OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, April 19, 1893, Image 7

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-04-19/ed-1/seq-7/

What is OCR?


Thumbnail for

kanálu. Léktř ústavu p^tsl ovšem
oo se ttalo i miedalee po dlonhém za
pírání ae přiznala. Gečevská byla pro
pokut paličství odsouzena na rok do
věaenf, naěež po tvém propuStění obvi
fiovala vězniénfho strážce, že je ofcoem
jejibo dosud nenarozeného déčka.
Všecky okolnosti zdají se nasvědčovali,
že toto jeji obvinění zakládá te na
pravdě.
Dělníci na kontrakt.
New York, 14. dubna. — Přistěho
valečtí komisaři zahájili tuhý boj proti
najímání dělníků v olzině kontraktem
na práci v této zemi, neboť jak známo,
dovážení takových dělníků zákon zapo
vídá. Úřady z části nemohly, z části
nedbaly zákon tento vynuc »vati a tak
sem do dneška jezdí celé zástupy evrop
ských dčlníkft, které tam zdej&í podni
katelé obalamutí a poměrů neznalé
snadno za lacinou mzdu zjednají. Tím
trpí nejen tito moderní otroci, nýbrž ta
ké vSecko ostatní dělnlctvo americké,
kterému se pak mzda v témže poměru
snižuje. Dělníci na kontrakt nejsou
najímáni jenom v Uhrách a Itálii, nýbrž
také v Německu a Anglii, kdež jest bí
da mezi dělnictvem veliká Nyní dostal
komisař Senner nařízení, aby zákony o
kontraktní práci co nejpřísněji vynuco
val. A9Í před čtrnácti dny zadrženo
bylo na Ellis Island deset Italtanft, kte
ří byli v podezření, že jsou zjednáni na
práci kontraktem. Jejich krajan Phil
lippo Catone přijel z Philadelphie a
tvrdě, že jsou Italové jeho příbuznými,
obrátil se k soudu a vymohl si jejich
propuštění. Uraly však nařídily, aby
byl za Italy vyslán vyzvědaě a tento
shledal, že Catone odvezl si krajany své
do Philadelphie, kdež je hned zapřáh
nul do práce pod kontraktem. Minulé
pondělí zadrženo bylo na přlstěhovalec
ké stanici opět třicet pět It.tlťi, kteří
přibyli lodí Entelia. Tito byli vedeni
jistým Antoniem Muscanlm, který se
nejprve přiznal, že má pro ně zajištěnou
práci, později však, klyž viděl, že
chybil, popíral to a tvrjil, že ty lidi
ani nezná. Byl postaven před soud pro
falešnou přísahu. Na Ellls Islandu jest
zadrženo celkem asi 100 Italft a většina
jich snad bude poslána nazpět do Evro
py. —
Páter Fulgenc.
Vzpomínka od Dra. Aug. Nevšímala.
Jmenoval se vlastně páter Ful
gencius Zeman, byl čle/Tem řádu
otců Piaristů a professorem na
nižším gymnasium v Benešově,
Piaristy spravovaném.
Jen tak slabě přicházejí mi na
paměť obrysy jeho postavy a po
vahy; neboť jest tomu přes pět
atřicet roků, co naši "parvu" vy
nčoval a přes třicet roků, co odpo
čívá v Panu.
Byl postavy prostřední, hubené,
tahů v tváři drobných ale živých.
Pozorovali jsme na něm vždycky
nějakou mrzutost, někdy i podrá
žděnost, zřídka kdy veselejší nála
da: vždycky ale jakousi—nedbalost
a to ve všem. Jeho útlý nosík vy
kukoval z obličeje jako silně růžo
vé poupátko, a ta barva na něm
byla asi draze vykoupena, neboť
páter Fulgenc míval vždy ze všech
páterů Piaristů na ústavě nejodře
nější, nejŠpinavějŠí kleriku, kterou
nikdy nesvlíkal — a ve které podle
domnění i spával, jeho *'eolla
re" na krku podobalo se ovinutému
kolem krkn ručníku — a jeho boty
pod klerikou vykukuiící byly vidy
chatrné, vydávaly lesk velice mdlý
a byly velmi neforemné; jednou se
nám- docela i zdálo, co mél na
nohou, že to byly staré boty rekto
rovy. Ještě nuznéji vypadalo to v
jeho mládeneckém pokojíka, jejž
