OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 08, 1893, Image 19

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-08/ed-1/seq-19/

What is OCR?


Thumbnail for

Druh/ parník "Managua" jest o ma
ličko větfí "Irmy," celkem x podobně
stisen, ale nemá umyvadel v kajutách.
Btrava na něm je stejná, Jako na prv
ním. Za 6 hodin máme dojet do San
Karla. Gesta drahého dne není j'tak
pěkná jako prvního dne, břehy jsoa
stále stejně porostlé močálovými rostli
nami a málo kde vldéti jest po břehu
nějakou plantáži, kdežto druhého dne
jme jeli téměř mezi samými zahradami
troplokého rostlinstva a ovoce. Nyní
také už sotva komu napadne, aby mý
til lesy a zařizoval si hospodářství na
tSchto krásných březích, které odsouze
ny jsou k z*pl*vení. V San Juauě del
Nořte ml nabízeli ke koupi plantáži ba
nánovou s 1000 banánft a vším potřeb
ným rostlinstvem pro hospoiářství,
domkem, zahrádkou, vše za $100. toťž
asi 9G* v penězíoh Spoj btátfi. Kdy
bych to koupil a stavěl se prftplav,
bude to ovšem všecko ztraceno, poněvač,
jak plány vykazují, nestane-li se v nich
žádné změny, budou oba břehy dnešní
řeky po vší délce její na velkou šířku
zaplaveny, tak že na mnohých místech
vzniknou jezera, a vše, co se dnes na
březích nalézá, bude na vždy zničeno.
Jest naprosto nemožno představit! si tu
ohromnou plochu nížin, která tím ve
zme za své. Myslím, že vzniknou plo
chy zatopené, jež tvořiti budou veliká
jezera, a že nejen břehy řeky San Jua
na, ale 1 mnohá vzdálenější údolí budou
pro vždy zatopena a zničena. A na to
na vše hledí zdejší lid s lehkomyslností,
jíž darmo bychom hledali podobné
Mluvil jsem na parníku Maoagoe s in
ženýrem vládním, kterému jsem se
snažil vysvětlit!, že škoda, spfisobená
zatopením tak hrozných ploch bude
mnohem větší, nežli jakýkoliv užitek
okamžitý, který by prftplav přinášel, i
kdyby byl majetkem zemským a tím
více pak, uváži-li se, že připlav ten
náležetl bule společnosti, za níž stojí
nejmocaější země na pevnině americké
a největší nepřítel všeho anglického.
Vysvětloval ml, že prý to nebude tak
zlé, jak se ml to zdá, ale když jsem
jej upozornil na některé věci, z nichž
viděl, že nejsem tak hloupý, abych vě
řil všemu, co se mi namluví, obrátil a
hleděl ml vysvětlitl, že on vlastně ni
čeho neví o vellKosti poz^mkft zatope
ných, načež jsem mu řekl, že tedy má
o inženýrství a zeměměřičství podivné
znalosti, nevidí-li na prvý pohled, co je
samo sebou zřejmé a patrné i každému
nelnžinýru. Myslím, že to byl také
kterýsi z oněch dobrých vlastenců, kteří
za několik tisíc vyplacených společností
anglo - americkou, doporučili jakožto
znaloi vládě, aby povolila zřídlti prů
plav, jímž nejen se oloupí o spoustu
krásných a nade vše plodných pozemků,
ale kterým vkládá klíč do rukou agli
cké země severní, aby pohodlně přišla a
zaplavila zemi vyvrhelem svého pleme
ne. Slova vyvrhel mohu úplně s chlad
nou myslí užiti, bude-li všechen lid,
který sem přijde, toho druhu, jako je
90 ze 100 těch, kteří sem jd u dnes.
Večer o 6té hodině dorazili jsme do
8an Karla. Město stojí na vriku v
tíhlu, jejž tvoří výtok řeky* z jezera, na
aeverní straně řeky. Na jižní straně
je rovina nepřehledná, pokrytá křovím
a stromy, kterou očekává stejný osud,
Jako vSeoky nížiny podél řeky. Přístav
je na řece, pod /ýtokem z jezera, kde
voda je klidnější než na jezeře.
