Týdenní hlasatel., March 15, 1893, Image 2

About Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???

Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

                
Telefonní monopol.
Die 1. t. ttk. vypršelo Bel lově telefo
lé společnost i ve Spoj. Státech vý
Ini provo k vyrábění a ovládání te
nlokých přístrojů. Toho dne iozbyl
lat nos ti patent vydaný dne 7. března
1876 na 17 rokli Alexandru Grahama
Bellovi a vyhražující témuž právo k
vyrábění nástrojů, kterými se vloSním
elektrických proudil a působením mag
netu přenáší zvuk z místa na místo.
Tento patent, známý pod číslem 174,
40$, není však hlavní závadou, jež
zabraňuje vší konkurenci proti výděrač
né telefonické společnosti Bellově, která
již tak dlouho obecenstvo amerioké
okrádá a ohromné mllliony výdělku
každoročně trží. Společnost tato má v
rukou ježtě několik důležitých patentů
a dokud ty nevyjdou, nebude žádná
konkurence proti kapitalistftm těmto
možnou. Občané, kteří telefonu po
užívají, budou muset ještě hodně dlou
ho platit tak vysoký roční nájem, jak
se jen společnosti zlíbí.
Kdyby tomu měly spolkové úřady
dovoliti, bude Bellova společnost až do
roku 1908 zásobena patenty a výsada
mi, kterými bude moci potlačiti všecka
konkurenci. Příští zimy vyprší jiný
patent společnosti, vyhražující téže uží
vání některých hlavních kombinací v
nynějším telefonu. Nejdůležitější pa
tent však, který má společnost pro bu
doucnost uchystaný, jest patent Berli
nerftv, který byl povolen v roce 1891 a
bude míti platnost ještě mnoho rokfi.
Patent tento získán byl společností
podvodem a proto nyní byl započat
proti ní soud, aby byl prohlášen za ne
platný. Němec Berliner zadal žádost o
patent na svfij vynáliz brzo po Bellovi,
▼ červenci r. 1877. Bell vymohl si
soudní zadržení patentu toho, poněvadž
se tím poškozovala jeho vlastní výsada.
Mezitím se oba spolu domluvili, společ
nost Bellova vynález Berlin.r&v odkou
pila, ale pře soudní byla úmyslně pro
tahována až do roku 1891, kdy byl ko
nečně patent vydán a nyní společnost
bude ho moci tím déle užívatl.
Bývalý spolkový návladní Miller za
počal před několika týdny soud proti
Bellově společnosti, aby vynutil pro
střednictvím soudu zrušení Berlinerova
patentu. Hlavním důvodem k této ža
lobě jest, že Berliner dostal vlastcč na
nových 17 roků patent na totéž, nač
obdržel Bell patent liž v roce 187G.
Není to tedy ničím jiným, než prodlou
£ením starého Bellova monopolu na
novou řadu let, aby mohlo být obecen
stvo dále okrádáno. V první své žá
dosti o patent žádal Berliner o zcela
jinou věc, nežil kterou později úskokem
dostal.
Žádná snad společnost americká ne
vydřela na lidu tolik peněz v tak krátké
době, co telefonická společnost Bellova.
Vynalezení telefonu bylo velikým po
krokem v moderním str jnictví a pro
spělo lidstvu velice. Vynálezce zaslouží
sl ovšem odměnu, ale proto přece nevj
žaduje toho potřeba, aby mu bylo dáno
úplně do moci a libosti, vydřít na obe
oestvu poslední cent. NynČjší náj n.
za telefonické stroje, mohl by býti nej
méně o polovičku men&í, kdyby byla
konkurence volná. Povážíme-li, v jak
ohromných rozměrech se dnes po celých
Spoj. Státech telefonu užívá, nahlédne
me, že to, co společnost na obecenstvu
páše, jest více než zlodějství.
Nový spolkový návladní Olney, který
nedávno nastoupil místo Millerovo, bu
de míti za povinnost pokračovat! v son
du, jím započatém, a pronásledovatl
společnost až do krrjností, aby vrátila
to, oo uchvátila. Vyžaduje toho sájem
obecenstva a spolkový návladní jest oď
toho placen, aby vedl soudy k obhájeni
práv obyvatelstva této země.
Internacionalismus mezi dělni
ctvem moravským.
Pražské "Národní Listy" pojed
návají o poměrech moravských a
zajímavo jest všímnouti si toho, co
soudí o postavení děluictva morav
ského, hlavně pak brněnského, k
národní otázce české.
*
Není pravda, že by Češi byli v
Brně vesměs bez kapitálu, jak se
rádo prohlašuje. Záleží na tom,
abychom si to doznali, abychom
sílu svou na tomto poli jednou již
změřili. Za druhé pak nutno síly
kapitálu našeho rozumně a správ
ně využitkovati. To se dosud ne
stalo a v tom spočívá celá chyba.