obýval v druhém patře piaristské
koleje. Jednou mu tam — byly
právě jeho jméno viny — dva žáci
jedné třídy jako deputace nesli
darem pěkný malovaný obraz a
tedy méil příležitost pokradmn
všecko si prohlídnout. Na nenstlané
posteli leželo několik knih, jež oby
cejne všecky najednou nosíval též
do třídy, ve skříni pootevřené ne
viděli šatu žádného, obuvi žádné,
stěny pokojíka byly holé, až na
krucifix nad klekátkem, a mimo
stolek a židli neměl dále nic více.
Deputace tam Šla druhého
roku zas, ale ani toho obrazu ne
spatřila! Zmizel. Vědělo 6e tedy
mezi námi všeobecně, že jest páter
Fulgenc chuďasem—a věděl to on
sám; innjhdy nám to dal i cítit.
"Na můj svátek ať mi ke mně
nechodíte!" vyhrožoval kdysi nám
nezkušeným parvánům, jakoby
trestem, zvedaje svůj tenký uka
zováček do vý&e a podezřele se
usmívaje.—- —
"Co pak? Proč pak?" divili se
mnozí mezi námi, nechápajíce pří
činy.
"Povídám ještě jednou, ať mi
na můj svátek ke mně s ničím ne
chodíte!" hrozil znovu pan pro
fessor.
"Vy, Š imšo, kdy pak je můj
svátek, abyste věděli, který den ke
mně nemáte jítí" zkoušel.
A když odpověď oimšova dopa
dla k jelio spokojenosti, ihned mu
zapsal do katalogu "eminenc" a
opakoval tutéž otázka po třídě dále,
až jsme vŠickni jednostejně ji zod
povídali a tolik "eminenců", co nás
bylo, domů odnesli. A ječtě zapsal
eminenc celé třídě zvlášť do třídní
knihy.
"Tak si tedy pamatujte, že na
den svatého Fulgencia nesmíte ke
mně žádný s ničím přijít,"— pro
pouštěl nás pan professor ze školy
--znovu se usmívaje.
Nám parvánůmne bylo—jak se
rozumí—nic světějáího, jako škol
ní povinnost a zákaz prof. pátera
Fulgence považovali jsmu za jednu
z prvních těch povinností, proti níž
nesmělo se hřešiti.
Bylo tedy svatého Fulgencia a
my měli Šťastnou či nešťastnou ná
hodou právě nové, neočekávané
ptázdniny. Sesypal se v koleji
nějaký hlavní komín, bylo ho
třeba přestavovat, trouby od kamen
k němu vedoucí znovu připojovat,
do něho vést,— k tomu se přidaly
správky podlah, kamen— a to vše
cko mělo trvati asi osm dní. Rektor
nám to dal oznámiti a my s novou
radostí rozběhli a rozjeli se domů.
V pokojíku pátera Fulgence
bylo snad ještě smutněji a práz
dnéji, nežli kdy jindy. Pan profes
, ; ...
bot odslouiil si ráno mái svatou,
vyučování nebylo, venkn sněžilo a
mrzlo, a v jednoduché klerice ne
bylo možno jiti na procházku, ač
by toho v den jmenovin jeho byl
zasluhoval.
Mrzut seděl chvilku ve svém
pokojíku, vyhlížeje z něho oknem
na náměstí, kde se jindy před po
četím vyučování, než se dalo zna
mení zvoncem, shromažďovali žáci.
Místo ono bylo tentokráte prázdué
a tiché.—
Páter Fulgenc vyšel z pokoje na
chodbu, sešel dolů k fortně a špe
hyrkou v ní díval se upřeně dlouho
ven na schody ku koleji vedoucí,
jakoby příchod někoho očekával.
Konečně si zašel ke školníkovi.
"Kadeřábku, víte, kde zůstává
par ván Kříž?"
"Prosím, v Zámecké ulici u klo
boučníka Endršta."
"Dojděte k němu, aby hned ke
mně přišel."
"K službám."—
Parván Kříž, premiant a první
v naší třídě, dostavil se brzy do
bytu pana professora.—
"Laudetur Jesus Christus!" po
zdravil.
"In saecula saeculorum, Amen'
— odvětil professor.—
Nastalo chvíli ticlio. Křiž čekal,
páter Fulgenc čekal, jak se zdálo,
též — aí jak začne Kříž.
"Postav se, Kříži, přede mne,
jako bys měl něco pěkného odříká
vat," kázal professor.
Kříž se postavil, pln 6trachn, do
předepsané posice, očekávaje, co se
dále stane.
