OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 19, 1893, Image 19

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-19/ed-1/seq-19/

What is OCR?


Thumbnail for 19

Lesk titulů.
Poslední kongres dovolil, aby vy
sláno! u některých evropských dvorů
směli býti presidentem povýšeni na ve
levyslanoe. Velká Britannle a republi
ka francouzská s ohledem na tento krok
povýSily své zástupce ve Washingtonu
na nejvyiftí stupeň diplomatické služby
a jak se praví, bude jich v tom násle
dovatl také Němeoko, Rakousko-Uher
sko, Rusko, Itálie a snad také Španěl
sko. Kongres nepovolil dosud, aby
bylo zvySováno služné vyslano&m, které
jest sice dosti vysoké, však poměrně
oproti služnému vyslanců evropských
jest pranepatrné.
Spoj. Státy neměly doposud ve svých
diplomatických službách žádných vele
vyslanců a obešly se bez nich docela do
bře. Nejvyšším zahraničním diploma
tickým úřadnfkem byl doposud plno
mocný vyslaLec (envoy extra-ordlnary
and min'ster plenipotenttary.) tílužné
jeho obná&í od $5000 do $17,000.
Nejvyšší plat $17,000 dostávají dopo
sud vyslanci v Anglii, Francii, Něme
cku, Rusku a v Mexiku. Vyslanec v
Rakousko-Uhersku dostává $12,000, v
men&íoh zemíoh méně. Také jiné země
neměly dosud ve Washingtonu velevy
slanoe a Anglie byla první, jež jej
ustanovila.
Zásadám republikánským odpovídalo
by nejlépe, kdyby se byly Spoj. Bláty
spokojily s? stupněm vyslance. Vyslaneo
F velevyslanec jeat úředníkem, jenž za
stupuje svoji vládu. Mezi mocnostmi
evropskými jest vyslanec politickým
pletichářem a na jebo obratnosti závisí
mnohdy směr celé politiky. Spoj. Státy
nepotřebují ho k ničemu podobnému.
Jejloh dftležltější vyjednávání s evrop
skými vládami bývá řídké a málokdy
tak obsáhlé, aby byl vyslaneo prací
přetížen. Jeho práce záleží v navště
vování banketů, dvorníoh slavností a v
podobných tretách a za to dostává
$17 ,000 ročně. Někdy ovšem naskytne
se mu také příležitost osvědčit! svoji
svoji diplomatickou schopnost, však to
bývá zřídka. Marnotratné vlády evrop
ské platí vyslanofim svým obrovské
služné, však Spoj. Státy nemají příčiny,
proč by jich v tom musily následnvatl.
Rozdíl mezi vyslancem a velevyslan—
cem jest asi ten, -že velevyslanec
(ambassador) jest prostředníkem mezi
panovníkem, od něh ž jest vyslán, a
panovníkem, na jehožto dvoře sídlí.
Nevyjednává s nikým, leč s hlavou
tflády, císařem, králem nebo presiden*
tem. Vyslanec proti tomu jest pouhým
politickým úředníkem, který se ve všech
záležitostech musí obracetl na minister
stvo zahraničních záležitostí. Uhce-li
mluvltl a panovníkem, musí se k němu
nechat uvéstl ministrem. Při dvorních
slavnostech a hostinách jest ovšem vy
slanec odstrkován, jsou-li přítomni ve
levysláncl a také k audienci připuštěn
jest teprve po nich. Však při tom při
viem se jeho politická moc a váha ni
kterak nemění, ať má již jakýkoli ti
tul. Politické váhy dodává mu moe ze
mě, kterou zastupuje. Je-11 velevyslan
cem, blýská se více při parádě, utrácí
více peněz, dělá ze sebe většího šaška,
fevé zemi však nemfiže prokázatl služeb
větších, než by mohl v úřadu vyslance.
Naše země má již nyní dva novo
pečené velevyslánce, Bayarda v Anglii
a Eustiie ve Francii. Eustis jest mil
Honářem a bude si moci ku svým roč
ním $17,000 přidatl ještě hodně mnoho
ze svých osobních d&chodfi. Bayard
však sl něčeho takového dovolltl nemfiže
A ne«výiMl mu přfití kongres ilužné,
bude mat«( buď se svého úřad o otéci
wnebo si budou na něho o dvora angli
ckého prstem olcazovatl. Robert Lincoln
byl dosud u dvora anglického poúhým
vyslanc m a tvrdí, 2e musil kaidoroSnft
dosazovat se svého soukromého jmění
$50,000, aby se aspofi poněkud ostat
ním dlplomatfim vyrovnal.
NsSe americká "Šlechta", která v se
nátu 1 v kongresni sněmovoě zasedá a
vládu celé země v rukou drží, opičí se
