OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Image 5

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for

k ohromná. Omtn
ktřjfln*
neJcbudSí fctvrtl městské v
nenalézají dosti slov, aby vy
UCtll viechou tu bídu, která zrakftm
jlčb sde se objevila. Bttný lid hoví též
viem neřestem, a tak 1 mravní a dušev
ní šlvot těchto vývrhelft syté společno
sti byl drubu takového, že pozorovatel
• hnusem musil se odvrátltl a zároveň
naplnit! se musilo nitro jebo odporem
proti utiskovatel&m, kteří bez n jmen
šího pohnutí pohlížejí na to, jak vinou
jloh tisíce tvor& lidských tráví život
svfij v největší bídě duševní i tělesné.
Není divu, že ti z Irčanft, kteří do
spěli ku poznání bídného stavu svého
národa, dali se svést i často k násilným
skutkům oproti utiskovatel&m, a nikdo
nemftže se diviti, že každý, kdo jen
trochu mohl, prchal zs své vlasti a
hledal snesitelnějšího života* za okeá
nem v Americe. Odtud pak hleděli
irStí vystěhovale! pomáhat! svým utla
čovaným bratřím ve staré vlasti a po
vzbuzovat! je k boji s anglickými vyssá
vači.
Nyní tedy má býti boj tento koruno
ván vítězstvím. Předseda liberálního
ministerstva anglického, Gladstone, k
jehož straně hlásí se též Irští poslanci,
podal předlohu, kterou má býti zadoit
učiněno nejhlavnějším pož-idavkfim
irským.
Při hlasování, které rozhodne o osu
du předlohy, hlavně na váhu padnou
hlasy zástupcb dělnických. Přldají-li
se tito na stranu liberálních zastanců,
či hlasovatl budou s konservativními
odpftrcl irské samosprávy?
Otázka tato tkví nyní na rt?ch všech,
kdož zajímají se o csud předlohy irské
Home Rule a hlavně v dělnických kru
zích s velkým zájmem sleduje se cho
vání vfidcft ancrlického děinictva.
Hěkt;ří, a těch jest většina, tvrdí,
> že povinností dělnických poslanci v
parlamentě anglickém jest, aby hlasy
své položili na váhu ve prospěch utla
- čovaných Irčanů, druzí zase hlásají, že
vůdcové dělnictva nemají za žádných
podmínek spojovat! se t,e žádnou jioou
•trancu měšťáckou, poněvadž jak libe
rálové tak konservativci jsou stejnými
nepřátely a vykořisťovately dělnictva.
Jsme přesvědčeni, že děloičtí poslan
ci angličtí učiní rozhodně lépe, že vy
konají svon povinnost, kterou jim kčže
jich povolání jakožto u>jovník& za prá
_ va utlačovaných, když přidají se ca
stranu Gladstonovu. Vždyť nejenom
soucit k utlačovanému národu, nýbrž
též politická chytrost toho vyžaduje,
aby dělničtí poslanci šli s liberály.
Gladstone, aby vyvaroval se podob
né porážky, jaké se mu dostalo v roce
1886, učiní nyní všemožné, by zaj stll
předloze své dostatečoou většinu. Tu
naskytuje se děluickým poslancbm
vhodná příležitost, aby toho využitko
valí, předstoupili se svými požadavky
a slíbili O.adstonovl své přispění, když
bude náležitý ohled brán na lid. který
oni zastupují a spravedlivým jeho žá
dostem vyhověno. Takovýmto politl
okým jednáním mfiže býti pro dělnictvo
anglické mnohých výhod dosaženo.
Jest tedy rozhodně lépe a odporučuje
se dělnickým poslancům anglickým,
aby vyjednávali s Gladstonem, za ja
kých podmínek jsou mu ochotni podatl
pomocnou ruku a zajisti ti mu vítězství.
Gladstone má mnohem vyvinutější
smysl pro právo a spravedlnost, než
političtí jeho protivníci a proto vyjed
návání ■ ním mftže korunováno býti
snamenltým výsledkem.
