OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 19, 1893, Image 14

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-19/ed-1/seq-14/

What is OCR?


Thumbnail for 14

"Muě se zdá, Narmaiae, ie nemáš váech pět smyslů pohromadě
Povídáš, ie byl včera Bohumil Kaminski v domě knížete Dragomir
skihot Dle mébo náhledu by to bylo jen tenkrát možným,kdybye mi.
dokázal, ie můie být člověk stejnou dobou na dvou místecn přítomen.
Kaminski byl přece včera v žaláři."
"Oirbyl n knížete Dragomirskihor zvolal Narazin. "Na to mohu
přísahati, neboť jsem ho tam viděl a slyšel."
"Ale já ti povídám ještě jednou, že byl Kaminski včera ve svém
žaláři, a že tam byl přísně střežen," namítal guvernér. uTeprv dnes
ráno, když se mu nepodařilo vzít si život, uprchl s popravního le
šení, anebo byl vlastně od lidu vysvobozen."
Nyní počal zase Narazin žasnouti.
On sice nepochyboval, že má guvernér zdravý rozum, ale přece
se naň tak podivně podíval, že tím bvl guvernér uražen a že
zvolal:
"To si zakazujn, obys o pravdivosti mých slov pochyboval. Co
jsem řekl, o tom jsem se také přesvědčil na své vlasní oči."
"RaČiž odpustit, nejmilostivější pane," jal se Narazin zase slova:
"zde se muselo stát něco neslýchaného, a já již pozoruji, že v tom vězí
nějaký klam. Kaminski že by byl utekl s popravního lešení — že by
ho byl lid vysvobodil? To přece nemůže být! Kdybych si ho byl
včera tak dobře neprohled, musel bych se domnívati, že se mi to jen
zdálo."
"O tom se na všechen spŮ6ob přesvědčíme, zdali je to pravda, co
mezi sebou v tuhém boji, a kdj .
se od jednoho účastníka toho boje, ie je
ho také hucd okázal, my jsme naň udělali
chytit, ale při tom jsme bohužel utrpěli značné ztráty. Náé velitel padl
a mimo něj bylo ještě několik našicn druhů zabito."
"Kaminski se tedy bránil udatně?" tázal se guvernér.
"On bojoval jako lev," odpověděl voják. "Kdyby to nebyl tako
vý zly člověk, musel bych se mu obdivovati."
"Toť jsem věru žádosti v toho Kaminskiho vidět!" zvolal guvernér.
"Mně se zdá, že umí ten chlap všecko, a že je v každém uměni náležitě
vycvičen. Jděte pro něj a přiveďte ho^sem."
Narazin sebou zase trhl, počínaje blednouti, a pohledl škaredým
okem na dvéře, kudy tam měl nrabě Kaninski vstoupiti.
Dveře se konečně otevřey a do pokoje vstoupil — Pedro.
Byl tedy přece chycen, jak se dalo skoro s jistotou očekávati a
dle rozkazu guvernérova byl pak hned do jeho paláce dopraven.
Pedro byl docela klidný a nejevil na sobě ani nejmenŠího rozčile
ní, když vstoupil do pokoje, ano ani tenkrát sebou neškubnul, když tam
spatřil Narazí na, jenž držel v ruce tu ebenovou skříňku.
udáváš," pravil guvernér. "Pak-li to bude ještě od některých jiných
osob potvrzeno, že byl Kaminski včera v domě knížete Dragom irského,
dám tu věc přísně vyšetřiti, neboť mám předsedu hrdelního soudu již
dávno v podezření. — Nyní však máme na starosti něco důležitějšího,
než abychom mluvili o pouhém snu. Aby byli ti zlosynové a buřiči
všichni pochytáni, k tomu se musí bez odkladu učiniti přiměřené opa
tření, neboť nám již mnoho času nezbývá."
Guvernér pokročil pak ke zvonítku a chtěl zase zazvonit, ale jeho
