OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 05, 1893, Image 14

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-05/ed-1/seq-14/

What is OCR?


Thumbnail for

f? uHnbé Kaminski se o tobě jen tak dalece vyslovil, Se té má v
jnlejrieikí, ie bys mohl naSi svatou věc zraditi," odpověděl kníže. "On
aás jen varoval, abychom ti nevěřili, a le mě] pra van, to nyní dokáže
tvůj vlastní žalobce, hrabě Lipovski. Tedy tnlnv, bratře," pravil pak
obrátív se k tomuto.
"Poněvadž nám bylo dáno za úlohu, abychom Narazinovo tajué
jednání pozorovali, vydali jsme se včera na cestu k zámku 'Svobodě',"
promluvil hrabě Lipovski, — "majíce úmysl, tohoto podezřelého pří
tele naší vissti při jeho tajném působení poáorovati. K tomu zámku
jsme dorazili pozdě v noci a právě, když jsme se spolu radili, jak by
chom mohli nejlépe svůj úmysl provésti, zaslechli jsme koňský dusot
a v okamžení na to jsme spatřili ruského důstojníka, jenž klusal od
zámku po cestě dolů. Co asi tento důstojník u domnělého přítele naší
vlasti, u pana Narazina, hledal, o tom jsme nezůstali dlouho v nejisto
tě, neboť nás hrabě Bohumil Kaminski o jeho spojeuí s ruskou vládou
dostatečně poučil. Poněvadž jsme se tedy domnívali, že snad ten dů
stojník, kterýž nic zlého netuše, proti nam při klusal, cely plán našeho
spiknutí u sebe má, vrhli jsme se proti němu a obklíčili jsme ho. On
byl však neohrožený muž a vytasil hned svou šavli: ale když viděl, že
nepatříme do třídy loupežníků, tázal se nás zhurta, co žádáme. 4 Kádi
bychom se ti podívali do tašky u sedla,' odpověděl jsem mu, <a také
bychom rádi věděli, co jsi dělal naboře v zámku.' MÍ6to odpovědi ťal
po mně důstojník šavlí, ale můj kůň se počal na štěstí v tu chvíli pla
šiti a skočil na stranu. Tím spůsobem jsem byl od smrti zachráněn, i
mohl jsem se připravit k obraně. Poněvadž jsem byl sám jediný, jenž
měl u sebe šavli, musel jsem ten boj podniknouti, kterýž dlouho ne
trval a skončil se 6inrtí mého protivníka. Vrazil jsem mu totiž šavli
zrovna do srdce a sám jsem nebyl ani dost málo raněn. Zatím co
jsem si hleděl po tom těžkém zápase trochu oddechnouti, prohle
dali moji druhové padlému důstojníkovi všecky kapsy a vzali k sobě
vseeky píéemnosti, které tam našli. My jsme je hned na místě pro
hledli a přečtli a poněvadž jest v nich proti tobě, Narazine, obsažen
důkaz, že jsi se dopustil na nás zrády, zatkli jsme tě a přivedli jsme
tě minulé noci sem."
"Já nejsem žádný zrádce!" zvolal Narazin zuřiví*. "To je lež!"
"Ano, ty jsi zrádce," odpověděl kníže a ukázal rukou na balíček
papírů, jenž ležel před ním na stole. "Z těchto dopisů, které ten ruský
důstojník od tebe obdržel, vychází mimo vší pochybnost na jevo, že jsi to
hanebné řeme«lo co špehoun již dávno provozoval. Již se ti podařil mno
hý dobrý lov, ty's vydal za mrzký peníz již mnohého nešťastníka buď na
smrt anebo jsi byl příčinou, že byl zavezen na Sibiř, a také nás měl tentýž
osnd stihnouti. Ale nad námi bděl Báli, kterýž nechce, aby byli jeho čle
nové jímáni v otrocké jařmo, a tobě pomátl rozum, že's nsbyl spokojen 8
tím krvavým penízem, kterýž ti byl za tvou zrádu nabízen.
"Ty jsi chtěl ještě 100.000 rublů mimo to, co bylo vyjednáno, a
na to jsi zajisté nepomyslil, že nám tvoje lakota zachrání život. Věřte