Dělníci sngličtí pak honositi se mo
httU* ik IIMÍUUuU WjKrb MhB fllflřbtfitl
byl utlakovaný aárod, ala 1 moudrým a
včasným ukrolSeola jlob předáků sí
akáno vlaatní itnnl d (Nelitých a pro
spěšných ústupků. Nem&že tedy býti
nejmenlí pochyby, že vůdcové angli
okébo dělniotva nebudou dlouho na ros
pacích o tom, která cest* jeat Upil.
Panama a Nicaragua.
Ještě dnes s velikým můžeme čisti v
denuích anglických 1 cizojazyčných
amerických žurn lech s opovržením a
pohádáním psané články a zprávy o
škandá ech panamských. Kolik Ame
rikách. tolik pokryteckých nedělíčkářft
švindleřb a podvodnfkft. Již dřív mě
li jsme příležitost podotknout!, že Ame
rikáni měli by nejprve před svým pra
hem zamestl, nežli dělati na 1 škandalem
pařížským zoufalou lamentaci nad tou
špatností zkaženého světa. Kongres
má před sebou také kousek práce, který
zapáchá pěknou čertovinou.
V senátě, jak známo, podána byla
právě předloha týkající zamýšleného ka
nálu nlcaraguajského, podle které má
vláda vydati ve prospěch podniku za
$100,000,000 tříprocentových bjndů,
které by byly vydávány podle toho, jak
by práce po račovala. Za tyto peníze
dostala by vláda podíl na podniku a
společnost sama měla by podíl pouze
$12,000,000. Nějaké akcie vydala
ovšem společnost vládám republik Ni
caraguy a Costa Rica. Senátor Freye
dokazoval, že by za pomoci vlády mohl
býti průplav zřízen za 100 milllonfi s
ročním vj'dáním 5 millionů, kdežto
kdyby ponechána byla společnost sama
sobě, stálo by dohotovení průplavu
$200,000,000, a roční vydání obnášelo
by 14 millionů. Senátor Morgan pou
kazoval na ohromnou důležit st průpla
vu, o kterém se dnes mluví a píše ve
všech zákoutích této země. Potom by
lo debatováno o mezinárodních smlou
vách Spoj. Států s republikami středo
amerlckými a jinými zeměmi, kttrýoh
by se záležitost průplavu nicaraguajské
ho přímo týkala
Že se podnik tento má státl dojnou
krávou otcbm velké republiky není nej
menší pjcbybnostl a že tu poctivost na
Seho senátu neobstojí jako zlato v ohni,
ukazuje se již dnes nad slunce jasněji.
V ohledu tom mění se již i poctivý
Sherman v hladkého úhoře.Nejenom že
hlasuje proti svému přesvědčení, nýbrž
hledí všemožně, aby 1 na senát vyhrál.
Jeho politický soudruh Teller z Colora
do předhazoval mu v otevřené schůzi,
že falešuě líčil obsah předlohy o nlca
raguajském průplavu a podal nepravou
zprávu o její dosahu. B5hem debaty
ukázalo se, že tato výtka byla oprávně
ná.
Z počátku žádala soukromá společ
nost, která kanál nicaraguajský stavětí
počala, aby Spoj -né Státy opatřily po
třebné peníze a vyplácela věřitelům
grnky, kdežto výtěžek sama chtěla do
kapes svých strčit!. Když pak proti
křiklavostl této zdvihl se odpor, vy
pracoval senátní výbor pro zahraniční
záležitosti předlohu, dle které daly by
Spojené Státy na kanál $100,000,000 v
dlužních úpisech, začež by obdržely pou
ze za $8Q,000,000 ukcií na tento pod
nik. Z ostatních 20 milionft mělo by
zbstati společnosti $12,000 a $8,000,
000 mělo by připadnout! vládě nicara
guajské.
