OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 05, 1893, Image 19

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-05/ed-1/seq-19/

What is OCR?


Thumbnail for

na stinná místa, kde st po^
li na oběde přineseném od
jinud nebo koapeném na trhu ▼ Korln
tě a teprvé když jsem Sel na nádraží
abyoh odejel zpět, slyšel jsem z hospo
dy svnky hudby, jejížto členové nejspí
íe příliš posilňovali se nějakým národ
ním nápojem; ale bylo přece rozeznali,
že hrají valčík, nyní nejoblíbeněji a
všude v Nikaraguě rozšířený "Bobre
des olas" (Nad vlnami). Toho, co se
při hudbě dělo, jsetn už neviděl, ale
možno si domyslit!. Také nevím,
byly-li ranní Čistě vyprané a žehlené
šaty večer ještě tak čisté a pěkné, nebo
do jaké míry byly zváleny. Ale do toho
nám konečně nic není.
Přijel jsem zpět do Leónu o ^5. hod.
odpoledne, a byl jsem důkladně umdlen,
neboť jsem prochodil v Korintě 3 hodl
dlny v horku, právě v nejteplejším
slunci, a takovou procházku možno pak
dobře v těle cítlti. Zde každá chůze
více zemdlí, než v krajinách studených,
tím více pak, jest-li to v hodinách po
ledních, v největším žáru slunce.
O několika zajímavých
kapitolách z dějin
lékatsiví.
Dle přednášky dr. Ed. Vlasáka:
Lékařství všech věků lze rozdě
děliti ve tři fase, ve tři velká, dlou
há období. V období prvním ob
starávali medicimi bytosti vyšší,
bohové a jich služebníci- kněží. Y
druhém období vládla v lékařství
liilosoíie a spekulace filosoficko
nábožeuská. Tato doba zaříkávala,
zaklínala různé nemoci a vyháněla
zlé duchy z těla, vymýšlela rozma
nité elexiry života, "kameny mou
drosti", lektvary, skládající se z
nesčetného počtu součástí, kteréž
mohly vždycky uvrlinouti zdravé
tělo lidské do nemoci, ne však ne
mocné pozvednouti z bídy a utrpe
ní. Zvolna jen klestila si cestu my
šlenka, že všude ve vědě musí se
počítati s fakty, že každý úkon,
každý zjev ve přírodě musí míti
svou příčinu i svůj následek, po
zae a teprve v dobách novějších, v
období to třetím počalo se praco
vat! v lékařství na základe příro
dovědeckého bádání a na základé
Depředpojatého nazírání objektů
přírodních. Z doby první, theurgi
cké, probral přednášející všechny
skorém staré národy: Egypťany,
Řeky, Římany, Židy, Indy, Féni
čany, Číňany, Japonce a na konec
Slovany. U Egypťanů popsal vel
ký jich pokrok v lékařství, dotkl
se i balsamování mrtvol, které ně
kdy u bohatých Egypťanů až i přes
dva tisíce zlatých u jedné mrtvoly
stálo. Nejvýše v lékařství stáli ve
starém věku geniální ftekové, jichž
četné školy i za dnešních dob vzbu
zují respekt a uznání. Nej větším
lékařem řeckým všech věkfi byl
Hippokrates (460—337 př. Kr.)
žil v době, kdy v malířství a so
chařství vynikali: Tainos, Fidias,
Praxiteles, Zenxis, Polygnotos,
Parrasias; v řečnictví Lysias, Iso
krates, Lykargos, Aischines, De
mosthenes; ve filosofii Anaxagoras,
z A
^- -■ —j
fttd. Napsal sám neb
ho Šáci třiapadesatmedicinsk;,
knih. Vyslovil první věku, že lékař,
když nepomůže, aspoň nesmí, ne
mocnému uškoditi; co nezbojí lék,
zhojí nůž, a co nezhojí, zhojí oheň;
otálení v lékařství poukazuje na
neumění; krátký jest život, dlouhé
jest umění; kde jest umění, tam
jest i láska k lidem. Za Ptoleme
ovců (323—38 př. Kr.) kvetla ško
la alexandrinská, z níž vyšlo mno
ho výtečných mužů v oborech
všech. Z Římských lékařů vynikli
•mnozí, hlavně Asklepiades (128—
56 př. Kr.), který má zásluhu o
to, že Říman nemusil ee etyděti
za to, když byl lékařem, což dříve
pokládáno za zaměstnání pravého
xíímana nedůstojné. On žáaal, aby
lékař hojil příjemně, bezpečně a