komorník dával právě v tu chvíli slabým klepáním na dvéře na sroz
uměnou, že mu má učiniti nějaké oznámení.
Guvernér ee zastavil a ozval se svému sluhovi, aby šel dále.
Komorník vešel ihned do pokoje a pošeptal svému pánovi několik
slov, která vzbudila u tohoto velké užasnutí.
'•To není možná!" zvolal guvernér. uToť byla přece zvláštní ná
hoda. Uo myslíš Narazine, kdo byl nyní 11 mne ohlášen?"
'•To nemohu vědět, excellenci, neboť nejsem vševědoucí."
"Ale mnoho vidíš," usmál se guvernér. "No já tě tedy nenechám
dlouho v nejistotách," mluvil guvernér dále, npíraje^a >iarazina pá
travý pohled. "Pravě mi bylo ohlášeno, že je zde hrabě Bohumil
Kaminski."
•"Co zde chce?" zvolal Narazin stísněným hlasem, upíraje na gu
vernéra trnoucí pohled, jako by tomu namohl uvěřiti.
"Tyť jsi se toho opravdu zalekl!" zvolal guvernér. "Mně se zdá,
že ee toho okamžiku strachuješ, až budeš 6tát proti němu; anebo snad
věříš v strašidla!"
"Ne, excellenci," namítl Narazin, "já se nebojím ani hraběte
Bohumila Kaminskiho, ani nevěřím v strašidla. Mně překvapuje jen
ta podivná náhoda."
To však nebylo pravou příčinou Narazinova pohnutí.
Jeho 6vétloml to bylo, které se náhle probudilo, když slyšel jme
novat hraběte Kaminskáho, a poněvadž si byl vědom svých zločinů,
strachoval se, že by je mohl hrabe Kaminski naň vyzradit.
Kroto se také bál před něj předstonpiti a jeho strach byl tak velký,
že se počal třásti a že se musel váí silou přemáhati, aby své rozčilení
poněkud utajil.
13ystré oko guvernérovo, jenž byl přísný, ale při tom spravedlivý
inuž, spozoroval na něm to neobyčejné pohnutí, ale on si to vykládal
jiným spůsobem, jako by se Narazin hraběte Kaminského jen proto
bál, že snad je to skutečně jeho duch, poněvadž byla před chvilkou o
toin řeč, že byl stejnou dobou na dvou místech přítomen.
Ostatně byl guvernér sám velice žádosti v, toho člověka ppatřiti, o
němž celá Varšava již po nějakou dobu mluvila a jenž se stal příčinou
takových neslýchaných událostí.
Za chvilku se obrátil ke komorníkovi, jenž tam posud Čekal na
něho a pravil:
" Při veďte se sem nejdříve toho člověka, který hraběte Bohumila
Kaminskiho chytil. Zákon předpisuje, abych vyslechl nejdříve jeho
a pak teprve tolio zajatce.''
V okamžení na to vstoupil do pokoje poddůstojník a učinil gu
vernérovi vojenský pozdrav.
IJři tom zůstal stát n dveří jako svíčka, jsa celý zaprášen a maje
oblek na mnoha místech roztrhaný a zakrvácený.
Teprvé když ho guvernér vyzval, aby mluvil, počal vypravovati
takto:
"My jsme byli posláni, abychom stíhali hraběte Kaminskiho, jenž
uprchl s popravního lešení a poněvadž jsme slyAeli v blízkém lese střel
bu, vrazili jsme tam. /.astilili jsme tam asi 50 mužft, kteří byli právě
ťřece váak naň pohledl s úžaanutím a učinil před ním potupnou
poklonu, načež se před guvernérem hluboko poklonil, kterénož byl v
šlechtickém kasine několikrát viděl.
"Vy jste tedy hrabě Kaminski?" tázal se guvernér. "Mus^m se
Eřiznati, že mne vaše osoba překvapuje. Já vždycky slýchal, že je
rabě Kaminski ještě velmi mladý a zde před seboQ vidím již staršího
muže."
"Já jsem sestárnnl v bouřích ve-sdejšího života, jak jsem onehdy
