OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 08, 1893, Image 18

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-08/ed-1/seq-18/

What is OCR?


Thumbnail for

U> **>hl uělnKi. Jakkoliv ae to id 4
nepři roseným, tvrdi to skutečně vftlohnl
ttfté, kteH v litnl déle iljl, fte San
Iqaq Je sdravěj&í mleto nežil mnohé
jiné město u vnitř země, dále od
od moře a v horách, & uvádějí
právě, že nemá vltr do hor dosti přístu
pu, aby se čistil tak vzduch, jako na
pobřeží, kde mu v cestě nlo nestojí.
. V.
Ve čtvrtek, dne 19ho v ^11 té vyjel
jsem parníkem říČuím ze San Juana
Jedu do Granady. Abych se tam dostal*
pojedu po tomto říčním parníku ''Irmě"
až do místa, kde proudy řeky San
Juanu nedovolují proplouti žádné lodi
proti vodě, aspoň ne touto dobou, kdy
na vrchním toku už prší velmi málo a
tedy řeka je opadlá. Na místě tom
stojí nyní pevnosť a město Castillo.
Odtamtud druhý pa n'k jede až do San
Karla, na výtoky řeky z jezera Nica
raguy a po jezeře třetí parník spojuje
ostatní místa jda až do Granady Parník
'•Irma" jest plochý prám, na němž stojí
v předu kotel a parní stroj, táhlem otá
čející lopatkové kolo na zádi umístněné.
Na sloupcích dřevěných nad prámem
nalézá se paluba a na ní několik Kajut
pro cestující první třídy. V zadu nad
kolem jest kuchyně. Cestující první
třídy spí v kajutě, kde jest pro ně na
pjato plátno na dvojích bradlech nad
sebou položených. Prostěradla, podušky
a pokrývky cestující si přinášejí sami.
Co se jídla týče, dostávají ráno kávu, v
11 hodin snídani a v 5 odpoledne oběd,
jenž nestojí za mnoho, ale z bídy vy
hoví. Cestující druhé tíídy mohou
si přinést! skládací postel a postaviti si
ji někde, aby nepřekážela, dole; oby
čejně však spí jen na zemi nebo v roz
věšených sítích, a jedí, co si přinesou.
Koupiti na lodi nemohou ničeho, a vody
mohou si nabrati jen z řeky. Na par
niku "Irmě" mají cestující první třídy
umyvadlo a konev s vodou v kajutě,
na druhé a třetí lodi ani toho není a je
každý nucen jiti se umyti k umyvadlu
na zádi lodi umístěnému, kde ovšem
není ani mýdla ani ručníku.
Je-li člověku v San Juanu nudno, je
nejlepším prostředkem k obveselení pro
jeti se cestou, která nyní mne vede do
Granady, nebo lépe řečeno, pouze do
San Karla.
Pohlédnete 11 zpět na město, nemy
slíce při tom na ostatnf okolnosti, a
uvidíte v stínu palem a tropických
stromů vyčnívat! domečky ze zahrádek,
často jako povlečené popínavými rostli
nami s růžovým a fialově růžovým kvě
tem, objeví se nám velmi pěkoý obrá
zek. Popínavé rostliny s těmito velkými
krásnými květy nerostou zde divoce,
nýbrž byly sero přivezeny z hor v sev.
části Nikaraguy. Staří indiané, kteří
vůbec se vyznačovali velikou láskou ke
květinám, měli tuto popínavou květinu
▼e zvláští úctě a ženy jejich vplétaly si
h .jnost jejích květů do vlasů při všech
slavnostech. Nevím, jaké měla původně
jméno; nyní jmenují ji: la vegésina.
Parník nevyjíždí ze zálivu na moře,
abv se nynějším hlavním ramenem řeky
bral ku předu, nýbrž pluje úzkým ra
mcnkem, jako potok vypadajícím, na
mnohých místech se takřka dotýkaje
třtiny a trávy z vody vyčnívající. Ne
daleko města po prvé se zastaví ne
na stanici, nýbrž prostřed lesa, aby se
opitrll palivem na další cestu. Topí
a* dřívím, které se po obou březích
ř«ky seká a skládá do hranic, a dle po
třeby se pak parník zastavuje, aby se
jím '/ásobll. Spálí se ho veliké množ
ství a zastavuje so proto někollkkráte
za den. Za nynčjSí výšky vodní naohl >
by se jeti ve dnu v n'>cf, ale poněvadž
na ryohiooU Jindy saetavuj* m
parník na noe od 10 hod. v«6«r do pifcl
ráno, ool je m toho ohledá pHjemnýas,~~
ie ae neztratí tolik z pohled5 na kraji
nu. Poknd jest světlo, můžete vldětl
stále nSoo nového: to nové rostliny,
rftzné druhy palem & jiných, jinde zase
zviřata: veliké želvy, aligátory, opioe,
papoušky a množství jlnýoh ptátkft.