ráda po evropských velmožích a chce
se jim vyrovnati i v poSetilostech. Zří
zení úřadu velevyBlaneckébo jest toho
opět Jedním důkazem z mnoha jiných.
Egyptské starožitnosti.
Jakkoli již od počátku tohoto
století, zabývali se četní učení od
borníci památkami starého Egypta,
t°est pole to tak obsáhlé, že takřka
;aždý den přicházejí zprávy o no
vých zajímavých objevech z poříčí
Nilu.
Promluvíme tu to jen o některých
zajímavých vynálezech z minulého
roku.
Hned v lednu minulého roku
učiněn zajímavý nález. Známý
učenec p. Grébaut objevil králov
ský hrob,náležející do doby XVIII.
dynastie. Byl to lirob Chon-en
Aien, jenž, aby se vyprostil z vlivu
kněží Antimonových, opustil Théby
a založil svoji residenci u nynější
vesnice Tel-el-Amarny mezi Assiu
teni a Minié na pravém břehu Nilu
a zde, aby božstvo Ammona zbavil
národního jeho významu, založil
kolt Atena (slunce). Avšak po
smrti Chon-en-Atena staly se Thé
by opět hlavním městem, bůh
A ten upadl v zapomenutí a moc
knóží vzrůstala poznenáhlu tou
měrou, že konečně byli dosti silni,
postavit se na místo královo a za
ložiti dynastii XXI.
Hrobka Chon-en-Atáne, objeve
ná p. Grébautem, sestává z galerie
50 metrfi. dlouhé, jež se rozvětvuje
ve dvě chodby, vedoucí k pohřeb
ním komorám královny a dcery
královy. Hlavní galerie vede do
čtyřhranného sálu, v němž se patr
ně nalézal náhrobek král&v. Sarko
fág jest rozbit, neboť poizemní
sk lepení bylo zničeno j iž ve starých
doD&cn a aby se dosáhlo dna pohře
biště, bylo nutno, odstranit nejprvé
vrstvu ssutin zvýší as 3 metrtL Y
pohřebních komorách královny i
dcery královy nalezeny na stěnách
vyobrazení a nápisy, jež vrhají
zcela nové světlo na dosti neznámé
období historie egyptské.
Umělecké práce na mumiích
poznaný v poslední době se strán
ky zcela nové. Asi před pěti lety
nalezeny na rakvích mumií podo
bizny malované na dřevěnýcn de
skách, které také naše obecenstvo
vidělo ve sbírce Grafově, vystave
né loni v Rudolfinu. Loni však
nalezl známý egyptolog Jindřich
Brugscli při kopání v ílavaře též
podobizny na plátně, malované
Íířed dvěma tisíci lety. Nález svůj
íčí Brngsch následovně:
"Růžolící ženská tvář neobyčej
ně živých barev nemívala se na
mne a uvedla mne v největŠí roz
čilení. I dělníci, kteří se Břinkli
kolem nálezu, byli nanejvýš pře
kvapeni a nemohli se ani dost vy
nadívat na "krásnou paní", rf nej
větší opatrností byla mumie, ke
které krá@ná ta podobizna náleže
la, vyzdvižena z okolní hlíny a vy
zdvižena ze země. Ležela právě
uprostřed ckodby, hlavou k západu,
nohama východu. Při bližším
ohledání Živých těch barev na po
dobizně seznáno překvapující fak
tum, že obraz proveden na plátně
v manýře temperové - skorém před
2000 lety! Podobizny na tenkých
dřevěných deskách byly známy již
ze sbírky Grafový, pro malbu na
plátně ve starověku byl tento mftj
nález prvním dokladem. Odhodlal
jsem ee, že znamenitou tu mumii
odešlu ihned královskému museu
berlínskému. Zatím co vyzvednuta
tato ženská mnmie z chodby, na
lezli dělníci po boku jejím dvě
jiné mnmie. Po pravici její ležela
mrtvola muže; jakkoli byla pečlivě
ovinuta, neměla nijakou podobiznu
na místě obličeje. Za to druhá
mumie poskytla nám nové překva
pení, tvář její byla plasticky nápo
dobena stukkem s patrnou snahou
po podobě pokud možno nej větší,
ani licousy tu nechyběly a celá
hmota byla leskle pozlacena. Také
tento nález má značnou cenu."1
Museum Louvru v Paříži získalo
čtyry barevná poprsí sádrová, po
cházející z kopání na oase el Kar
gé. Pocházejí ze sarkofagů doby
římské (koncem drahého století
po Kr.) LI Kargé jest nejjižnější
oasa horního Egypta,150 kilome vů
dlouhá a 12 až 15 kilom. širokí,
rodí datle a ryži u velkém množ
ství, obsahuje několik vsí se 7 až
8000 obyvateli původu arabského.
Nalézá se na ní velké množství zří
cenin a pohřebišť, v nichž nalezeny