Když Sherman tuto předlohu ohtěl
"objasniti", učinil k němu krajan jeho
Brlce několik otázek, které vynutily
mu prazvláitní odpovědi. Brlce .totiž
chtěl vědět), zdali by spolková vláda
imdmIU určitá m kátuúa tak iiUm ok>,
aby iketi u oněch 90 asilloaft, které by
m nenalcsaly v její rukou, staly dploě
besoenýml. Sherman ohlížel se po ty*
s/ětlení a zdálo se, že proti vfUl své při
znává, Že vláda má ovfiem dmjal na ten
to spftsob vyplatit! soukromé podíloíky,
ježto nemá právo někomu bráti akcie
násilím. Než to považoval Teller za bez
významný Šerm,proto vystoupil prohlásil
dosti nepokrytfi, že na podobný plán ne
věří a že Sherman vymyslil sl lež, aby
oslabil námitku, že výbor na cizozem
ské záležitosti ohtěl "Lukladatel&m"
pr&plavní společnosti darovali malič
kost 112,000,000. D&kazy, které
Teller senátu předložil, byly přesvědči
vě drtící.
Nemůže již tedy býti žádné pochyb
nosti, že domněle tak nevinná předloha
o nicaragu&iském průplavu skrývá v
sobě jeden z nejnebezpečnějších a nej
dražSíoh "jobů", které kdy na útraty
strýčka Sama byly podniknuty. Nej' —
nom že má vláda kanál ve skutečnosti
sama stavěti, což už samo o sobě jest
věcí velice povážlivou, nýbrž má také
jako nástupkyně či dědička práv sou
kromé společnosti vzíti na sebe všecky
její závazky a 2a akcie, zx které nebyl
zaplacen doposud ani milion, má zapla
titi pp. Warneru Millerovi a soudruhům
$ 12,000,000. Mimo to otevřel senátor
Quay z Pcnosylvanie tak krásné vy
hlídky, že hlava jde nad nimi kolem,
návrhem, aby Spoj. Státy s Costa
Ricou a Nicaraguou uzavřely smlouvu,
aby obě ústí průplavu byla opevněna a
a posádkami obsazena a na jezeře
Nicaragua, aby vydržováno bylo váleč
né loďstvo a vojsku aby byl dovolen
po 60uši průchod. To všecko bylo by
Spoj. Státům smlouvou dovoleno a za
ručeno.
S jedné strany jest jisto, že nemohou
Spoj. Státy strčiti peníze do podniku
průplavního, který by nestál pod
úplným jich dohledem. 8 druhé strany
odhodlají se s těží Costa Rica a Nica
ragua k tomu, aby svá vrchní práva
zadaly cizí moci, aby otevřely cizí
arkádě své území a dovolily stavěti ve
své zemi tvrze cizím žoldákům. Ne
bude pak "nutno" zakročí ti proti stá
tům středoamerickým, jako se svého
času proti Mexiku zakročilo. Anglické
'ochranné' panství v Egyptě vyplynulo,
jak známo, pouze z kanálu suezského.
Chtějí snad Spoj. Státy pouštěti se do
výbojné politiky? Smečka zlatožravých
ničemů mohla by snad podobné neřesti
přáli, ale převážná většina amerického
lidu nebaží po dobrodružných pod
nicích.
Když tedy senát nemůže se nadíti
souhlasu lidové mas3r, domníval by se
každý, kdo jeStě v poctivoít věří, že
jednáním v tomhle smyslu dá o zem.
Než poslední Skandál panamský a po
vSechně stejná povaha lidská a hrabl
vost nenasytných oděračů lidu dávají
nám tuSiti jiné konce.
Zprávy z Čech a Moravy.
• Šla za maminkou. — O dojemné
události, přípomínajíoí osud sirotka ze
zoámé prostonárodní písně,dochází zprá
va z Novosedce u Ústí n. L. Před ně
kolika mčsíci zemřela tam manželka
domkáťe Langerová a zanechala zde de
vítiletou roztomilou dceruSku. Ubohéiu
sirotkovi — jak už b^vá — nedařilo se
asi dobře v domácnosti otcové, do níž v
nejbližSÍ době měla přijití "nová ma
minka." Dítě nejraději chodilo na hřbi
tov, kde prodlelo někdy celý den u
hrobu matčina, od nfihož oteo musil je
večer násilím odvádSti. Ubohé děvčátko
neujatu uiii U«to>«h Holi
m ' iií■ mi J Jal m* Llkli mm
■ vBUUl Mr |fi vTKlVIlIV B1 WPiwv ••
■tnlakos." jak doma říkalo. A sa
velikého atnuia, >ký piaovtl dne II
ledne, otec dplně zapomenul ne aboM
dítě; teprr pozdě veder počali se skáaě
tl po dívce, kterou pak nefili na hrobě
matčině zmrzlou. 81a tedy opravdu za
maminkou, do jejíhoi hrobu ji doe 24.
t. m. pochovali za ohromného účasten
ství.
