z el
dřeva.
t "• IIMI ■
—V 7 i w*«v «*w » ■»•
Teprv pozdě v noci vyšel zase z Pedrova doma a odjel z
Varšavy.
Někteří obyvatelé zámku "Svobody" tvrdili, 2e ho tam v
tu noe byli viděli, ale že nebyl tak hrdě vzpřímeti, jako jindy,\ když
tam ještě vládnnl, nýbrž kradl se prý jako dravá Šelma, která přepad
nouti chce svou kořist.
A vskutku byl Narazin tu noc na zámku "Svobodě" a ukradl tam
tu ebenovou skříňku. B
Zatím, co tento úhlavní nepřítel Bohumilftv důkaz za důkazem
sbíral, aby Bohumila usvědčil z vraždy, očekával tento s celou důvěrou
příznivého vyřízení neblahé záležitosti.
Oněm šlechticům, kteří byli při jeho souboji s Fleurym přítomni,
poslal každému psaní a žadal je, aby se mu při přelíčení postavili za
svědky.
Někteří z nich mu přislíbili, že s radostí jeho přání vyhoví, aby
jej z toho přelíčení očistili, a proto očekával Bohumil s klidnou my*lí
hlavní přelíčení.
Te myšlémky se musel na dobro vzdáti, aby se mu také
hraběnka Kosinská za svědka postavila, a svědectví Nikola Sautorina
nebylo také zapotřebí, poněvadž se Kaininski ku svému souboji s Ro
sinskim přiznal.
Čím více blížila se ta osudná hodina, v kterouž měl býti
Bohumil před soud postaven, tím více se oň hraběnka Kosinská stra
chovala.
Hned z rána poručila Nikolovi, aby byl přípraven, že s ní pojede
k sonda, a že bude muset také za svědka se postavit, bude li toho
upotřebí.
Hraběnka si opět oblekla onen oblek, který měla na sobě, když
měl Bohumil s Fleurym ten souboj a za malou chvíli se objevila před
Jelvou co mladý a Švarný kavalír.
Jelva na sobě již po nějaký čas klidnou mysl, i zdálo se, jako
by osnovala nějaký velký plán, a z toho klidu nedala se ničím vy
trhovati, majíc stále jen svůj plán na mysli.
Proto také hraběnce skoro ani neodpověděla, když se jí tázala,
má-li na sobě všechno v pořádku, a hraběnka to nepovažovala s je
jí strany za žádnou urážka, doufajíc, že se Jelva z té lhostejnodti
konečně probudí, až nadejde rozhodná chvíle, kdy bude muaet
jednati.
V devět hodin přijela hraběnka Kosinská před soudní bu
dovu. —
Ve velkém sále bylo již množství lidu shromážděno, neboť kaž
dý chtěl hraběte Bohumila před soudem viděti, a slyšeti jej, jak se
bude hájit.
Varšavské obecenstvo, které jej znalo, mělo s ním upřímnou
soustrast, ano i ti, kteří ho niky neviděli, považovali za věc nemož
nou, aby se byl takového těžkého zločinu dopustil.
Tomu nevěřil nikdo, že by byl Kamiuski skutečně úklad nou
vraždu spáchal, poněvadž se vůbec mluvilo, že naň žaioval nějaký
neznámý udávač, a proto každý očekával s napnutou zvědavostí, zda
li se ten udavač sám k soudu dostaví a svou žalobu platnými dů
kazy stvrdí.
Soud dal toho nezuámého člověka veřejně novinami vyzvati,
aby se postavil za svědka, a to vyzvámí bylo také u soudu na vra
tech přibito.
Soudní síii byla zvědavými diváky přeplněna a každý če
kal s napnutím, jaký bude důkaz proti hraběti Kaminskému pro
veden.
Hraběnka Kosinská vzbudila všeobecnon pozornost, když vstou
pila do soudní síně, majíc na sobě mužský oděv a každý domníval
ee, že ie to snad onen neznámy udavač, a že přichází o té vraždě podat
vysvětlení a svědectví.
Ale hraběnka se posadila zcela lhostejně mezi obecenstvo a tím
vyvrátila věecky podobné doměnky.
Když ndeřila desátá hodina, dostavili se do sondní síně Bohu
milovi soudcové, mužové to přísného a vážného vzezření, jichž bylo
dohromady pět a posadili se za stůl, zeleným snknem pokrytý, na němž
ttál černý krucifix.
Hned na to přiveden byl do soudní síně hrabě Bohumil
Kaminski.
Tento se před svými soudci vážně uklonil a jeho zářící oko padlo
▼ první chvíli na onoho cizího kavalíra, jenž seděl mezi obecenstvem,
totiž na hraběnku Kosinskou.
Bohumil pokynul slabě hlavou,dávaje jí tím na srozuměnou, že
ji poznal.
Hraběnka se zarděla, myslíc, 2e se na ni veškeré zraky
obracejí.
Ta úloha byla ovšemtěšfcá, kterouž zde chtěla 1
nebála.