též ony sarkofagy. Ona čtyry poprsí
jsou zajímava méně se stanoviska
uměleckého, jako v ohledu histo
rickém a arcliaeologickém. Vyraz
jejich jest velmi živý, podobnosť
jich patrna. Z osob,jež představují,
jsou dvě plavovlasé, s hladkým
vlasem, patrně ftekové, obě ostatní
mají husté kučeravé tmavé vlasy.
Jeden z nich je bezpochyby Syřan,
druhý Žid. Všichni čtyři jsou
vousatí; Asiaté mají krátký a hu
stý vous, vous fleků jest řidší. Je
den z Řeků má toliko kozí bradu
po nynějším způsobu francouzském
Tváře a hrdla jsou růžová, obrou
beny bílými látkami, podobnými
vine; oči napodobené slídou jsou
živé a lesklé. Zej měna rty mají
usměvavý výraz a zasazeny do víka
sarkofagŮ činily veselé ty hlavy
zajisté zvláštní dojem.
O způsobu, jakým se provádí
pátrání po starožitnostech, podává
zajímavé zprávy Brngsch v jednom
ze svých dopisů z Ilavary.
Jak při kopání tak při hrabání
jsou oči dělníků neustále zaměstná
ny. Jde o to, poznat ihned a za
chránit antiky, skryté snad v půdě,
zejmena věci menších rozměrů,
po případě je ukradnout. Ten, kdo
kopá, musí si počíuat s největší
opatrností, aby při každém kopnutí
vycítil hned dle zvuku železa pří
tomnost většího nějakého předmě
tu na tnístě, kde se kope. Zvláště
nadaní lidé nabyli v té příčině cvi
ku jedva víře podobného a ovládají
takřka půdn před svýma nohama.
Přišli-li na nějaký nález, pokračuje
se v práci s nej větší opatrností,
neboť jde o to, aby nález vyprostili
z okolní hlíny, aniž by poškodili
starožitný předmět. To není snadné,
neboť hlína lpí pevně na předmětu
a dlužno užiti rukou a nehtů, aby
nalezený předmět se nepolámal a
nepoSkrábal. ObratnoBt dělníků ve
příčině této jest obdivuhodná a lze
jí dosíci toliko dlouhým cvikem.
Vlastní školu prodělává lid ve zří
ceninových polích egyptských, kdež
rok za rokem hledají t. zv. ^ebach'
čili hlínu ke hnojení. Jest zkuše
nostmi zjiátěno, že jemná pracho
ví tá země, nalézající se v poboře
ných městech starého Egypta, po
skytuje znamenité hnojivo na pole.
Při stálém těžení jejím vyskytuje
se mnohdy zcela neočekávané množ
ství větších neb drobnějších staro
žitností, jež stanou se kořistí dělní
ků, kteří je prodáva jí buď usedlým
neb kočovným obchodníkům sé
starožitnostmi většinou za velmi
levné ceny. Jest tudíž v zájmu děl
níků samých, aby antik co možná
šetřili.
Egypťané, zejmena četný cech
obchodníků se starožitnostmi, mají
neobyče jný cvik v odhadování ceny
pozůstatků starých dob, tak že se
melo kdy mýlí ve správném oce
nění nějakého předmětu. Znám
obyčejné Araby, ktt ří jedva dove
dou číst a p?át a přece v ustanove
ní hieroglyfováných jmen králů
mají tak důkladnou znalost, že jsou
s to, číst i jména dosti zřídka ee
vyskytující. Seznamy králů, otiště
né v evropských dílech a příručních
knihách cestovních jsou jim při
tom hlavními pomůckami. Museu
egyptských starožitností vzniká ta
kovýmito polovičními učenci velká
ujma, zejmena pováží li se, že četní
cestující v zemi činí mu nebezpeč
nou konkurenci. Cizinci návštěvu
jící Egypt jeví hotovou náruživost
„po získání starožitností a poněvadž
u většiny jich na penězích nezáleží,
jest pochopi tel no, že se poptávka a
nabídka více nekryjí. Není divn
jestliže spekulace z toho těží a fa
brikace siarožitnosti po mnoho let
jest v plném květu. Ani hotovení
žulových soch ee jmény králi, ne
odstrašuje více arabského, koptské
ho a řeckého padělatele tvrdostí
materiálu, který dlužno spracovat.
Ochotné prodavače nalézají po celé
zemi a i konsulární agenti evrop
ských mocí mají na skladě celé
kolekce padělaných starožitností,
které jdou 11a dračku.
SeYerfi? Vlastenecký Kalendář na rak
1893.
Již vygel & rozdává se zdarma. Kdo pře
je si zaslání poštou, nechť po&le 2c.
aámku. Spěchejte, pokud zásoba sta£i.
W. F. SEVERA,
Český lékárník, Cedar Raplds, Iowa.

xml | txt