rychle; dále Aulus Cornelius Cel
sus (25 př. Kr.) veliký operatér,
kter}* podvazoval již krváceiící
cévy, otvíral dutinu lečební atd.
Pliniovi staršímu (23 po Kr.)nabí
zeno za knihu, ve které mnoho se
mluví o lékařských domácích pro
středcích, 130.000 zl.; největčím
římským lékařem byl Claudius
Galenus z Pergamu (131—201 po
Kr.), ctitel a vykladatel řeckého
Hippokrata.
Na základech Hippokratových a
Galenovýcli bodoval celý středo
věk a velká čásť novověku. U Slo
vanů bohem všeho zla, nemocí a
utrpení byl Zloboli, bosové jeho
sluhové, zlé ženy, vílenice. U ko
lébky každého člověka stály sudi
čky; v mládí nakloněna byla člo
věku bohyně Lada; když květy
mládí opustily člověka, zjevila se
mu Bída v podobě vysoké, hubené
panny, zasedla si v "zápecí" a člo
věk nez-bavil se jí až chladná Maana
uspokojila jej ve svém tmavém,
vlhkém lůně.
V třetím století po Kristu po
pisují Orosius, Antoniusa (Jypria
nu8 zvláštní epidemie — mor. Co
byl tento mor, neví se s určitostí.
Byly to jednak neštovice, jednak
skvrnitý tyf, jednak onemocnění
všech žláz těla.
Ye středověku poklesly všecky
vědy, pokleslo i lékařství. Bujela
pověra, zaříkávalo se, vyháněli se
zlí duchové, operovalo se s velkým
aparátem, bylo-li více liluku a více
nástrojů; bylo-li toho hluku a ná
strojů méně, byl aparát malý. Při
operacích stlačovaly se nemocnému
velké tepny na krku, aby stal se
bezcitným, při kteréžto proceduře
i yi i nemocný bezcitným
řř
končetiny po amputacích byly na
máčeny do vřelého oleje; amputa
ce konány tím způsobem, že stálila
se končetina silným motouzem, v
žíravých látkách namočeným a če
kalo se, až končetina odumře a od
padne.
Y 11. a 12. století vyniká lékař
ství Arabů.
Roku 1110 založena universita v
Bologni, r. 1180 v Montpelllieru,
1140 v Oxfordu, 1205 v Pažíži. Na
udušen. Krvácející
——JHH
seny Školy lékařské.
bkola Salernská vynikla v do
bách těch; ve dvou tisících verších
měla vloženou celou medicínu a
měla zvláštní "compendium ealer
nitanum."
Lékaři v těch dobách byli vyšší,
tělesní to lékařové knížat a vévodů
a lékaři nižší, kočující, bradýři,
kteří projížděli ve velkých kome
diantských boudách celou třeba
Evropu, prováděli různé operace,
zvláště řez na kámen a holili také
p. t. publikum.
V klášteřích vynalézaly se rů
zné zázračné masti, elixíry, kapky
atd.
V Lyonu a Meridě připomínají
se první veřejné nemocnice.
Mrtvoly lidské více se počaly ote
vírati, což teprve v novém věku
dělo 6e ve větším počtu a na
mrtvolách nemocných vůbec, ne
jen na odpravených, jak dříve se
to stávalo.
V hygieně nařizovala se čistota
na ulicích a veřejných místnostech,
lázně byly nedostatečné, v malém
počtu a nepraktické.
Bylo také přihlíženo poněkud k
falšování potravin, jako vína, piva,
chleba; policie potravin náležela
do kompetence biskupů a vyšších
knězi.
Lékařství spočívalo na základě
"věřiti", který lékař poněkud svo
bodněji si počínal, byl dán do klat
by, byl kacířem a někdy i upálen.
Novy věk, počínající šestnáctým
stoletím, přinesl i vědě lékařské,
jako všemu vědění lidskému, po
krok.
Ilutten vítá nově nadcházející
dobu:
"Studie kvetou, duch se probou
zí, jest radost žiti."
Povznesení vědy lékažské mělo
za příčiny humanismus, spekulati
vní chemii, anatomii a nazírání ob
jektů. přírodních bez předsudků.
Ve spekulativní chemii vynikl
Theopnrast Bombast z Ilohenhei
nu, dále pěstována věda lékařská
muži jako byli Ambrož Paré
(1570 — 1590), anatomii vědou
učinil geniální Ondřej Vesal(1514
—1504), 1020 sestrojil Zachariás
Jansen první drobnohled; Franti