Zvláštcí vzru?ení způsobí vám vždy,
objevi li se na břehu obrovský aligátor.
Kdo má jakou střelnou zbrafi, střílí po
nim, a když vyskočí a vrhne se do vody
což jest znamením, že byl raněn, každý
své ráně připisuje účinek a dobrý vý
sledek. Jeden zvláště, kterého jsme vi
děli odpoledne prvního dn<?, byl ohrom
ně veliký. Dostal také ránu, ale nevy
skočil, jen se rychle plazil do vody.
Hezčí pohled jest na papoušky. Na ně
kterých místech sedí na stromech hejna
velikých papouškft žlutých, červených a
modrých, kteří vždy s velikým křikem
vylétnou, kdykoli se jim parník při
blíží, a v hejnu letí jinam na vzdále
nější strom.
Druhélio dne ráno o 8 hod. jsme se
zastavili u přístavu MaCuky. Machuca
sice není měsio, ale jsou to tři baráky a
kus starého železného parníku na vodě,
jenž je pokryt zinkovými listy a slouží
za skladiště. Také v něm bydlí několik
lidí, k.eří skládají a nakládají zboží.
Za stanicí přicházejí proudy a zvláště na
jednom místě, kde se řeka zahýbá a kde
v prostředku jest ostr&vek, jest velmi
silný proud. Oátr&vek není přirozený,
nýbrž je to potopený paraík, který se
zanesl zemí a na němž roste několik
stromů a hodně křoví. Parník se za
stavuje zde, aby pára v kotli nabyla
většího tiaku, neboť jest stroji přemá
hati veliký odpor. Když nabyla pára
dostatečného napjetí, rozjede se parník
a všichni nezaměstnaní lidé z nakladačů
pomáhají sochory, aby v okamžicích,
kdy proud by sílu lopatek přemáhal,
parník nesjel. Poprvé jsme neprojeli a
bylo nutno sjeti a rozehuatl se podruhé,
nxčež jsme projeli bez nehody. V po
ledne téhož due jsme dorazili na konec
první cesty, kde bude nutno dáti pro
hiédnouti zavazadla v celnici a dopra
vlti je na druhý parník. Stanice tato
je«t Castillo, což znamená hrad, poně
vadž zde skutečně stojí hrad, nyní scšltf.
fle v dřívějších dobách, za vlády špa
oělské nedobytný. Na levém břehu vl
dčti jest na kopci hrad, pod ním u řeky
několik domků a nejblíže velikou a dře
věnou budovo, temně červeně natřenou,
před níž stojí můstek ku přistáni. Jest
to celnice. Vstup na můstek střeží 0
bosých vojáků s b">sým Kaprálem, oble
čených rozličně, ale celkem nad míru
chatrně, s puškou v ruce, naraženým
bodákem a brašnou na náboje okolo
pasu přivázanou. Přistaneme, ale po
něvadž od 12ti do hodiny úředníci clní
nejsou přítomni, nesmíme vystoupili z
lodi. Ani uákladem se nesmí hnouti.—
VI.
Padla hodina a s ní spadly závory u
dvojích náramných dveří a objevili se
úředníci celní. Vrchní úředník nepro
hlíží ničeho, nýbrž dává jen pozor, aby
šlo vše v pořádku. Nejdříve přijdou
na loď a převezmou od účetního sezna
my zboží a cestujících. Pak sejdou
í 3 zasednou ku stolu ku knihám, aby
| počítali a vyplňovali listiny. Tři jiní
si sednou k váhám, jeden váží a dva
sedí proti sobě ve dveřích, kudy každý
cestující odchází se svými zavazadly.
Každý si před nimi odemkne zámky a
vyloží všecko zboží, aby jej prohlédli.
Když to tak vidím, zdá se mi, že zde
zůstaneme aspoň 3 dni. Zena má na
sobě hedbávný Šátek okolo krku zavě
l_/ Jal . Au. / r "1
itoftok úředníka klade jej u vlku.