Parník "Viktoria", po kterém jsem
měl jeti dále, stál už v přístavu, a při- j
razili Jsme k jeho boku. Bylo to po- |
'•esa sl sátím odnesl do jídel
ny na "Victořii", poněvač v kajutách
nebylo mísu. Pak jsem se vydal do
město. Bylo mnoho nákladu, jenž mSl
býtl složen jeBtě, a nebylo ani pomyile*
ní, že byohom mohli před pftlnod vy*
plouti. Bylo tolik světla, že bylo s bí
dou vidSti na cestu a kdybyoh ss nebyl
držel několika lidí, kteří měli lucerny,
byl byoh si desetkrát zlámal vaz, nežli
bych se byl dostal na kopec. Ostatně
ulice v městě poskytují, noční dobou
zvláště, dosti příležitosti, aby sl mohl
člověk polámatl nohy. O dlažbě není
ani řeči a chodníky podél domů táhnou
se vždy jen tak daleko, jak jde dům.
Stojí-li následující dftm o dva metry
níže, má i chodník o dva metry nižší a
na rozhraní domti není schodft nebo
žebříků, aby se mohlo sestoupitl nebo
vystoupit!. Ve dne, přljdete-li na ko
neo vyššího chodníku, můžete seskočiti
aneb jiti zpět, až se dostanete na střed
ulice, a po ní pak dále, ale v noci jest
nevyhnutelno jít středem ulice a dá atl
pouze pozor, aby se nešláplo na psa,
krávu nebo prase, kteří se povalují po
vší šířce ulic.
Odeslal jsem ve městě na poštovním
úřadě dva poštovní lístky, čímž jsem si
odbyl vše, co jseoa chtěl vyříditi; zasta
vil jsem se pak v nálevně a posilnil se
lemonádou na další cestu a .chtěl jsem
jiti zpět k lodi. Ale měsíček, jehož
bylo bez toho vlděti jen uzounký prou
žek, skryl se za mrakv a byla tma, že
by se mohla krájetl. Čekal jsem tedy,
uvidím-11 někoho s lucernou jiti ku bře
hu. Nešel dlouho a dlouho nikdo. Ko
nečně šel jistý cestující, který také za
šel do města, a který znal dobře cestu a
proti světlu z města blikajícímu jsem
jej poznal. Řekl mi, abych se ho držel,
že mne svode, ačkoli prý také bude mí
tl nesnadnou práci, aby našel stezku.
Podal jsem mu deštník, který jsme
drželi každý na jednom konci a on
svým deštníkem nachmatával cestu,
tak že jsme šli jako slepci. Za 5 mi
nut asi vyšel opět měsíččk z mrakfi a
bylo vlděti poněkud na cestn. Byl jsem
rád, když jsem se dostal k parník i. Ce
stující druhé třídy rozložil se na zem v
přístavě a kdo z nich mohl, spal, aby
se vyspal na další cestu, na níž se už
pak mnoho nevyspí. Chtěl jsem také
jiti, abych si v kajutě ulehl, ale shle
dal jsem, že všecky kajuty, počtem
šesti jsou obsazeny. V jedné .zřízen
jest hostinec, a 5 ostatních jest zabráno
dámami; všichni mužští cestující budou
nuoeni spáti v jídelně na pohovkách,
nechtějí-li si rozvěsiti sítě na palubě.
Neměl jsem síti, ale v jídelně už bylo
vge také zabráno, tak že mi nezbývalo,
nežli lehnouti si na palubě na ú/.kou
stolisl, jež se táhla kolem zábradlí,
nebo na zem Lehl jsem si nejdříve na
lavioi, ale ležel jsem tak nepohodlně,
že jsem za krátko raději slezl až na po
dlahu, a brzy usnul. Ale zrovna tak
brzy jsem se probudil, neboť jsem na
jednou uoítil vodu horkou pod sebou,
která se ke mně slila ze zád, jak se par
ník naklonil. Byla to zhuštěná pára,
která vycházela ze stroje trubkou pod
střechou paluby a kapala dlouhou dobu
na palubu, shromažďujíc se ve stružce
na zádi. Mftže si každý pomysliti, jak
příjemné jest takové probuzení. Ulehl
jsem opět na lavici a hleděl znova
usnouti, ale hluk v lodi nepřipouštěl
tomu. Po p&l noci, když vybráno bylo
z lodi první všecko zboží, konečně jali
se činiti přípravy k výjezdu a
tu vzpomněl si sluha na lodi, že
by mohl vy áhoouti na pulubu
několik skládacích polníoh postelí.
