OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 05, 1893, Image 15

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-05/ed-1/seq-15/

What is OCR?


Thumbnail for 15

"Vstaň zbabělce!" zvolal Narazin s opovržením a chytil svého
sjpojence sa límec, — "to ti neDÍ nic plátno, kdybys sebe více prosil a
njpel: ty lidi nepohneš. Náš osud jest liž rozhodnutý, v tom se již nedá
nic zmeniti: my nmřit musíme. Vstaň a pozdvihni hlavu, abys neze
mřel jako zbabelec, nýbrž jako muž, kterýž se neleká žádného nebez
pečí. Pomysli si, že snad bude za nás vykonána domsta. Oni nás budou
pohřeŠovati," mluvil dále, obrátiv se ku knížeti, — '-budou nás
hledati a když nás nenajdou, pak udeřila vaše poslední hodina. Já
jsem vás ještě nezradil, ale poněvadž jsem to již tušil, co se dnes
s námi děje, sepsal jsem celý plán vašeho špikuutí i s vašimi jmény,
odevzdal jsem ten spis jednomu ze svých přátel a řekl jsem mu,
kdybych náhle zmizel a ve třech dnech se zase neobjevil, aby ho
odevzdali řediteli Varšavské policie. Proto jste ztraceni, pakli mne
usmrtíte."
"To je hloupá lež a my jí nevěříme," odpověděl kníže. Tím si
život nezachráníš, — a nyní ať si tě vezzme na starost kat."
Tato doslední slova promluvil předseda zvučným hlasem a hned
na to se rozhrnula opona, kterouž byla část zdi na konci sálu za
krytá a za ní se objevilo popravní lešení.
Na tomto leŠc-aí, jež bylo černou látkou pokryté, stál mohutný
špalek a vedle tohoto stál popravní mistr Mikuláš, opíraje se o
dlouhý stínací meč, který se leskl jako stříbrný.
Kat musel chtěj nechtěj k vykonání té služby svoliti, kterouž byl1
od něho ti kavalíři žádali.
Dívaje se lhostejně na shromážděné spiklence, kteří pod ním v
sále se hemžili, zvolal pak silným hlasem:
uJá jsem hotov těm zrádcům srazit hlavy! Vydejte mi je
tedy."
Nazarin zsinal v obličeji, když spatřil popravní lešení a na něm
kata; jeho srdnatost a vzdorovitost jej v okamžení opustila, když
viděl, že to jde do opravdy a 011 se také ani nebránil, když k němu
katovi pomahači přiskočili a rovněž jako Ivanovu ruce za zády
svázali.
Jeho prsa se silně dmnla a oči mu vystupovaly z důlků, když
pokročil k popravnímu lešení, neboť ho v tu chvili nenapadla ani
myšlenka, že by mohl by ti ještě zachráněn.
A přece se to stalo.
Mezi shromážděnými členy byl také hrabě Bohumil Kaminski a
ten nechtěl dopustit, aby Nazarin zemřel.
On měl posud za to, že byli ti spiklenci nad těmi zrádci rozsudek
smrti jen proto vyřkli, aby je tím zastrašili, ale pak že jim bude trest
smrti prominut a že budou dáni pouze do vězení.
Ale to se nestalo: spiklenci chtěli dát svůj rozsudek dle jeho
přísného znění vykonati a Bohumil musel tedy hleděti, aby aspoň Na
zarina oa smrti zachránil.
Protlačil se skrze hustý zástup až ku svému uhlavnímu nepříteli
a zvolal, položiv mu ruku na rameno:
"Ustaňte, — ten člověk umřít nesmí!"
Tato slova vzbudila velké užasnutí.
Veškeré zraky se obrátily k Bohumilovi, jenž se opovážil
tak neohroženě vystoupiti a po celém sále se ozývalo hrozivé
reptání.
"Tuším, že se mi divíte, že tak jednám!" zvolal Bohumil, "a také
je to vskutku nepochopitelné, že se ujímám toho člověka, na kteréhož
jsem před chvílí žaloval. Věřte mi, přátelé, že bych s radostí tu je
dovatou zmijí rozšlapal a že bych nepromluvil ani slova, abych ho
zachránil od té hanebné smrti; ale on mne obvinil z těžkých zločinů, a
kdyby zemřel, stratil bych všecku náději, že bude ještě někdy moci
svou nevinu dokázati. Zavřete ho tedy do nejtmavějŠího a nejpevněj
šího žaláře a poručte mi, abych ho tam hlídal; ale život rnu
neberte!"
"Staň se, jak si přeješ, hrabě Kamin8ki,,'odpověděl kníže, načež se
obrátil k shromáždění a velel:
"Nazarina odveďte do věže, ale Ivanov musí zemřít."
Nyní nastalo velké pohnutí.
Několik spiklenců se chopilo Nazarina a ti jej odvlékli zadními
dveřmi ze sálu.
Zatím se chopili katovi pomahači, kteří nepatřili mezi spi
klence, Ivanova, který počal oindlévati a odnesli jej na popravní
eŠení.
Když ho vynesli nahoru, byl již bez sebe, ale jeho poprava se pro
to přece neodložila.
Byl položen hlavou na Špalek, mistr Mikuláš napřáhl svůj pádný
meč a v okamžení na to se již válela hlava Ivanova v písku, kterým
bylo lešení posypané.
Po tomto hrozném výkonu nastalo mrtvé ticho, žádný ze spiklen