Jest nesnadno Mol, kolik váži, neboť
váhy m pod tak malým nákladem sotva
pohnou. Ale úředník znaleokým okem
ryohle rozhodne. "Hedbávný šátek,
jedna libra" a druhý dodává, "čtyry
dolary", a tak to ještě několikerá ústa
opakují a 4 ruoe zaznamenávali do li
stin. Následující balíček z kufru vy
ňatý jsou 3 košile. Úředníci je pro
hlížejí a seznají, že jsou nové. Už to
běží na váhu* A zase je slySeil podob
né poznámky, jako při prvním kusu.
.Když byla žena hotova s prohlídkou,
při čemž se ještě objevila krabice s
hračkami, 2 stříbrné nádobky na cukr
a pod., láhev vína, asi 3 nové sukně a
nějaký zlatý Šp rk, podal ji úředník u
stolu sedící seznam s udanými cenami a
zároveň požádal $44 a několik centft.
Toť se rozumí, že reptání všech cestu
jících nemělo konce, ale bylo plátno
tolik, jako by byli mlčeli, čekal jsem,
nechtěje se tlačiti, až bud* většina
ostatních cestujících hotova a až budou
úředníci umdleni. Když se však začalo
stmívatl, bylo mi to už příliš hloupým,
a vzal jsem své věci, vtáhl je mezi
avere, otevřel a chci vybírat! věci.
"Nechte toho", povídá mi úředník a
hmatá jednou rukou do největšího ku
fříku, a nenahmátnuv náhodou ničeho
mimo prádlo, požádá, abych šel, že už
je vše v pořádku. Nevěděl jsem, jakou
náhodou se to stalo, ale zvěděl jsem to
později. Jel s námi jakýsi doktor a
když jsem s ním v celnici mluvil a ří
kal, že budu asi platitl několik dolarft,
ačkoliv jsem nikdy nikde neplatil a
kd>ž jsem mu vysvětloval, že takovým
spůsobem se všecko přlstěhovalectvo do
země odvrátí, mluvil s hlavním celním
úředníkem, který Ihned nařídil, aby se
nám, kteří jsme cizinci, a jedeme se
usadit v zemi, ničeho nepočítalo, neboť
přistěhovalcům prý se bude vždy hle
dět! všemi sp&soby usnadnit), aby se v
zemi usazovali. Neměl jsem téměř ni
čeho nového, a'e byli na lodi dva Něm
ci, kteří vezli si několik kufrů nářadí a
potřeb hospodářských, sedla na koně
úplně nová, mnoho párů nových vyso
kých bot, šatstva a všeho možného, a
neplatili ani centu. Když js-?m později
o věci té přemýšlel, bylo mi líto toho
chudého domácího lidu, který platil
mnoho peněz za maličkosti, kdežto ci
zinci za spousty novéno zboží nedali
ničeho. Dostal jsem se na druhý par
ník už za tmy. Věděl jsem, že parník
druhý odjede teprve ráno nebo v poled
ne druhého dne, poněvač zbývalo mn -
ho zavazadel prohlížet! a nákladu pře
vézti, šel jsem tedy po večeři se projiti
městem, m&že-li se jedna ulice na sva
hu vršku a jednu kolmá kratší ještě na
druhé straně vrftku, jmenovat! městem.
Nešel jsem daleko, když mne chytil
voják, s nímž j em v celnici mluvil, a
jal se naříkati, jakou bíJou trpí, že už
po 4 měsíce neobdržel ani centu za
služby a že práce, jíž se živí, sotva sta
čí na uživení. Vyprávěl mi pak vše,
jak jest. V pevnosti jest 15 vojáků,
kaprál a velitel. Vojáci sem přicházejí
vždy na 8 měsícft. Nynější velitel jest
nový. Jest prý hodný člověk, a málo
kdy dá vojáky bít), ale zapověděl jim,
že nesmí nikdo z nich vzdálit! se z pev
nosti na více než na den, když má
prázdno, a tak jim zarazil choditi ká
cet! dříví, čímž se dříve živili. Nyní
mají dovoleno pouze lámatl kámen,
upravovat! ulice a posluhovat! ve mě
stě, a tím prý se nemohou uživlti. Vy
padají také podle toho. Bot nemá žád
ný, mimo velitele. Kaprál má vojenské
modré plátěné zánovní kalhoty a kabát,
kryjí, a který mi
Onen, jejž jsem potkal,
jenské kalhoty a kabát srovajt tal
Prosil mne, nemohl-U bych má dátf i
jaký kos prádla. Bylo mi ho téru
měl jsem na sobě právě starou pl
košili, která byla propooená a sai
oá a již jsem ohtěl zahodit!. Hodilo'
mi to tedy dobře, Bel jsem spět na lcď,
svlékl ji a dal mu jl, aby si ji vypral.