Aha! Ilned srší namítka: a což
dělnictvo? Zda-li pak toto není zá
vislo na německém továrnictvu,
zda-li ono má nějaký kapitál í A
přec páčí se dělnictva u nás na to
Jik a tolik tisíc, bez nichž těžko po
stupovati ku předu. Zase výmluva
a zase bezcenná jako ta prvá. O
dělnictvu ví se v "rozhodujících"
našich kruzích zpravidla teprve
tehdy, když potřebují je pánové k
zakrytí —■" svých neúspěchů. Na
ne, na jeho závislost svaluje se pak
všechna zodpovědnost za podřimo
vání vůdčího šiku.
O té závislosti zdejšího dělni
ctva kolují celé legendy. A přece
známo, že dělnictvo dokázalo sto
kráte, že dovede by ti nezávislým,
že umí hájiti svá práva, že má od
vahu odolává i nárazům velkého
kapitálu. Schůze socialistické jsou
toho přece přesvědčivým dokladem
Dovede-li ozvati se v tomto ohledu,
dovedlo by i v jiném. Ale oáten
celé věci vězí zcela někde jinde.
Dělnictvo se nám odcizilo, ne-li
zcela, t< dy z valné čJsti. Kdo tím
vinnen? NevŠímavosť, lhostejnost,
nedbalosť a ještě více neschopnost
těch, kteří btavěli se českému živlu
brněnskému v čelo. Těžká obžaloba,
ale oprávněná. Ani slabiky z ní
neslevíme.
Dělnictvo pro národní šik náš
jest pro tuto dobu napolo ztraceno.
A přece byl to dobry a tuby kov,
ostrá a modrá ocel, nenašel se však,
kdo by cenu jeho v pravý čas do
vedl rozpoznati. Ponecháno bylo
j-amo sobě a ono chtíc pracovali,
paďo v náruč socialismu. To ovšem
nebylo by samo o sobě žádnym je
šté neštěstím, vždyť i socialista
m&ze upřímně pracovat i pro svou
národnost, jak vidíme u předních
hlasatelů učení Marxova v Něme
cku. Ale u nás hnutí v dělnictvu
proudilo jedním směrem —výluč
ně internacionálním. A tento inter
nacionalismus, jenž nikde snad tak
doslovně nepojímá se jako právě v
Brně — šíří se všemi směry ry
chlostí alpské laviny, tvoře z dělni
ctva národně bezbarvou legii.
Pravda, vrozený cit, přirozené vě
domí o příslušnosti k určitému ná
rodu, s mlékem mateřským vssatá
příchylnost k rodnému jazyku ne
dá se i sebe mohutnějším přívalem
zevnějším zcela z duše lidské za
hladiti. A tak i a našeho dělnictva.
Ale hlnboké rýhy zůstávají tu
přece, pevná kdysi půda jest otře
sena.
Přesvědčili jsme se o tom, ne
soudíme tedy tak z pouhých po
věstí a ballad. Věc nemusila tak
daleko dozráti. Za dob dřívějších
mělo se pracovati, mělo ee dělni
ctvu vyjiti vstříc, tehdy dalo se
mnoho zaclirániti. Ale pro dělni
ctvo neučinilo se ničehož anebo as
poň tak málo, že to nijak nestačilo.
Staré chyby se nyní krutě mstí.
Hned jak nastal ruch spolkový v
Brně, mělo se v přední řadě pama
tovati na český lid pracující. Stře
diště mělo se zřícliti, kde by se
dělnictvo stýkalo s ostatními
vrstvami českého živlu. Ruka se
mu měla podati, jeho stesky vy
slcclinouti a nebylo li lze mu oka
mžitě pomoci, aspoň slova útěchy,
bratrské, upřímné .útěchy měla se
mu poskytnouti. Místo však po
dobného střediátě založena za dob
těch v Brně — "Panenská jed
nota" pro pěstování cudného živo
ta u osob ženského pohlaví. Ta nás
ovšem, u šlaka, špatněvy trhla!
Ale ani později neděly se po
kusy zfskati dělnictvo pro národní
náš voj, získati je zcela bez vý
hrad, podmínek. Zřízení mateř
ských škol bylo sice právě v Brně
skutkem velmi záslužným, ale
samotný čin ten nemohl z dělni
ctva vytvořiti živel pro náš národ
ní a politický boj.
Co činiti? Založiti ruce v klín?
Ne, to bylo by hříchem, provině
ním neodpustitelným! Stojíme
před těžkou, nesnadnou otázkon,
již nelze rozluštiti žádnou frází ani
výkřikem nějaké staročeské auto
rity. Zde třeba pracovati, rozumně
pracovati. Kruhy lidové strany
počínají se o věc vážně interreso
vati a doufejme, že přivedou ji v
pravé koleje.
A což smetana našich starozá
konníků? Jaké ta k otázce tak slo
žité zaujímá stanovisko? Žádné!
