OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Výjevy z polské revoluce, Image 9

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-9/

What is OCR?


Thumbnail for

aneb: Nevinná tajemných banditů.
Pokračován f.
"A dobře uděláš, Šmule, když si to budeš pamatovat," doložil
P«dro, "neboť přijdou dnové, že budeš mít této upomínky zapotře
bí! Tedy na shledanou
"ífa shledanou!" zabručel Šmul, dívaje se škaredě za odcháze
jícím Pedrem.
"Ať jsem věčně zatracen a ať již nedělám žádný obchod, pak li
mu to neoplatím i s úroky, co mi udělal!" zvolal Šinul a zanechav pak
všech dalších nářků odkvapil z domu.
Byl na cestě k hraběnce Kat ince.
My tam však pospíšíme napřed a vstoupíme do onoho paláce, do
něhož byl hrabě Bohumil ráno po smrti Bosinského vešel.
Hraběnka Katiuki ře vrátila teprv pozdě večer s Jelvou ze zámku
Svobody do svého paláce.^
Všecky své vřelé city, které posud měla pro Bohumila, byla již v
aobě pot ačila, a její mysl byla zase docela klidná.
Dua byla šťastna, kdykoli pohledla na Jelvu, a tisknouc si vřele
tuto dceru po své nešťastné setře k ňadrům, učinila pevný slib, že bude
od nynějška hlavně o to pečovati, aby byla její neteř šťastna.
ty dvě dámy seděly v nádherném saloně, a Katinka musela Jelvě
po celou tu dobu jen o její matce výpravovati.
Jelva poslouchala s napnutou pozorností každé slovo své tetičky,
ale neuronila ani jediné slzy, slyšíc ji vypravovat o osudech své nešťa
stné niatky; za to však zahořela hněvem proti všem, kdož byli tím
vinni, a v jejím srdci počala vznikati touha po pomstě.
'•Ještě šiěst\ že je můj děd mrtev," pravila Jelva v náruživém
úchvatn. "Kdyby byl živ, nerozmýšlela bych se an: okani/ik, předstou
pila bych před něj a v)zvnla bych ho, aby'se mi z tuho ze všeho zod
povídal. Ale zd se," doložila pak, "že ne; vl aké můj otic prost vší
viny, když se d«! ' sotoo zrmku vyhnat a vydnl mou ubohou matku
surové libovůli jt-jiuo e. On je také vint i niym trudným osudem, a
kdo ví, co by se bylo s« mnou sialo, kdyby nebylo bývalo .Nikoly San
torlna.',
Jelva se nyní zamlčela jsonc zabrána v trudné myšlfnky, a
obled*jÍ2 se zpět do své minulosti, která měla pro ni tak málo
blažených okamžiků, ačkoli byli její pěstounové všecku péči jí věno
vali .
Po celou dobu, co byla n íaich, toužila stále po tom,aby ee dostala
z toho malého domku pryč, neboť měla jakési tušení, jako by byla zro
zena k něčemu vznešenějšímu.
Tato mlhavá touha byla příčinou, že byla Jelva často zá
duničix á a vyhledávala samotu, a tím se u ní utvořila pevná a mužná
povaha.
Jelva neměla takových vlastnosti jako ostatní děvčata ve vsi, kde
bydlili její pěstounové; ona se vždycky stranila veselých her mládeže
a bývala raději ve společnosti se staršími lidmi, kteří byli z to vypra
vovat jí něco z minulosti pol-kého nárooa.
Lícení národních ívkfii a bohatý ni, kteří bojovali za neodvislost
své vlasti, dodávalo jí zvláštního nadšení, a již tenkrát u ní vznikla
častěji myšlenka, že pochází také ona ze slavného rodu, jehož členové
skvělými Činy p.io svou vlast se vyznamenávali.
JJylo jí tc nitrát let, a poněvadž prozrazovala velkou dychtivost
po učení, dali ji do vsi Svououy ke kantoru Santorinovi.
Jelvě se tam její blouznivé sny z části uskutečnily.
Mladý hrabě liohmriil Kaminr-ki zpozoroval tu milostnou květinkc,
která kvetla v neiihlednéin domku vedie kostela, a jeho srdce ee k ní
bjzo naklonilo vřelou a upřímnou láskou, a také ona byla upoutána
jeho ušlechtilou povahou a neohroženo st i, kterou byl již při rozličných
příležitostech dokázal, a právě tato neohroženost a rekovná mysl ji k
němu nejvíce vábila.
Mezi Jelvou a Bohumilem panovaly čím dál tím častější 9tyky, a
konečně navštěvoval Bohumil svou milenku již skoro ka'dy den a vy
pravoval jí ledaco?, čeho byl * v knihách se dočetl, a tíin spit
rtob if 11 vzdělával tu dívku mnohem lept?, než by to byl učitel Santorin
dovedl.
llrabé Dimitri Kaminski, jeho otec, dopouštěl ee tenkrát nejhor
áícli prostopášností a nemel ani času, ahy byl mohl pizorovati, co jeho
syn deiá.
Narazin sice věděl všecko, ale považoval tu známost mladého hra
běte zh věc doceia nepatrnou, jako by hrabe Bohumil tu dívku jen
S»roto navštěvoval, aby bi s ní ukrátil času — dle spůsobu jiných m!a
ych kavalírů.