Uohopil jsem první, jež se objevila a
Ji slMBOd o lábndtf a přiváaav ji ře
mínkem, aby nelítala, až te bude loď
kolíbali. Usnul Jaem brzy, % nelítal a
postelí sem a tam, ale když jsem se
ráno kolíbáním probodli, shledal jsem,
že jsem mokrý, jakobych z vody vylezl.
Vítr vanul totiž s téže strany, kde j»em
ležel a přinášel drobné kapičky vodní a
aebou. Bylo ml chladno &ž hanba, ale
nemohl jsem ai pomoci. Chodil jsem
po palubě, abyoh se zahřál, umyl se pak
a čekal na palubě v závělří a toužeb*
ností u& teplou kávu, abych se zahřál.
Vypil jsem dva koflíky horké černé ká
vy a zftstal pak stále na palubě na
slunci, abych, pokud to bude možné,
oschl
V 8. hodin ráno jsme přistáli v 8an
Ubaldu, na výoh pobřeží jezera. Po
něvadž jsme opět měli dosti času. Sel
jsem se podívat! na nejbliŽší kopec na
zemi, abych přehlédl krajinu. Zde už
není rostlinstvo tak bu né, jako podél
řeky San Juana a většina velikých stro
mfi má listí opadalé. Pamatuje moe to
na pohled oa okoli Santiaga na ostrově
Kubě ku konci suchého období. Země
jest kamenitá, většinou z vápeného ka
mene složená a prsti na ní jen slabá
vrstva. Kde jsou lesy vymýtěny. pasou
se veiiKa stana novezino aooytka.
Krajina ta leží v okresu chontales-ském
nejméně sice árodném, ale nejbohatším
na zlato. Z& horami, které se táhnou
podél břehu, tvoří se hřeben rovnoběžný
téměř se břehem, nalézá se mnoho mfst,
na kterých se dobývá zlato. Největší a
nejvydatnějSí doly nalézají se v tían
Domlngu, kde jakási britická společnost
dobývá už po mnoho let zlata, ale s vý
sledkem ne příliš značným, poněvadž
není dosti dělnických sil a které jsou
drahá. Spíše se vyplácí dobývati ho v
malém a „sou jednotlivci, kteří si tam
za krátá u dobu pomohli k dosti znač
ném* jmění. Několik z našich cestují
cích jde do Sant Dominga a prohlížejí
sl už mezky, které možno v přístave
buď najati nebo koupiti na cestu. Jiné
ho prostředku dopravního dosud do ni
tra země není. tían Ubaldo jest pouze
skupina asi 5 domů nebo dřevěných
bud, tak 2e se brzo přehlédne. Jen
skladiště na břehu a menší skladiště na
konci mostu, vnikajícího do jezera,
jsou budovy jakž takž ucházej cí a
kryté vlnitým zinkovaným železem.
VII.
NejbližSí místo, kde přistaneme nyní,
bude Muyogalpa, na severozápadním
břehu DStrova, jejž tvoří sopka Omete
pek. Severní kooec ostrova leží téměř
přímo na zipad od San Ubaida a parník
míří k němu přímou čarou. Ometepek
jest vyhaslá sopka, právě tak jako Ma
děra, ležící od ní na jih. Obě mají
velice pravidelný kuželovltý tvar, jehož
spodní třetina jest za dne jasně viděli,
ale vršek bývá za dne zahalen v obla
cích. Ometepek jest 1680 m. a Medera
1316 m. vysoká. Z daleka vidí se obě
sopky vynlkatl z jezera vedle sebe oddě
leně, teprve když se přiblížíme, jest vi
děti, že souvisejí úzkým a nízkým pru
hem země, úplně porostlým. Také vý
chodní svah obou vrchfi jest úplně po
rostlý, pokud lze vldětl. Západní břeh
jest též porostlý, Ale svah obou hor Jest
holý a rozbrázděný proudy vodními.
