Newspaper Page Text
jeho pomocník byÍ7 jak se samo sebou rozumí, zatím o to 86 posta fcby neaů«talo po těch hostech v jizbě žádné stopy, a hned jak byl Vladimír se svý mi druhy z této jizby se odstranil, zhasil tam všecka světla až na jedno. Se stolů bylo již všecko nádobí odklizeno a vskutku by byl na první pohled nikdo neřekl, že tam bylo ještě nedávno takové množství lidu. # Ale Emil musel mít o tom jistou zprávu, že jest téhož večera "u rytířské přilbice" četná společnost, neboť kroutil hlavoVi, když viděl, že je krčma úplně prázná a poručil.pak svým lidem, aby prohledali celý dům. t # Policajti odešli všickni z hostinské jizby mimo ty, kteří drželi krčmáře. Také policejuí komisař tam zůstal a přecházel sem tam. Tento mladý můž, kterého jsme již tak dávno neviděli, zdál se býti velmi rozčilen, neboť měl obličej silně rozpálený a jiskřil očima. Chvilkami se zastavil, přitiskl si dlaň na rozpálené Čelo a obrátil se k Ivaoovi, jako by chtěl naň promluviti, — vůbec si počínal tak ná padně, že si toho krčmář povšimnul a že se dal konečně do potupného smíchu. ■ ' "tíahaha!" zvolal pak, — "snad si děláte pro to výčitky, že vás osud k tomu ustanovil, abyste zničil otce a jeho dceru? Nedělejte si toho nic: svému osudu nikdo neujde — a vy také ne." "Chovejte se ke mně jako k úřadníkovi," pravil Einil, pokročiv ke krčmářovi. "Já sem nepřicházím z vlastního popudu nýbrž k roz kazu svých představených. U našeho úřadu bylo na vás uláno, že jste se dopustil krádeže, ano i vraždy, a že u sebe přechováváte zločince a šíbafy." "Tedy jste tu žaloba vy proti mně podal," odpověděl Ivan. "Tedy je toho pro vás přece zapotřebí, abych vám k tomu svolil, byste si mo hl mou dceru vzíti. A vy mne chcete nyní donutit hrozbou, že budu navřen ale v tom se mýlíte, pane: Ivan své smýšlení tak snadno nezmě ní. Já si zůstanu důsledným a setrvám na tom, co jsem jednou řekl, ať se stane, co chce. Kdybyste mně třeba9 rozpálenými kleštěmi ma so b těla trhá1, proto vám přece nepovolím." "Na to jsem ani nepomyslil, abych vás z něčeho obvinoval," pra vil Emil. "Já nejsem žádný špehoun ani udavač, a když vám řeknu, že jsem s vaší dcerou již dávno oddán, pak to snad uznáte, že nemám žádné příčiny být vám nepřítelem a chtít vás zničiti. — Já jsem vás neudal, to udělali někteří z vašich hostů! Dnes ráno byli dopadeni na hřbitově a sice v umrlčí komoře, kde chtěli ol mpiti mrtvoly. Tito ' zlosynové učinili ze strachu před trestem obšírné vyznání a vás vylíčili co Člověka, který je achopen každé Špatnosti. Kdyby z toho bylo jen polovice pravda, co o vás vypravovali, musel byste přijít na šibenici." "Vy se starejte o své věci a mne nechte na pokoji," odpověděl Ivan urputně. "Co je vám po tom, kdyby mne třebas oběsili 1" "Ale pro vaSi dceru by to byla velká hanba a ona by z toho mohla mít smrt," namítal mladý úřadník. "Já jsem vás sice považoval již dávno za člověka zatvrzelého a zarputilého, ano byl bych u vás ani vraždu za nemožnou věc nepokládal, ale že lpí již na vašich rukou lidská krev, to jsem si nepomyslil." "Vždyť jsem vám vždycky říkal, abyste se ohledl po nějakém ji ném tchánovi," olpověiěl krČmiř potupné; '-ale vy jste nechtěl o l toho upustiti, co jste si jednou umínil, a nyní musíte být s následky svého jednání spok >jen. Proto se hleďte již na tu myšlenku připraviti, že budete zetěm oběšence." Ivan se dal do hlasitého smíchu, upíraje na Emila vyzývavý pohled. Bezpochyby očekával od Emila výbuch zlosti anebo žalu a byl již na to připraven, že mu pak zasadí ještě jinou ránu Emil se však tak dalece přemohl, že zůstal na oko docela klidným a tím odňal tomu zloaynovi příležitost k da'ším urážkám. "My si to tak příliš k srdci brát nebudeme," pravil klidně. "Dě tem se to nemůže nikdy za vinn klásti, S-jho se jejich roiiče dopustili, — zvláště tenkrát, když se ani s jistotou neví —" "Vy chcete bezpochyby tím říci, že není Anežka moje dcera!" zvolal krčmář, nedav Emilovi domluviti. "Pakli je vám život milým, chraňte se ještě někdy takové slovo z úst vypustit!" tkMlÓ, padouchu!" obořil se na krčmáře jeden ze strážníků, kteří ho drželi. "Ty jsi nyní v naší moci a již nebudeš světu škoditi! Však my tě skrotíme," mluvil dále, chopiv Ivana, který sebou počal škuba ti, pevněji za rameno, "my tě již donutíme, že se budeš ze všech svých hřícnů skroušeně zpovídati. Okusil jsi již knuty?" "Pusťte mne! vzkřikl Ivan, jemuž to dělnlo pekelné muky, když si pomyslil, že jest v moci těch strážníků. "Ustupte ode mne, bídní pochopové!" Počal sebou trhati, chtě se strážníků z rukou vybaviti a