Buhnmilova matka, hraběnka Helena, upadla konečně nad nezří
zeným životem svého manžela v hluboký zármutek, žila v úplné odlou
čenosti od ostatního světa a měla z toho radost, že Jelva na
jejího syna tak blahodárně působí a že přispívá ku zmírnění jeho divo-'
koóti.
Od té chvíle, co byl Bohumil ponejprv před Jelvou o své lásce se
projevil, zmizela s jejího Čela všecka zádumčivost, a tato se pak jen
málo kdy u ní zase objevila, a sice jen tenkrát, když mluvil Bohumil
o nešťastných osudech své vlasti anebo o utrpení své matky.
Také tentokrát byla Jeh a ponořena v trudné myšlenky, neboť
měla právě na mysli avé rodiče.
'•Což by to nebylo možným, abych ee něco o svém otci dověděla?*
tázala se své tetičky.
"Ne, Je.vo, po tom nepátrej,'' odpověděla hralěnka Katinka po
mýšlejíc s hrůzou na to, že byl snoubenec této dívky nepíítelem její
ho otce a že ho v souboji usmrtil. "Já ti nemohu dát na takové otáíky
žádnou odpověď, neboť ví*, že musím svému slibu dostáti."
"Já to vím," pravila Jelva, ' a proto jsem si pevně umínila," 2e se
to murím dovědět od jinud, co přede mnou zamlčuješ, neboť nemohu
mít dříve upokojenou mysl."
"To je nemožná véc, co zamýšlíš Jelvo," namítala Katinka, ashro
zivši se toho, je na sobě jeví ta dívka takový pevný úmysl. "Tvůj otec
zmizel a nikdo neví kam."
"Někdo to přece muf-í věděti," namítala Jelva. "Snad bude možná
najít toho cizince, kterýž s ním tenkrát seděl v té hospodě, a kteréhož
hospodský znal."
"Ale považ, že minulo od té doby již 18 let."
"To není tak dlouhá doba," namítala Jelva. "Já se ještě nevzdá
vám naděje, že se ten plán zdaří. Odpusť, tetičko, že tě znepokojuju
takovými myšlenkami a že 6e ti za tvou dobrotu ke mně tak špatně
odměnuju. Mně pořád něco říká, že nebyl život mého otce beze skvrny.
Ten čiovek, kteréhož .Nikola u něho zastihl, byl jeho svůdníkem, jeho
démonem!"
Hraběnka pohledla soustrastně na dívkr;, nebot musela sama nzna
ti, ?e má Jelva právo pídit se po minulosti svého otce; ale strachovala
se o její spokojenost, pak-li by se jí podařilo odhaliti ten závoj a do
zvěděti t-e o o*udeeh Fieuryho.
Jelva měla jemný cit, ačkoli byla dcera zločince a proto bj se
byla považovala po buku Bohumila za nešťastnou, kdyby 6e byla dozvě
děla o špatnostech svého otce.
Právě k<lyž spolu takto rozmlouvali, vešel do pokoje Bohumil &
vyrušil je z řeči.
Jelva se vzchopila a spěchala svému milenci vstříc.
Hraběnka jej srdečně uvítala a tázala se ho:
"Co jste dnes tak zamyšlen, Bohumile?"
44 Vy víte, paní hraběnko, že mi zmize1}* ty důležité spisy," odpo
věděl Bohumil. ''Právě proto jsem přijel do Varšavy a chci se zd«j pí
dit po Narazinovi, o němž *e domnívám, že byl oa ty spisy ukradl. Na
zámku Koníkovu není."
44Vy jste tam byl?!'_tázala se hraběnka žasnouc.
"Proč bych tam byl nešelV zvolal Bohumil. *'Já fe té Bělčínské
nebojím a jsem s to, pevně do očí se jí pudívati. Mně na těch spisech
velmi mnouo záleží, — já do nich sice teprv jea nahlédl, ale již to mi
postačuje, abych mohl usvědčit Xarazina ze tpiknutí proti me osobě a
z nejhanebnějších zločinů.''
4,l)ejž Bůh, aby se vám to podařilo/' pravila Katinka.
"To se musí podařit, jako se podaří také to, co mám v úmyslu,"
podotkla Jelva.
Pak se začalo mluvit o jiných věcech; ale v tom vešel sloužící do
pokoje a oznamoval, že č.;ká venku žid £mul a že prosí paní hraběnku,
abys ní mohl mluviti.
Hraběnka věděla, že je Stnnl také jeden z věřitelů nebožtíka hra- [
běee, i zanechavši Uohumila a Jelvu v pokuji, odebrala se do jiného
• y , , (
pokoje, chtíc tam žida Smůla píijmuiiti. .tm
Tento jí pokročil vstříc, klonu be skoro už k zemi.
Hraběnka mu poděkovala hrdým pokynutím hlavy, neboť znala
toho pověstného liciiváře a věděla, /.e byl ji2 mnohého nadějného jino- ,
cha zkazil.
v
To bylo vůbec známo, že Smul synům bohatých rodičů peníz©
vnucuje a že přivede každého na mizinu,-kdo je nešťastnou náhodou v >
takovém postavení, že si inusí od něho peníze vypůjči ti, a proto naň
hleděla s opovrženém, ačkoli ho mnohdy také potřebovala ku fiprostfe- 1
dkování r sličných náleží i octí.
^Milostiva paní hraběnko,pravil Smůl, "Já jsem takJJ směly a a
přicház in v příčině nebožt ka pana hraběte."
"Já jaein si to hned pomyslila,''pravila hraběnka. "Jen se vyslov- '
te zkrátka,já nemám kdy s vámi se zdr/eti.*'

xml | txt