mi, přátelé," mluvil kníže dále, obrátiv se ku shromážděným členům,
"kdyby byl ten bídník včera večer za svou zradu ty peníze přijal, byl
by musel naši dnešní schůzi vyzradit a my bychom seděli v tuto chvíli
váickni již na pevnosti. Dimitri Ivanov byl zde mezi námi a měl těm
pochopům otevřít dveře. To je přece neslýchané padoušství!"
"Takové bestie zasluhují, aby byly roztrhány Čtyřmi koňmi!" zvo
lal jeden z přítomných spiklenců.
"S tím ještě počkej, příteli," pravil kníže, upíraje na Naraziua
pátravý pohled, jenž byl jako zničen, — "ještě není nad nimi rozsudek
vynesen."
"Což chcete skutečně nade mnou vynášet nějaký rozsudek?" zvo
lal Narazin popuzen. "Dříve mi přece musíte popřát času a příležito
sti, abych se mohl hájiti."
"Toho ti bude popřáno," odpověděl kníže docela klidně. "Ha j se
tedy, ano my ti i dovolíme, abys si zvolil někoho z nás za obhájce. Já
nepochybuju, že zde někoho najdeš, kdo by byl ochoten tebe se zastati.
Je zde mezi vámi někdo, jenž by se chtěl propůjčit obžalovanému Na
razinovi za obhájce'"
Nikdo se vsak k tomu nehlásil, neboť tam nebyl bezpochyby v tn
dobu žádný právník přítomen a poněvadž mohl takovou těžkou lilohu
jen právník zastati, musel se k tomu sám Narazin odhodlati, aby se z
toho obvinění očistil.
Tento se na chvíli 2amyslil a promluvil pak zvučným hlasem:
"Přátelé vlasti: já to před vámi ještě jednou opakuju, že je to
všecko zlomyslná lež, co se na mne a na Ivanova udává. To mne nikdy
ani nenapadlo, abych vás zradil, neboť je mi ta přísaha svatou, kterouž
jsem tobfe, kníže Dragomirski do rukou složil."
"Tobě je svatým také ledacos jiného," usmál se Bohumil potup
ně, "ale hlavní cenu mají u tebe peníze a proto jsi také přivedl mého
otce v zkázu."
"Mlč, dvojnásobný vrahu!" obořil se Narazin na Bohumila,
mrátiv naá zničujícím pohledem. "Z tebe mluví zá^stí a potměšilá zlo
ba. Já jsem ti neublížil nikdy."
"Slyšíte toho drzého padoucha?" zvolal Bohumil popuzen. -kMěl
bych v skutku chuť dát ti něco na památku."
, ' 7* " 1 • ' - " ' * " ■" * -
"Mimi té," pravil knfle, obritiv se k Bohamilov..
dostane od nás, neboť jíš vidíme vftickni, že není i to, svoa nevinu uw
kásati. Jiš si Ani nemůže vymyslit žádnou lei, poněvadž toho již tolik
nalhal, Že by se musel ve své lži opakortrati.
A v skutku nebyl Narazin 8 to, ze svého zrádného jednání se
očistit.
• On sice začal několikrát mluviti, ale jeho řeč neměla Žádného
smyslu.
Pročež pravil konečně kníže Dragomirski:
"Musím ti odejmont slovo, Narazine. Ty jen spílአa proklínáš,
místo abys hleděl tn žalobu vyvrátit. Nám by to bylo velmi jnilýin,
kdyby se ti podařilo ze všeho se očistit, neboť nám to dělá všem hlu
boký žal, že jsme chovali na svých ňadrech takovou zrádnou
zmiji."
"Vy jste všickni zaslepeni tímto zlomyslným utrhačem I" zvolal
Narazin a ukázal na Kainioskiho. "On ve vás vzbudil proti mně po
dezření a já vás nemohu za své řádné soudce uznati."
"Ty jsi v skntku velmi drzý, Narazine," jal se kníže zase slova.
"My se nedáme nikým zaslepiti a jednáme jen dle toho, o čem máme
nezvratné důkazy. A ty důkazy jsou obsaženy v těcn spisech, které byly
nalezeny u toho ruského důstojníka."
"Ty spisy jsou padělané!" zařval Narazin, vida, že jest již ztra