"Ty se jmenuješ Kříž?"
"A—ano."
"A jsi prvním v parvó?"
"Ano."
"Žádný tě seui dnes neposlal s
ničím?"
"Žádný," jektal Kříž, nechápaje
smysl otázek.
"Tak jdi zase domů a tohle si
pamatuj!" otevřel mu dvéře páter
Fulgenc a vyšoupl ho ven.
"Kadeřábku, vy jste dnes taky
hrozný nešika!" huboval školníka.
Kříže fortnou propouštějícího.
Bylo po mimořádných prázdni
nách a třída naše seděla zag pohro
madě. Byla hodina přírodopisu,
jemuž vyučoval páter Fulgenc.
Pr jfessjr vešeldo třídy.
"Laudetur Jess Clir istus!" po
zdravili jsme vstvajíce z lavice.
"Ia saec^a!" odseklapáter Ful
genc, vystoupil rychle na kathedru,
vytáhl ihned katalog a třídní knihu
a spustil:
"Všichni z první lavice ven!"
První lavice vystoupila.
"Jak pak uctívá školní mládež
Otázka šla po celé řadě, ale ni
kdo ji neuměl k spokojenosti pana
professora zodpovídat; jeden hádal,
že modlitbou, jiný, že mší svatou,
jiný, že písní k svatému Fulgen
ciu
"Máte trojku, jeden jako druhý
a sedněte si! Druhá lavice!"
Dopadlo to zrovna tak, až se vy
památku svatého Fnlgen
střídaly všecky laviee a celá třída
dostala po troice, která te pak xa^ \
nesla i ao třídní knihy.—
"Já vám dám, vy kujóni," chvě!
se hněvem pan professor, "a teď
vám to řeknu: postem uctívá fikol
nf mládež památku svatého Ful
gencia — a vy jste mne taky jtJk
náleží vypostili. He—kdo pak byl
u mne s gratulací?"
Nikdo neodpovídal. Hrozné tu
šení zmocnilo nás všech.
"Nikdo!' 9— hřímal pan proíes
sor a oči jeho píchaly jako jehly.
"A kdo pak mi co přines? Taky
nikdo! A teď si to pamatujte a
učte ee lépe!"
Událost tato rozhlásila se po
všech třídách, a zkušenější žáci
vyšších ročníků se nám vysmívali.
"Ale, vždyť páter Fnlgenc nám
riKai, anychom k němu o jeho svát
ku s ničím nechodili," — řekli ně
kteří z nás.
"S ničím —ano, to je jeho vtip;
páter Fulgenc má o svůj svátek
benefici a zve k ní už dlouho na
před! — My jsme si to už odbyli
dávno, ale vy jste ještě hloupí!"
byla odpověď.
Hospodářská besídka.
Jak docíliti co nejran
nějších bramborů.Z ranných
druhů odporoučí se k docílení ve
likých výnosů ze všech nových
druhů nejlépe odrůda zvaná Šesti
nedélka. Má li se však výnosu
takového docíliti, nesmí se ani sá
zení ani sklizeň díti dosavadním,
obvyklým způsobem. Mají-li bram
bory být i dobré chuti, nesmějí se
sázeti do půdy čerstvě polinojené
přímo, nýbrž teprve jako druhá
plodina. Mimo to třeba půdu zky
přiti již na podzim buď překopáním
nebo přeoráním.
Ku konci zimy rozhrnou se hlízy
k sázení určené po plochých bed
nách a nechají se poblíž kamen
oschnouti, při čemž 6e poněkud
scvrknou. Jakmile nastane mírná
povětrnost a půda náležitě oschla
a se zahřála, přeoráme pozemek
ještě jednou, načež sázíme v oby
čejné vzdálenosti prostředně velké,
celé hlízy (nikoli rozkrájené). Jak
mile stonky a lístky objeví ře nad
zemí, třeba brambory ihned okopa
ti, což se později ještě třikrát i
čtyřikrát opakuje.
První dorostle a dozrálé hlízy
se rostlině odejmou a zužitkují se
bnď v domácnosti nebo prodejem.
Hlízy v zemi zbylé znenáhla doro
stou a poskytují druhou i třetí
skliz. ň; pohlední ponecháme opět
k sázení. Při způsobu tomto nevy
kopává se tedy trs celý, n^brž otr
hávají se znenádla pouze uzrále
hlízy, při čemž rostlina dává ran
nější a tudíž i výnosnější sklizeň.
Záleží-li hlavně na tom, abychom
docílili co možná nejran ějších
bramborů, třebas i málo, necháme
několik řádků neokopaných.

xml | txt