měl Čest vaší excellenci vypravovati," odpověděl Pedro a uklonil se za
se před guvernérem. "Račte se upamatovati —"
Guvernér ucouvl zpšt, jevě na sobě užasnutí a spolu nevoli a pra
vil pak:
"Nechrne té komedie a raději se přiznejte, kým jste byl vysvobo
zen a proč se staly ty bouřlivé výstupy?"
"To se stalo proto, že já Kaminski nejsem," odpověděl Peijro.
"Mé jméno jest don Pedro Sanchez y Ramero, a já tím věru vinnen
nejsem, že mne tak tvrdošíjně považují za hraběte Kaininskiho."
"Pozbyl jsem já rozumu anebo vy?" zvolal guvernér popuzen.
"Desátníku, — koho jste to sem přivedl?"
Desátník přiclivátal zase do pokoje, neboť byl zatím do předního
pokoje vstoupil, a oznamoval guvernérovi, že mu byl ten zajatec nazna
čen co hrabě Kaminski a on sám proti tomu jménu a-titulu ničeho ne
namítal, — a podle obleku a osoby, že je to tentýž člověk, který měl
být sťat, a který utek s popravního lešení.
Guvernér se nyní obrátil k Narazinovi a tázal se jeho, kdo ten člo
věk jest.
.Narazin měl zatím Host času, že mohl zase nabýti klidné mysli a
osnovati nové p^ny.
"Nyní bych mohl toho Španěla zničit, který se mnou tak špatný
zacházel," pomyslil si Narazin, "neboť mám nyní v rukou všecky jeho
spisy a také to vyjádření, které jsem mu musel dáti. Tím bych si
mohl velice uškodit, že mám ty spisy u sebe, a dokud je nebudu mít na
bezpečném místě uloženy, nemchu proti němu vystoupiti."
Prohnaný Narazin to všecko uvážil, spozorovav, že Pedro na tu
ebenovou skřínku čaetěji poblíží, — i věděl již, co má dělat a mlaviti,
když se ho pak guvernér otázal, zdali Pedra zná.
"Tento muž není hrabě Raminski," odpověděl Narazin docela
klidně, "a já to nepocliopuju, jak ho mohl někdo za hraběte Karnin
skilio mítí. On se jmenuje skutečně Sanchez y Ramero"
"Ale řekněte mi, jak přišel on 11a popravní lešení?" zvolal guver
nér náruživým tonem. "Ta věc se^mi zdá býti čím dál tím více
zamotaná."
"Já že jsem byl na popravním lešení?" usmál se Pedro, neboř měl
podstatnou příčinu zatím o tom bezpráví pomlčeti, které se mu sdálo.
"Jak bych ee tam byl dostal, volemocný pane? Já jsem se přece jefitě
nikdy nedopustil takového zločinu, který se trestá smrtí, a vůbec jsem
nebyl ještě nikdy k takovému trestu odsouzen. Proto také nepochopuji,
co se to se mnou děje."
"A já také?" zvolal guvernér. • "Ta věc je mi podezřelá, a já bych
měl chuť, podržet vás zde ve vazbě.'1
"Já zde zůstanu s radosti," odpověděl Pedro. "Vaše excellence
ráčí být výborným společníkem, a my se spolu budeme zajisté velmi
dobře baviti, zvláště když bude řeč o Španělsku."
"Ano, již se na vás pamatuju!" zvolal guvernér. "Kde pak jsem
měl oči, že jsem vás již dříve nepoznal. Ano, vy jste don Ramero, —
ale jak jste se dostal do takových poměrů? Buďte tak laskav a vysvět
lete mi to."
"Díky Bohu, že jste mne poznal excellenci," pravil Pedro. "To
bylo samé nedorozumění a Člověk přijde mnohdy pouhým nedorozu
měním do nejhoršího postavení. Pomyslete si, excelcnci, já se právě'
v tom lesíku, procházím, kde jsem byl zatknut, a mimo vše nadání
mne přepadne několik chlapů, kteří vypadali jakojloupežníci. Ti mne

xml | txt