Pánové nestarali se o dělnictvo
dříve, nestarají se ani dnes. A když
o ně přece zavadí, pak deklamují
aneb dávají je v klatbu zcela
dle vzoru starých policejních ko
misařů. A což, jich počestný orgán,
jehož obsluhovači sami Bobe silně
podezřívají, že mají "pozorovací
talent" a vyvinutou "soudnost"?
Píší v širokých větách, v nichž
marně pátráte po jedné kloudné
myšlénce a když nevédí kudy kain
— nastrčí do předu autoritu páně
Fandrlíkovu. TVť poslední jich
triumf, tím vtip a síla jich jest vy
čerpána. Lidé to stejně směšní,
jako ubozí.
Více a horlivěji stará se u děl
nictvo strana klerikální, jež vůbec
oproti staročeské jest nepoměrně
Čilejší a pracovitější. Založila děl
nické časopisy a pořádá přednášky
pro pracující lid. Stojíme ovšem
víiči této straně na pólu opačném,
ale přes to tuty snahu její do jisté
míry musíme respektovali. Ano,
dokud snaha ta směřuje o získání
dělnictva pro boj národní, i plné s
ní souhlasíme. Jen že oprávněně
pochybujeme o tom, že kdy kleri
kálové v táboře dělnickém nabudou
jakési půdy.
K dělnictvu musí přejiti pak
jiní lidé, kteří mu sice nebudou
slibovati hříchů odpuštění, ale ue
útočíce příkře na zvláštní jeho ná
zory o životě společeuskétn, pocti
vým způsobem bjdou je hledět
přesvědčiti, že„povinností jeho jest
nevylučovati se z řad národa utiš
těného, jenž potřebuje pomoci
všech. Nebude to ovšem práce
snadná. Mnoho žluče, mnoho hoř
kosti a nedůvěry jest v našetn
dělnictvu vůči každému, jenž není
z jeho voje. Nebývávalo tomu tak
— dnes máme o překážku více a
sice o tvrdou překážku, Zaspala se
příhodná chvíle a nám zůstane na-"
vždy hádankou, jak se vůbec mohla
zaspati. Což se nikdy o tom nepře
mýšlelo, že v Brně český lid děl
nictva uude potřebovati, má-li hráti
tu jednou důstojnější roli než ja
kou hraje dnes? Divná věc.
§ O velké krádeži u podivína Colas
sona oznamují se následující podrobno
sti: Nová saoělá krádež vloupáním způ
sobuje tu velkou scnsacl. V jednom
domě na polích Elysejských žije po
dlouhá leta mllUonář podivín Pavel Co
lasson. Štítí se lidí a nemůže kolem
sebe trpět žádných služebných a neo
pouští nikdy svůj byt, bohatě zařízený,
ale úplně spustlý. Toliko občas přináší
mu služka jedné příbuzné potřebné po
traviny, k'eré si sám upravuje na liho
vých kamínkách. Má několik domů v
Paříži a statky na venkově, o něž se
však praqlc nestará čímž značná čásť
jeho příjmů přichází na zmar. Ve
čtvrtek č*sně z rána vniklo několik za
kuklencú přes zeď dvora do domu, pře
padli Colassona v posteli, spoutali jej a
zmocnili se hotových peněz, jež u něho
nhlezli as 30.000 franků, načež odešli
Colassonovl se podařilo, přiblížit se k
oknu a přivolat policii, jež jej sprostila
jeno pout. Jfo pachatelích není dosud
stopy, ale soucit s okradeným sotva as
kdo bude mít. V koutě jeho ložnice
nalezli policisté as za mllllon franků
cenných papírft, jež tu hnily a jichž
kupony po mnoho let nebyly ustřiženy.
§ Hrozná vražda spáchána byla
onehdy ve Wavu v Brabantu. Vážený
tamní lékař chopil se pušky a zastřeli
svoji manželku. Oba byli spolu na
plesu a po návratu strhla se mezi nimi
prudká hádka. Lékař nanejvýš rozzu
řen žárlivostí, chopil se lovecké pušky
a střelil manželku do tváře. Nešťast
nice byla okamžitě mrtva Vrah, dří
vější člen provinciální rndy lucembur
ské, sám se udal a byl ihned zatčen.
* V noci na středu dne 14. února o
10. hod. vypukl na pftdě chalupníka
Jos. Prašera v Rohozné ohfTi, který te
rozšířil na vedlejší chalupy J. Šauera
a Ant. Kóhlera a je s hospodářskými
staveními zničil. Skoda činí v celku
2100 zl. a jest obnosem 1400 zl poji
štěna. Při ohni tomto utrpěl 601etý
ovdovělý tchán Drašerfiv Fr. Prax, kte
rý na pftdě spal, tak těžkých popálenin,
že v krátce na to zemřel. Myslí se, Že
byl ohefi zúmyslně založen a proto byl
Josef Drašer zatčen a okresnímu s udu
dodán.