Jezero Nicaragua má sladkou vodu* a
obyčejně velice neklidnou. Hlavní smčr
větrft po vSí zemi jest od severovýcho
du. Na východním břehu jezera, kde
podél něho táhne se hřbet horský, jest
závětří a jezero dosti klidné, čím vfcak
dále se přichází ku břehu západnímu,
tím více vítr jeví svfij účinek na hladi
nu a na břehu západním jest vždy jeze
mh*
prab klM*tylí
teéol potíce rltr y*9t
Vzhledem k této okolností
zřídili v západním zálivu, jejl
ostrovy Maděra a Ometepek, příitar, k
němuž by te uchylovaly lodi, JeS po
plujou po jezeře a2 bode pr&vlav zříata.
Zamýšlejí tam též zřídili veliký sklad
uhlí, aby parníky be mohly zásobovtli
na své cesté. Jelikož pak veliké mnoi
ství lodí se tam zdrží, soudí se, Se plo
diny zemské t&m najdou saadný odbyt
a zakupují se tam už nyní pozemky za
vysoké ceny. Abych vlastni správněji
se vyjádřil, najímají se, neboť koupitl
se nemůže, jelikož vláda nechce těchto
ostrovft pro důležitost jich polohy niko
mu postoupiti. Může se nabHi práva
vlastnického jen na určitou dobu, 40,
50, 90 nebo nejvýše 99 let, po kteréž
době Btanou se opět majetkem země.
Také každý, kdo chce koupitl zde poze
mek, nucen jest si vymoci nejdříve k
tomu vládního povalení, byť i kupoval
od soukromé osoby, jíž bylo povoleno
usaditi se tam. Ostrov Ometepek jest
jediným místem v Ňlkaraguě, kd«> za
chovalo se do dne3 obyvatelstvo kmene
azteckého nepomícháno jinými živly, ač
v Muyogalpě už jest mnoho obyvatel
jiného původu. Pokud se z jezera vidí,
zdá se půda v pobřeží býti nesmírně ú
rodnou. Hodí se prý nejlépe ku pěsto
vání kakaa, kdežto vyšší části, hlavně
ty, jež za dne jsou zahaleny v mlze
jsou prý velmi výhodné pro kávu.
Plavba naše byla nepříjemná, jak jen
možno si pomyslili. Ne jen, 2e se par
ník náramně houpal, ale že mimo to
stále téměř pršelo a to se strany, Jak
vítr vál, tak že na palubě nemožno
chvíli v sucha seděti. Odpoledne o 1.
hodině přistáli jsme k sv. Jiří (San
Jorge) kteréžto místo jest pouze přísta
viště, kam nutno dojeti po lodi, chce-li
navštlviti město Rivas. Z přístavu jde
koňská dráha do Rlo, jež potřebuje pouze
20 minut k vykonání cesty. Platí se
za cestu tam nebo zpět 10 oentavfi, a
neměl by nikdo opomenoutl, aby se do
města podíval, byť 'se tam zdržel jen
několik minut, poněvadž cesta vede kra
jinou, již považují za nejkrásnější da
leko široko. Okolí Rivo platí vftbec za
nejkrásnější místo v Nikaraguě a lidé
mluví o něm, jako cr pozemském ráji.
Cntěl jsem Ihned po přistání parníku
jeti do města, ale náhodou, která se
stává snad jednou za rok, parník při
stál jenom na p&l hodiny a nebylo to
tedy mužno. Mimo to pršelo až hr&za.
Byla neděle, a přese všecko nepohodlí v
dešti přišlo do přístavu množství lidí
prodávati ovoce, pečivo, cukrovinky a
vyřezávané dřevěné nádobí. O^ocejest
laciné a všeobecně zde mnohem větší,
nežli kdekoliv jinde v zemi, i má lep
ší Chuť. Ačkoliv jsem už prožil delší
dobu v tropické zemi a znal mnoho
druhft ovoce, kterého v mírném pásmě
nikdy nenacházíme, našel jsem zde
přece opět mnoho nového a to tak do
brého, že jsem litoval, £e není možno
dovážeti ho do studenějších krajin, kde
by se muhlo draze prodávali. Jsou to
však samé druhy, které by po cestě ne
vydržely, a pro které bude snad jednou
dobrý odbyt, až lid zde poebopí, jak
by se mělo ovoce takové zavářeti a roze
sýlati v podobě polotekuté nebo pevné
hmoty ve skleněných nádobách nebo
bedničkách.
(Dokončení příště.)
Upozorněte své sousedy
a známé na „Týdenní Hla
satel", který háji zájmy
dělnického lidn.

xml | txt