ců si ani netroufal dýchati a katova slova, kteráž tento nyní zvučným
hlasem proneHl, rozlehla se příšerné po sále.
"Ten zrádce svou odměnu již dostal! Budiž Bůh milostiv jeho
doši."
Spiklenci hleděli všickni na popravní lešení, kde posud stál po
pravuí iniétr, jsa bledý jako mrtvola a drže v jedné raee
meč a v drahé hlava Ivanova. -j: _
Byl to hrozný pohled a nikdo jej nemohl dlonho snésti.
Opona se zase shrnula dohromady, spi klenci se mlčky rozešli a
kdyby byl za chvilku do toho sálu nékdo cizí vstoupil, byl by
tam neshledal ani nejmenéí stopy po tom hrozném výkonu, kterýž ae
,tam udál. •
KAPITOLA V.
ZeiotLréirLén.!
Pedro seděl zamyšlen ve svém vezení, do něhož byl hned ráno
zaveden, i počítal hodiny které měly ještě uplynonti, než bude
odpraven.
On to již považoval za věc docela jistou, že musí umříti, neboť
zůstalo to psaní posud bez všeho účinku, kteréž byl hraběnce poslal a
na něž byl z počátku všecku svou naději skládal.
Z paláce u hraběnky Kosinské nepřicházel posud žádny posel a
vůbec žádná zpráva a Pedro musel míti za to, že tam na něj bua' zapo
mněli anebo že mu nemohou pomoci.
"Král Šalamoun měl přece pravdu, když pravil, že nelze na žen
skou se bezpečiti," pomyslil 6Í ťedro. "Všecky jsou ošemetné, ano i
ta nejlepší má ještě v 6obě ďábla. — Hraběnka Rosinská mi toho na
slibovala, když potřebovala mé pomoci, ale mezi slibem a skutkem je n
ní velký rozdíl. Ona bude ráda, že se to všecko tak fftalo, a že se mne
takovým lehkým spůsobem zbavila. Já blázen, — to jsem si přece mohl
pomysliti!"
Pak se vzchopil, nevšímaje si tam vojáků, kteří ho tam hlídali,
a mluvil sám pro sebe dále, po^av ve svém vězení sem tam
přecházeti.
"Ale mého života je přece škoda. Nyní jsem v nejkrásnějším
věku a mohl bych se ještě mnoho let na světě výborně baviti. A tako
vá násilná smrt musí být něco hrozného a já si to posud nedovedu ani
představiti. Kdybych měl zde nějakou zbraň, nerozmýšlel bych se ani
okamžik a usmrtil bych se sám."
Tyto a podobné myšlenky zaměstnávaly Pedra přes půl noci a on
již ani nechtěl jídla anebo nápoje použiti: ale čím více se ta osudná
chvíle blížila, v kterou měl zemříti, tím byl klidnější.
Konečně se počalo rozednívati, za cli vili byl již bílý den a když
udeřila sedmá hodina, otevřely se dveře u Pedrova vězení a v nich
se objevil předseda hrdelního soudu, maje s sebou jednoho radu a
písaře.
Za nimi bylo viděti vypaseného kapucína a mistra Mikuláše.
Předseda se potupné usmíval, když vešel k Pedrovi do vězení a
pravil:
"Ilrabé Bohumile Kaininski: my přicházíme, abychom ti podle
zákona ten rozsudek smrti, kterýž byl nad tebou vynesen, ještě jednou
přečtli."
"Nenamahojte se," odpověděl Pedro, „a zaneclite vůbec té kome
die. Yy víte dobře, že já hrabě Kaminski nejsem."
"Ten člověk se zbláznil ze strachu před smrtí," pravil předseda,
obrátiv se k radovi. "Od včerejška se tak změnil, že bych ho skoro
již ani nepoznal."
"Mluvíte to o mně, pane rado?"
"Ba ovšem," odpověděl tento. "Člověk by již ani neřekl, že jeto
hrabě Kaininski."
Již je dost té komedie!" vzkřikl Pedro popuzen. „Dělejte, abyste
již byli pryč. Já nechci váš rozsndek slyšeti, — a vůbec svámi nechci
ani mluvit. íwozumíte mi V
Je to přece neslýchaná vzdorovitost," zvolal předseda, — "a já
bych měl cnnť, než bude ten zlosyn odpraven, dát mu ještě vysázet
několik ran knutou. Ale mějme s ním útrpnost, s tíui zbloudilcem,"
mluvil předseda dále, "a odpusťme mu milostivě ten hřích, kterého
se ještě v poslední chvíli dopouští, když má jiti na popravu. Vždyť
my také nejsme bez chyby a máme také velice zapotřeoí, aby nám bylo
odpuštěno."
„Ano, to je pravda, vy bídní padouchové!" zvolal Pedro prchlivě*
"Vy mne chcete připravit o můj mladý život a pro mne by to bylo
velkou rozkoší, kdy Dych vás mohl ještě všecky poslat do horoucích
pekel, než umru."
"Nerouhej se, hříšný člověče!" zvolal nyní kapucín, pokročiv k
Pedrovi. "Pamatuj raději na tu dvojnásobnou vraždu, kterouž jsi
spáchal a obrať svou mysl k Bohu, aby ti byli tvojí hříchové
odpuštěni. Pomni, že sídlí tam nahoře spravedlivý soudce a že musíš
ještě v tuto hodinu před něho předstoupí ti a ze svých zločinů se zod
povídati. ftiři pokání, nešťastníČe, lituj té dvojnásobné vraždy, kterou
jsi spáchal, a lituj také toho, že jsi tyto šlechetné muže takovým drzým
a hrubým spfisobein urazil/'

xml | txt