cen, — "a pocházejí od tohoto vraha!"
Při tom zase ukázal na Kaminskiho, ale v celém shromáždění ne
bylo nikoho, kdo by mu byl věřil; ano naopak Narazin podal svým se
chováním patrný důkaz, že své hanebné řemeslo co špehoun již dávno
provozoval, a proto se také ozývaly tu i tam netrpělivé hlasy: Potre
stejte ho, 011 to zasluhuje!
Kníže udeřil mečem na stůl, aby bylo zase ticho a mluvil pak
dále:
"Bratří! Z vyšetřování proti Narazí no vi a Dimitriovi Ivanovu vy
chází na jevo, že se oba dopustili proti naší věci těžké viny, neboť se
také jméno Dimitriovo v těch dopisech nalézá, které byly tomu padlé
mu důstojníkovi odňaty. Také on měl dostat částku z té jidášské mzdy
a proto je z té zrády spolu s Narazinem obviněn. Podle stanov našeho
spolku mají býti zrádcové od rady třinácti členů souzeni a poněvadž
tuto radu tvoříme, tážu se vás na vaši čest a na vaše svědomí, zdali
uznáváte, že jest Narazin a Ivanov tou zradou vinen, kterouž tyto do
pisy dosvědčují. Uvažte důkladně tuto otázku, než na ni odpovíte, ne
boť závisí ua vašem výroku život těchto dvou mužů."
"Co budeme ještě uvažovati?" zvolal jeden z přítomných soudců
"Kde jsou tak patrné důkazy, jako zde, nemůže výrok porotců jinak
zníti než na vinu obžalovaného."
"Ano, oni jsou oba tou zradou vinni a zasluhují přísný trest."
Konečně pronesl také kníže Dragomirski to osudné slovo.
Narazin se potupně zachechtal a zvolal:
"A.no, jsem vinen zradou, a sice na udání vraha a na základě pa
dělaných dopisů."
"Již mlč a nerouhej se!" zakřikl ho předseda. "Tento okamžik
jest příliš vážný, než abychom ti mohli dovolit členy této rady ještě
dále urážeti. Ty's uznán jednohlasně za vinna tím zločinem, — a totéž
platí také o tobě, Dimitri Ivanové. IlozuměPs tomu, oč se tu jedná a
víš, že bude v tu chvíli rozmdek nad tebou vynesen í"
Dimitri Ivanov vyvalil na knížete oči jako člověk, který z náhlého
uleknutí zblbí, a na otázky, které mu byly ještě dány, neodpověděl ani
slova, a proto vyzval kníže přítomné soudce, aby udali, jaký trest se
má těm zločincům vyměřiti.
ťfednesl jim krátce celou tu záležitost ještě jednou a vyzval pak
soudce, jenž sedel nejblíže u něho, aby se vyslovil, jaký trest má ty
zrádce stihnouti.
"Ať zhynou rukou katovou," odpověděl soudce temným hla
sem.
A rovněž jako byli dříve soudcové jen po druhém slovo "vinen"
pronesli, tak vážně zněla nyní jejich slova:
"Ať zhynou rukou, katovou!"
Takto hlasovalo všech dvanáct soudců a nyní měl ještě pro
mluviti předseda kníže Dragomirski a veškeré zraky se obracely k
němu.
Kdyby byl nesouhlasil s náhledem svých předchůdců, a kdyby
byl navrhoval pro ty odsouzence mírnější trest, byli tito zachrá
něni .
Kníže Dragomirski vzal se stolu bílou hůlku, jež tam ležela vedle
meče a přelomil ji na dva kusy, což bylo znamením, že s náhledem
ostatních soudců souhlasí.
"Narazine a Dimitri Ivanové!" zvolal pak a hodil přelomenou
hůlku zrádcům pod nohy. "Vy jste odsouzeni k smrti rukou katovou
zemřete ještě v tuto hodinu. Takový člověk, který jest s to, za mrzký
peníz svou vlasť a své přátele, není hoden, aby ho země nosila, neboť
je původcem tisícerého neštěstí!"
Narazin vyslechl tento rozsudek stoje, ale Dimitri se vrhl na ko
ltma a sepjal prosebně ruce,

xml | txt