• Pan ttatler na átěku.—Bývalý do
ktor S*tler v Budějovicích, který se ne
šťastně zapletl s Rosou Werndlyovou a
s babičkou z Vídně, byl v posledních
dnech hledanou osobností, Soudní
sluha nijak mu nemohi doručltl výměr
že je zmateční jeho stížnost zamítnuta*
Dne 12. m.ra. se mu to konečně pod a
řilo a Satler podepsal listina, kterou
místo do plesu byl pozván k nastoupeni
dvouměsíčního trestu. V tak třesku
tých mrazech ovšem je to pohodlnějlf
v útulných zábavních místnostech než
v cele osamělé a nevytop»né. Pan
Satler místo na radnici chtěl si proto
raději zajeti do Víduě a odtud prý ně
kam do Ameriky. Protože tušil, že ▼
Budějovicích padl někomu do oka, chtěl
udělati z přílišné skromnosti výlet taj
ný. Dal sl tedy ve čtvrtek koupitl lí
stek 13. zóny a v noci pak místo ná
dražním vchodem nebo čekárnou vloudil
se vrátkami okolo pošty do vagonu III.
třídy, který v 11 h. 41 m. v noci jede
do Vídně. Polic jní strážník čekal na
výletníka, ptal se po něm a když ho ▼
čekárně nebylo, dal při třetím zvonění
zastavit! vlak. Slepého pasažéra v
třetí třídě vyzval, aby opustil vlak. Ten
však se zdráhal, že prý má na spěch.
Když mu strážník* řekl, že mu to nic
nepomůže, že s ním musí nutoě mluvit,
musil doktor uposlechnout a z* průvo
du čestné stráže o p&l noci odebrat se
na radnici. V kruté zimě ztrávil tam
nepokojnou noc proto dal si ráno zavo
lati soudce a protokolárně žádal, aby se
mu povolila 14denní lhfita k nastoupe
ní trestu. Poradní soudní komora se
sešla hned a Satlerově žádosti nepovoli
la, poněvadž jako svobodný nemá sta
rosti o výživu rodiny a protože činil k
útěku přípravy. Tím končí tato sen
sační a pro Satlera tak smatná udá
lost.
* Vražda a sebevražda.—O příšer
ném rodinném dramatu píše se z Cho
mútova: V domě č. 837 obývali man
želé Fr. a Terezie Klingerovl malý po
kojík. Manželství jejich, do něhož vston
pili teprve před rokem, nebylo nikterak
šťastné a požehnané. Prvý p&blesk vzá
jemné nenávisti povstal tehdy, když
Klinger domníval se, že choť jeho za
mýšlí ho připravitl o živct. Myšlenka
tato rostla ěím dále tím více a nutila
Klingera přímo k zoufalství, které v
pondělí v noci tské propuklo a skončilo
násilnou smrtí obou manželft. Oné noci
počal se Klinger se ženou svojí bez pří
činy bádati; mezi hádkou strhl ženu s
postele a na zemi škrtil jl tak dlouho,
až seznal, že více nedýchá. Pro větší ji
stotu však ji pořezal ještě na krku. Po
provedení tohoto zločinu prořízl si krk
a po malé chvíli vypustil ducha. Ve
sklepě pracující pekařští pomocníci za
slechli sice nápadný šramot, nevěnovali
mu však žádné pozornosti. Dne 25.
ledna dopol. přišel ke Klingrovftm na
návštěvu tchán Klingra. Když se na
opětované klepání na dvéře i okna ni
kdo neozýval, byly dvéře násilně vy pá
čeny a tu naskytl se příchozím příšerný
obraz. Na podlaze ležely v: dle sebe v
tratolišti krve mrtvoly manželft. Dle
rozházených kolkolem předmětft soudí
se, že Klingrová tuhý boj avéstl musila
neip odlehla.

xml | txt