OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 05, 1893, Image 11

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-05/ed-1/seq-11/

What is OCR?


Thumbnail for

dáma ve velikém rozčilení a pobídl* jí
doma a flekala tanr, aí j( přijde sama povědět, co
otce vyřídila.
JtinjL dáma přecházela nepokojně v průjezdu sem tam, ohlé
aidou chvíli v tu stranu, okud měla Marie při jiti.
v Táto se konečně vrátila a oznamovala dáme, že její otec
^ xnimo očekávání ničeho proti tomu nenamítá, a že chce tn dámu při
P jmouti.
4ťTedy mne k němu doveď, spanilá dívko," pravila neznámá dá
ma. "Já ti budu za tu laskavost do smrti povděcna."
Pak spěchala za Marií.
Za chvilku stála již před katem.
Tentó byl svůj korbel vína již vypil a byl poněkud v lepším na
ladění než pted chvílí, když mluvil v kuchyni se svou dcerou.
. "Co vás ke mně vede, šlechetná dauio<" tázal se potupně. "Jaká
důležitá příčina vás k tomu přiměla, že jste vydala svou čest v takové
nebezpečí?"
"O tom nemluvme, mistře!" namítala dáma.
"Ne, já o tom mlčeti nemohu," mluvil kat dále, "i musím vás na
to upozornit, že se zbaví každý své cti, kdo se ke mně přiblíží, rovněž
jako jsem já již dávno své cti zbaven."
"Obecný lid ovšem tak soudí," odpověděla dáma, "ale já tomu
nevěřím a budu vás s radostí nazývat svým přítelem, pak-li vyhovíte
mé žádosti."
"Teuy máte ke mně nějakou žádost?" tázal se kat, potupně se
usmívaje. "V čem pak záleží?"
"Především mi odpovězte na jedna otázku," pravila dáma. "Co
jste dělal dnes ráno ve Varšavě?"
"Ta otázka je trocha smělá," odpověděl kat, "a vlastně bych vám
na ni neměl dát žádnou odpověď; ale kozel ví, co mne k tomu nutká,
abych vám to přece řekl. Abyste to tedy věděla, dostal jsem dnes ve
Varšavě rozkaz, že musím zítra hraběte Bohumila Kaminskiho mečem
odpraviti."
"Hraběte Kaminskiho?" tázala se dáma žasnouc a kroutíc hlavou.
"To přece není možná, mistře, poněvadž hrabě Kaminski minulé noci
ze svého vězení uprchl."
"Nemluvte takový nesmjrsl," namítal kat, "vždyť jsem přece dnes
toho ubožáka viděl!"
"Pak jste byl oklamán!" zvolala dáma. "Ten člověk, kterého vy
dávají ve Varšavě za hraběte Bohumila Kaminskiho, obětoval se za
tohoto, poněvadž věděl, že jest nevinně odsouzen a pomohl mu k útě
ku. Nyní má by ti za ten šlechetný čin potrestán smrtí. Soudcové to
nechtí pustit do veřejnosti, že jim Iwabě Kaminski uprchl a proto vám
dali rozKaz, abyste toho vězně ve vší tichosti ve věznici samé odpravil.
Mám pravdu?" •
"Ano," odpověděl kat. "Ta poprava se má vykonat zítra ráno ve
vězení, pak-li budu chtíti. Kdybych se však odvolal na jistou staroby
lou výsadu, a zdráhal se svůj meč v uzavřeném místě Jtasiti, musel by
býti ten odsouzenec vyveden na popraviště, aby tam byl před shromá
žděným lidem za svůj čin potrestán."
"ivie ti soudcové k tomu nesvolí," namítala dáma kvapně. "Lid
zná hraliěte Kaminskiho a teu podvod by hned spozoroval."
"Když však budu já chtít, musí se mi stát po vůli," odpověděl
kat. "Varšavští soudcové nemají takovou moc, aby mi mohli proti mé
výsadě něco poroučeti. Záleží vám na tom, aby byl ten odsouzenec ve
řejně odpraven ?"
"Mně záleží na tom, aby vůbec ani odpraven nebyl," odpověděla
dáma, "poněvadž nic takového nezavinil, co se trestá smrtí. Vyjjjste
dříve pravil mistře, že se považujete za bezectného a já jsom
vám na to řekla, že se v té domněnce klamete. Tento svůj náhled
budu tak dlouho zastávati, dokud neposkvrníte svůj meč krví člověka
nevinného."
"Tím vlastně chcete říci, že mne budete teprv od zítřejšího dne
považovat ze bezectného," usmál se kat potupné. "Já však těm báchor
kám nevěřím, jako by byl hrabě Kaminski nevinnen a jako by byl v
tom vězení na jeho místě někdo jiný uvízl."
"Ale já vám přísahám před Bohem, a před všemi svatými, že je to
skutečná pravda, co jsem mluvila," zvolala neznámá dáma a odhrnula
•i závoj s obličeje. "Podívejte se mi do oČř a přesvědčte se, zda-li jsem
schopna nějaké lži."
Kat před sebou viděl dámu, která byla ještě spanilejší než jeho
dcera a která naň upírala prosebné zraky.
Tento muž byl pohledem krásných očí hraběnky Kosinské celý
okouzlen a nemohl v prvním okamžení ani slova promluviti.
Hraběnka si vykládala jeho mlčení ve svůj prospěch a mluvila
dále:
"Ztratil jste skutečně již vSecku víru v člověčenstvo, stal se z vás
•kutečné takový surovec a divoch, za jakého vás ve Varšavě považují?
Což byste nebyl s to, rozeznati lež od pravdy?"
"Ano, to ještě mohu!" zvolal kat, jsa překonán zvláštním citem