Překonala své city, aby zůstala klidnou a poslouchala
s napnutou pozorností řeč nejstaršího soudce, jenž počal takto
viti: *
"Hrabě Bohumile Kaminski! - Nějaký neznámý člověk na váa
udal, že jste vikomta Fleuryho úkladně zavraždil a oloupil a hra.
bě e Rosinskiho že jste usmrtil v souboji. Zodpovídejte 6e z tohoto
vyvraťte to těžké obvinění. My si od srdce přejeme, aby se vám ta.
Bohumil se opět uklonil a promluvil takto:
"To mi nebude příliš za těžko, abych to podezření od sebe od
vrátil, jako bych Be byl dopustil vraždy z loupeže. Já se nepotřebu
ju sám hájit, neboť je tu mnoho ctihodných svědků, kteří jsou hotovi
mou nevinu dokázati, a jejich výpovědi musí naopak každého přesvěd
čiti, že vlastně měl jsem býti já zavražděn. — Přistupte sem, páuové>
a vydejte pravdě svědectví."
Nyní předstoupili před soudce čtyři šlechtici a vypravovali, jak se
byl celý ten souboj udál.
Soudcové je vyslechli se vší pozorností, a když byl Bohumil
konečně ještě několik slov k tomu doložil, která podávala důkaz o špat
nosti Flenryho, počalo veškeré obecenstvo svon nevoli utlumeným re
ptáním projevovati.
Soudce požádal, aby bylo ticho a pravil pak:
"Pro vós by to bylo velkou výhodou, hrabě Kaminski, kdyby vá&
svědek, kníže Milakovič, před nás předstoupil a vypravoval nám, co se
dělo v pokoji, kde Yikomte de Fleury zemřel."
Bohumil se bezděky ohledl na místo, kde byl dříve hraběnku Ro
sinskou spatřil, ale ona jíž tam nebyla, nýbrž protlačila se, pustivši
všeliký ohled mimo sebe, srkrze zácpu obecenstva a postavila se před
soudce.
"Já jsem kníže Milokovič a zde stojím," pravila pak a učinila
-lehkou poklonu.
"Ano, to jest svědek hraběte Bohumila," pravili šlechtici a
poslouchali s napnutou pozorností stručné a jasné vypravovoní domně
lého knížete.
Hraběnka Rosinská vypravovala, co bylo se v pokoji u vikomta
Fleuryho událo, pak zmínila se o té skříňce z ebenového dřeva a o
listinách, které v ní byli a které prý jsou pro hraběte Bohumila vel
mi důležité, a ku konci také podotkla, že mu byla od neznámého zlo
děje ukradena.
Soudcové a posluchači žasnuli nad těmito věcmi, které byly teprv
nyní na jevo vyšly, a byli by bezpochyby hned na tu myšlénku přišli,,
že byl Bohumil nejpíŠe od Narazina z té vraždy obviněn, kdyby se o
něm bylo v tu chvíli mluvilo.
Ale hraběnka Kos in ská myslila, že není k tomu oprávněna, aby
tajnosti zámkn "Svobody" na veřejnost vynášela, a to tím méně, ježto
Bohumil o svém pornčníkovi ani jednou se nezmínil.
Pročež si nemohli soudcové vysvětlit příčinu, proč ten neznámý
člověk Bohumila z tobo zločinu vinil, a to bylo právě Bohumilovo ne
štěstí.
Když byla hraběnka Rosinská domluvila, jal se soudce zase slova
a pravil:
"Poněvadž tolik vzácných a ctihodných 6vědků ve prospěch hra
běte Bohumila Kaminského svědčí, nemůže být o tom o tom ani nej
menší pochybnosti, že on tou vraždou a loupeží vinen není. Ale zákon
ustanovuje, aby byl ten neznámý žalobce vyzván, by se dostavil za
svědka. Pak-li jest zde mezi námi, nechť vystoupí a dokáže, že je jeho
obžaloba podstatná!"
Nikdo se však nehlásil a soudce konečně pravil povzneseným hla
sem :
"Pročež vyhlašuji toho neznámého žalobce za bezctného utrhače
a sprosťuji vás, hrabě Bohumile Kaminski, z obžaloby pro vraždu
a —"
Y tom se však soudce zamlčel, neboť nastala ve dveřích u soudní
síně tlačenice a nějaký velký a silný muž hrubého a sprostého obličeje
— byl to krčmář Ivan — tlačil se do síně, veda s sebou oba bývalé
sluhy hraběnky Rosinské a nějakého kněze v hrubé františkánské kut
ně a předetonpil před soudce.
Soudcové a přítomné obecenstvo se nad tím zarazili; mnohému 96
urychlil tlukot srdce a každý si přál, aby ti lidé ničeho neudávali, ca
by mohlo hraběti Bohumilovi škodit.
Hraběnka Kosinská se zalekla, když spatřila své bývalé dva
sluhy, i počala se ihned domnívati, že je tam posýlají Bohumilovi
nepřátelé.
Musila se vší silou přemáhat, aby zůstala klidnou a neučinila"*
tom přelíčení nějakým nevčssným slovem výtržnost.
"Co zde chcete?" tázal se soudce těchž tří mužft.
"Chceme svědčiti proti hraběti Bohumilovi Kaminskému," odpo
věděl krčmář Ivan. "Naše svědomí nás k tomu natí, a my to povála