mrštil na Emila několikráte zuřivým pohledem, jenž opodál stoje, docela lhostej ně naň se díval. Když se mu však nepodařilo policejním strážníkům z rukou se vyrvati, počal i»ra%é řváti, kroutě pří toraočiiDaie mu bjlo někdy jen Mimo viděti. Emil měl poručeno Ivana zatknouti, a když viJěl, že se tento zoufale brání a že by se stráží dobrovolně nešel, dal ho spoutati. Policejní strážníai museli na to všecku svou sílu a obratnost vy. náloži ti, aby ho dostali do své moci. Konečně se jim podařilo ruce i nohy silnými provazy mu svátati a když pak sebou Ivan již ani huouti nemohl, leže na zemi natažen, počal strášně proklíuati a přísahal všem krvavou pomstu, kdo byli k jeho přemožení přispěli. Emil a jeho strážníci si však toho příliš nevšímali, neboť byli jisti, Že nebude tento krčmář již nikomu škoditi. Bylo totiž naň již tolik těžkých zločinů udáno, že se dalo očeká vati, pakli mu bude jen některý z nich dokázán, že bude odsouzeli k smrti. Emil a jeho strážníci vešli pak do vedlejší světnice a počali ji bedlivě prohledává ti. Ivan nepřestal proklínati a řváti, trhaje rukama i nohama, aby si je uvolnil. Právě v tu chvíli, když dosáhlo jeho zoufalství nejvyššího stupně, zaslechl na blízku lťas, který mu ještě nikdy tak příjemně nezněl jako tentokrát. "Chovejte se tiše,pane hospodský," šeptal na blízku jeho sklepník, jenž b)l všecko pozoroval, jsa přikrčen za nalévacítn 6tolem. '-Ti tři pochopově se čím dál tím víc^ odsud vzdilují a až budou v třetím po koji rozvážu vám tv nrnvazv " "Rozvaž ini je hned," šeptal Ivan, "já se ti za to skvěle od měn ím." . "Dejte mi těch 1000 rublů., které j-*te před chvílí dostal a já vám to udělám," odpověděl sklepník, upíraje své jiskřící oči na obličej své ho pána, jenž byl vztekem celý sešklebený. Tento strašně zaklel, jsa tou pxlmíukou nemile překvapen. Ačkli mu v tu chvíli na tom nejvíce zále*eti muselo, aby se d»stal co nejdříve na svobjdu, nechtěl se přece od téch peněz odloučiti, kt~ré byl dříve na Vladimírovi vynutil a proto počal se sklepníkem smluu vali, nabíjeje mu jen polovici, ale tento nechtěl od své podmínky ustoupiti a donutil ho, že mu dal c Ion sumu.. Ivan naznačil sklepníkovi, kde u sebe ty peuíze má a řekl mu, aby si je vzal. Když pak sklepník s velkým kuchyňským nožem k němu se blí žil, chtě ty provazy na rukou i nohou přeřezati, musel se tento vší silou přemáhat, aby radostí nezajásal. V okamžení byly provazy přeřezány, Ivan se rychle vzchopil na nohy, otřásl se jako lev, kdvž je pušrěii z klece a vyrazil ze dveří. Sklepník za ním nešel nýbrž sk »čil zase za nalevací stůl a otevřev poklop, sešel po schodech do sklepa, odkudž musel také on nějaký tajný východ znáti. Když byl poklop za ním zase se zavřel, vrátil se Emil se svý mi strážníky zass do hostinské jizby, ale jeho uleknutí bylo veliké, když tam Ivana již nespatřil. V prvním okamžení nemohl ani promluviti, ale brzo se zase vzpamatoval a poněvadž věděl, že jsou všecky východy z té krčmy obsazeny a že se tedy J.van ven dostati nemůžel svolal vštcky 6vé lidi do hromady a vyzval je, aby ještě jednou celý dům důkladně prohledali. Policisté se zase rozběhli na všecky srany a Emil, kterýž byl od Ivanovy dcevy o tajnostech toho domu ledacos ře dověděl počal hleda dveře, kudy se chodilo do podzemních místností, ale Ivan byl zatím již dávno těmi dveřmi do sklepa zmizel. Když byl krčmář na schodech,* rozsvítil si tam lucernu, kterouž tam měl vždycky přichystanou a sešel pok dolů do sklepa, mysle, že tam zastihne Vladimíra. Ale první sklep byl prázný a také druhý. Ivan se tedy klamal ve své naději, že tam budou zatím ti zlosy nové jeho víno ocliutuávati a proto měl s celou jistotou za to, že šel s nimi Vladimír podzemní chodbou do jeho domu v ulici Panské. Ačkoli nemohl oČekávati, že bude moci svůj majetek sám nchrá niti a ačkoli se musel spíše obávati, že bude opětně chycen, chopil se tam železného sochoru a spěchal podzemní chodbou do svého domu v i panské ulici. Ale také tain nebylo po té loupežnické bandě, která byla v jeho krčmě hodoval, ani stopy,— v tom'domě bylo všude ticho a prázdno. Dveře u místnosti, kde měl Ivan své poklady uschované, byly zamčené, a on ee také brzo přesvědčil, že se z nich nic neztratilo. Oddechl si zase volněji, když viděl, že byly veškeré jeho obavy zbytečné. To mu však bylo hádankou, kam se Vladimír se svou bandou po děl a on si to nemohl jinak vysvětliti než tím spůsobem že se mu snad podařilo v těch sklepech nějaký jiný východ nalezti. A to se vjskutkn stalo. Vladimír byl svým druhům oznámil, hned jak byl 8 nimi do