"Já vám to vidím ▼ skutku na ottch, ie jste křivě nepřísahala a pralo
rám věřím."
"Díky Bohu^" odpověděla hraběnka. "Nyní se snad již můše stát
mezi námi nějaké dorozumění. Já jsem pravila, že ten člověk, kte
hož máte zítra odpraviti, tu smrt nezasloožil a že musí býti zachráněn.
Vy jste prozatím ten jediný, mistře, jenž mi můžete býti nápomocen
ku provedení této úlohy a já vám za tu pomoc nabízím dvacet tisíc
rýnských."
"Dvacet tisíc rýnských," mumlal kat sám pro sebe. "Toť je v
skutku skvělá odměna." .
"A ty peníze vám složím v tu chvíli, jakmile bude vězen vysvo
bozen," mluvila hraběnka dále. "Pro vás to bude docela snadným po
ntoci mu ještě dnes ze žaláře. Půjčte mu oblek svého pacholka a ta věc
se pak vyřídí sama."
"Milá paní hraběnko, tak snadno to nepůjde, jak si myslíte!" od
pověděl kat. "Já mám sice k tomu odsouzenci přístup volný, ale strá
žník, který zaii musí ručiti, nehne se ode mne ani na okamžik. Tím
spůsobem se to tedy dělat nedá. Ale já si proto přece musím těch
dvacet tisíc zlatých vydělati. Zde je má ruka!"
"Dobře, já se na vás tedy bezpečím," pravila hraběnka, "neboť
má u mne slovo muže velkou váhu, které mu musí býti ze všech okol
ností svatým. Ale nyní přemýšlejme, jak by se to dalo vyvěsti,
aby se dostal .ten uyohý člověk na svobodu. Toť musí být pro něj hro
zný stav."
"V tom se mýlíte," namítal kat. "On sedí ve svém vezení do
cela klidně, jako by si z toho pranic nedělal, že má umříti. Ne
vzdychá a neskučí, jako to skoro všickni dělali, které jsem posad
odpravoval. To se mi u něho líbí."
Kat se nyní na cnvilku zamlčel, opřev si hlavu o dlaň přemý
šleje, jakým spůsobem by mohl Pedra z vězení vysvobodili.
Hraběnka též přemyslela o té věci, a když byli jeden i druhý
svůj návrh projevili, dohodli se na tom, aby se jednalo dle plánu
popravníno mistra. {
Později se dovíme, v čem tento plán záležel. Prozatím budiž
jen podotknuto, že byl velmi odvážlivý, a že měl být Pedro dle něho
násilím z vězení vysvobozen.
Když pak byli všecky možné prostředky a výhody jakož i naho
dilé překážky důkladně uvážili, nabyla hraběnka skoro celé jistoty,
že bude Pedro zachráněn a měla se zase k odchodu.
S katem Mikulášem se rozloučila jako s nelepším přítelem a
šeptala ještě, když seděla v kočáře:
"Jen nezapomuete přijít v deset hodin v noci do mého paláce.
Já bych měla o toho Člověka smrtelné strachy, kdybyste nepřišel."
"Proto se ještě nemusíte ničeho strachovati, kdybych i nepři
šel, pak-li by se mi v tom vyskytla nějaká překážka," odpověděl
kat. uNepřijdu-li k vám udeřením desáté hodiny, paní hraběnko,
musíte tu úlohu samavykonati, ^kterouž jsem na se vzal. Jen buď
te dobré mysli: mé slovo jest mi svatým."
Hraběnka mu ještě pokynula rukou, a kočár jel pak tryskem po
silnici dále.
"Dvacet tisíc zlatých!" mumlal kat sám pro sebe, dívaje se za
kočárem. "Ty peníce si musím vydělati a sice poctivým spůso
bem!"
ťak se vrátil s chvatem do stavení a zmizel ve svém pokoji. —
Po oněch událostech, o nichž jsme právě vypravovali, nastala bou
řlivá noc.
Po obloze 6e přeháněly roztrhané mraky a jen tu i tam vy
skočila na okamžik některá hvězda anebo kus měsíce,jenžprávě na
stával .
Od Varšavy ti Čel prudký vítr, a kdo musel jít proti němu, musel
namáhat všecky své síly, aby se dostal ku předu.
Proto se také zlobil Varšavsky kat, mistr Mikuláš, jsa na cestě
do města a strašně láteřil, zvláště když mu zalehl vítr do pláště, že pak
musel vší silou proti němu se opírati.
V tu dobu nebylo na silnici ani živé duše, — i ten četník, kterýž
tam obyčejně na stráži, musel být v tu dobu někde v krčmě u sklenice
kořalky, mysle si bezpochyby, že v takovém špatném počasí ani zlodě
jové hleděti si nebudou.
Poněvadž byl tedy Mikuláš docela sám, že nemohl s nikým nilu
viti, mluvil aspoň sám s sebou a tato rozmluva se týkala Pedra a těch
20.000 zlatých, které měl za jeho zachránění dostati.
Najednou se však Mikuláš ze svého rozumování vyrušil a po
slouchal, neboť slyšel hrčení kočáru, kterýž od Varšavy proti němu
přijížděl.
Z počátku měl za to, že se mýlí, a také nemohl z daleka žádný
kočár spatřiti, poněvadž byla tma; ale konečně jej spatřil, a zamumlal
sám pro sebe: •
"Dnes je to již druhý panský kočár, kterýž tudy jede. Jindy
sem jen málo kdy některý zabloudí, ale dnes je to již druhý. Což aby
to byla zase ta paní? Nemožným by to nijak nebylo, že by
mi již ty peníze přinášela, aby mi dodala k tomu podniku chuti, nebo

xml | txt