šek de la Boíb, (1014—1072) pro
fessor v Leydenu, zavedl klinické
vyučování, totiž vyučování védě
lékařské při lůžku nemocného. Ve
šel v užívání teploměr, minutový
mi hodinami měřil se puls, r. 1628
objevil Ilarvey oběh krevní, roku
1007 provedl Francouz J. Labtista
Denys transfusi krevní, do žil
člověka vpuštěna krev jehněčí, u
1005 Malpighinalezl červené ku
ličky v naší krvi, pitvou prospí
vala anatomienormální i patholo
gická, r. 1741 vynalezl Leopold
Aucnbrugger ^ llraJco Štýrského
plessimetr a Francouz Laenec v té
době slucliátko.
Poklep a poslech, nejdůležitěj
Ší pomůcky lékařství vnitřního,
zdokonalili v letech 50. a 00. ny
y v
nějšího století naši krajané, Skoda
ve Vídni a Hamerník v Praze a
chorobné tělo lidské, pitva! pře* ?
*30.000 mrtvol. K nim draží ne
dosod žijící NěmecVirehov, kte
rý odvodil vše onemocnění od
onemocnění buňky; naše tělo je
konglomerát buniČek v r£zně
útary uspořádaných. Ve fysiologiť
vynikají Cechové Purkyně, Pro
cházka, Čermák atd. Iíanlékařství
povzneslo se narkosou (aether roku
1840 a clilorofom 1847) a desin
fekčními prostředky (karbolovou
kyselinou, sublhnátem, borem, sa
lycilem atd.) Dnes možno operova
ti všude na každém místě těla, po
něvadž jednak postaráno o čistotu
desinfekčními látkami, jednak o
bezcitnost a bezbolestnost narko
sou. I o choromyslné, kteří až do
Času Filipa (roku 175C—1826)
byli považováni za duchem pose
dlé, zavíráni a přikováváni mezi
nej většími zločinci v žalářích, v
novějších dobách postaráno v ústa
vech pro choroduché.
Dnes věda lékařská v plném
dosahu a plné míře dostává své
povinností naproti trpícímu lidstvu
Dnes může nemocný k svědomí- •
tému svému lékaři o>rátiti ses dů
věrou a klidnou myslí, že mu týž,
*když nepomůže, aspoň neuškodí,
což již Iíippokrates od řádného lé
kaře žádal.
* Z Loun se oznamuje 8. března:
Velký požár vypukl o 11. h. dopoledne
z příčin dosud neznámých zvenčí stodo
ly Talblovy ve Hřbitovní ulici a ve
čtvrt hodinč zachvátil střechy celé řady
domň a stodol po levé straně ulice.
Pravé to moře plamenů, ohrožující
množství sousedních budov se šindelo
vými střechami. Odtud odevšad na
rvchlo za nářku a bědování vynášen ná
bytek a nářadí na Cyrilské náměstí. O
12. hodině chytala střecha "Nové ho
spody" u silnice postoloprtské a hned
na to protější Fantova stodola pod sa
mými valy. Prudký vítr z-inášel ohar
ky do města, ohrožuje tak zejména
Dlouhou třídu, kde střechy jsou vesměs
šindelové. Na štěstí obrátil se pak vítr
do polí a spusil se drobný déšť, čemuž
jedině děkovati sluší, že snad celé mě
sto nelehlo popelem. O 4. hod. byl
požár neúrnornou činností místních a
okolních sborň hasičskýcii a za přispě
ní vojska ua budovy původně zastižené
omezen.
* liozměry prostoru světového. —
Aby obrovskou vzdálenost stálic od naší
země znázornil, předkládá ředitel kapské
hvězdárny, profesor GUI. následující vý
počet: Žádná stálice není n;iší zemi blíže
než 2000 mllard mil; většina z nich vy
kazuje mnohem větSí vzdálenosti, 10—
lOOkráte větší. Na jižní obloze zářící
hvězda první velikosti: A. Centauri,
jest dle nejnovějších výzkumů naši
zemi nejbliíší. Dejme torna, že by až
tfím položeny byly železné koleje a jí
zdná za 1 km. obnášelo 2 centimy (sko
ro ^ centu.) Jízdné na A. Centaurl či
nilo by tudíž 27.500 milllonfi frankft.
Rychlost jízdy obnášela by 00 km. za
hodinu, čítaje v to zastávky, a přece
trvala by celá jízda 48,663,000 let!
Podobné výpočty znázornují obrovské
rozměry říší světových daleko lépe,
nežli veškeré hvězdářské číslice,

xml | txt