Milý voják jí nešel ani prát, a oblékl ji
tak, jak byla, a věru, na něm se ml'
zdála ještě náramně pěknou a čistou.
Odešel s velkými díky. Dívám se a
parníku za ním a vidím v krámě na
proti krásné pomoranče. Jdu, abyah
si nějaký koupil, ale tu mne ohytne týi
voják, veda jiného, a prosí mne, abyoh
i jeho příteli něoo dal. Nevěděl jsqn,
co mám dělati. Měl jsem ještě špinavé
podvlékačky a dal jsem je tedy druhé
mu, ale poněvadž jsem nezamýšlel státi
se v Nikaragoe dodavatelem prádla pro
vojsko, upozornil jsem je, aby už toho
nikomu neříkal], že nedám už nikomu
ničeho. Pro jistotu jsem však už pro
pomoranče nešel, nýbrž poslal jsem si
malého Hošíka z druhé třídy, jenž mi
jich přinesl za pěťák 8 náramně veli
kých.
Druhého dne vydal jsem se s oběrra
Němci nahoru, chtěje sl prohlédoouti
pevnost'. Když jsme t&m přicházeli,
kýval na nás kaprál už z daleka, aby
chom šli do vnitř a sliboval pak, Se
nám všecko vnitřku ukáže. Šli jsme
tedy. Provedl nás všemi kouty, vy
světloval, jak se na nejvyššfm bodu
dělo na vozejku a na kolejích otáčí, jak
se jím míří, a také, jak se mbže rozbiti
zeď v pevnosti, když se střílí do terče a
špatně se míří. Pak nás vedl k veliteli,
který, aspoň dle toho, jak jsem s ním
mluvil, se mi skutečně zdá býti na ve
litele pevnosti příliš skromným a neve
litelským. Když jsem mu řekl, že mám
dole na lodi fotografický aparát a že
bych bj'l si ofotografoval pevnost od
východu, odkud nejlépe vypadá, chtěl
mi poslati h nem vojáka pro přístroj a
obsaditl pevnosť svým vojskem, aby
měla hodně pevnostní vzhled. Děkoval
jsem mu však, protože nebylo mnoho
času už a protože bylo velmi zamrače
no a stále poprchávalo, tak že bych
sotva byl dostal slušného obrázku. Dal
nám pak ještě napiti čerstvé v dy z ja
Kéhosl zvláštního pramene v lese, kterou
mu každý den dva vojáci odtamtud
nosí, a která skutečné byla lepši říční
nebo obyčejué vody, načež jsme opustili
p -vnosť. Měli jsme odejvtl v 0 hodin,
ale bylo pftl lité, když jsme se hnuli.
Ještě před odjezdem přišel ke mně na
loď kaprál, kterému se oba vojáci po
našem odchodu z pevnosti chlubili do
vf m prádlem a prosil mne, abyoh mu
také něco dal "na památku" prý.
Vzhledem k tomu že nás prováděl po
pevnosti, bez toho slušelo se, abychom
mu něco dali, al* poněvač jsem u2 prá
dla dávati nechtěl, dal jsem mu dvaoe
ticent a řekl jsem oběma Němcftm, aby
mu také dali něco, načež mu dali každý
hrsť doutníků. Zdálo se, že je mu tc
ještě milejší, nežil košile i podvlékačky.
Chtěl jsem se ho ještě zeptati, kdo tu
pevnost1 stavěl a jak stará je, ale dově
děl jsem se jen, že už je moc stará a Se
jl stavěli Španělé. Byla ovšem vysta
vena za vlády králft španělských, ale
kdy, nevím. Jest jistě přes 100 let
stará, ale celek činí dojem dplně rozbi
tého a sesutého středověkého hradu.
Vnitřek budovy obydlené jest čist, ač
koli tam vedle vojákft žije několik ko
houtft, všichni za nohu přivázáni ke

xml | txt