OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 10

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-10/

What is OCR?


Thumbnail for 10

náhodou se váš zrak skali 1, 2e jste nepozoroval, že je Kaminski jed tě
živ, a já jsem si zosnoval na základě toho svůj plán. Ten plán se mi
podařil a Bobu mil patří nyní mně."
Lékař na to neodpověděl a odvrátiv se od Pedra, přiklekl k těžce
raněnému Bohumilovi a křfsil ho tak dlouho, až počal tento rychleji
dýchati.
Pak odkvapiv domů a učiniv tam všecky přípravy, jichž bylo za
potřebí, aby tam mohl Bohumila náležitě ošetřovati, šel pak o půl noci
pro něj.
Tézce raněný Bohumil byl v jednom zadním pokojíčku v jeho
domě na postel uložen, a druhého dne ráno mu iekař vytáhl kulku
z rány, která byla na štěstí hluboko nevnikla, poněvadž byla její prud
kost přílišnou vzdáleností již značuě ochábla. Plíce zůstaly neporuše
ny a ačkoli byla rána dosti nebezpečná, iněl lékař přece naději, že
toho nešťastníka na živu zachrání, nemaje ovšem tušeuí, že mu tím
neprokáže žádnou službu, ano že ho naopak vydá jeho úhlavním ne
přátelům v moc.
Proto se také vynasnažoval se vší péčí, aby jej co nejdříve
udravil. —
Také Pedro tam častěji přicházel, a když jednou pozoroval, že
počíná Bohumil třeštit, zůstal u jeho lože a dával na každé slovo
bedlivý pozor, které Bohumil mluvil.
Takové třeštění přišlo na Bohumila ještě častěji, aniž by byl
Pedro při tom býval, a lékař se z těch pomatených řečí aspoň to
lik dověděl, že není ten ubjhý jinoch takovým zločincem, za jaké
hož jej vydávali.
Od té doby měl lékař pevný úmysl, Kaminskiho ze ^šelio ne
bezpečí zaclirániti a přemýšlel neustále o tom, jakým spůsobem by
mu to bylo možným.
±'ozoroval velmi bedlivě Pedrovo Be chování a také se dovědól,
že byl Pedro jízdného posla do Varšavy vypravil, poručiv mu, aby
si co možná pospíšil.
Pénězi a dobrými slovy dosáhl i toho, že se dověděl, že má
ten posel hraběnce Bělčínské 11a zámek Iionikov psaní od Pedra
donesti, a že bezpochyby s touto dámou do Lulcova se navrátí.
Lékař nyní také věděl, kdo ta osoba jest, jejíž lásku byl Ka
minski s opovržením odmítl, a podle toho také soudil, že bude bez
pochyby hlavní příčinou Bohumilova neštěstí, tato hraběnka.
Od té doby, co byl ten posel do Varšavy vypraven, minulo již
několik dní: zimnice z rány počala u hraběte čím dál tím více
ochabovati, on nabýval každým dnem jasnějšího vědomí.
Za čtrnáct duí otevřel konečně Bohumil oči a ohlížel se s užasnutím
kolem sebe.
Byl v čistém pokojíku, i spatřil u svého lože sedícího starce, jenž
naii vlídně se usmíval, kývaje při tom slabě hlavou.
"Kde to jsem?" tázal se Bohumil slabým hlasem a pojal toho
starce za ruku.
"Jste u dobrých lidí," odpověděl lékař. "Našli vás na silnici
těžce raněného a přinesli vás sem, kdež se již nalezáte delší dobu."
"Díky vám, neznámý příteli," šeptal Bohumil, kterýž byl, jak se
samo sebou rozumí, až na kost vyschlý a jako smrt bledý. "Jak se vám
budu moci za to odměniti, c:> j6!e pro mne učinil?"
"O tom nemluvme," odpověděl lékař. "Vy jste slabý a musíte
se šetřiti, pakli chcete být zase zdráv."
"Zdráv?" opakoval hrabě, jehož pamět! byla velmi slabá. "A co
budu dělat, až budu zdráv?"
77To se pak ukáže," odpověděl lékař. "Shledáte se zase se svými
přáteli a budete šťastným."
"Moji přátelé musí být již dávno mrtví, neboť se na ně již
nepamatuji," pravil Kaminski, bolestně se usmívaje. "Mne se zdá,
jako bych se byl na ten svět vrátil z hrobu, ano ze samého pekla,"
mluvil poněkud silnějším hlasem dále, — „mně se zdá, jako bych
byl musel zkoušeti strašné muky, které se ani nedají vypsati, —
prosím vás, pane, řekněte mi, co se se mnou stalo?"
"Já to nevím,'" odpověděl doktor, vyhýbaje se přímé odpovědi;
"teprv bych se musel na to vyptati."
"Však vy se na to vyptat nemusíte!" zvolal Bohumil, jsa pa
trně rozčilen. "Vy víte všecko a mohl byste rni to povědíti, kdy
byste chtěl."
"Jen se nerozčilujte, příteli, napomínal jej lékař. "To mne
stálo velké namahání, než jsem vás vytrhl z nebezpečí smrti a proto
se musíte Šetřiti, aby se váš stav zase nezhoršil. Mne to těší jakožto
lékaře, že jsem vás zachránil," mluvil tento dojatým hlasem dále,
4 a já mám z toho velkou radost, že se mi podařilo poctivého muže
na živu zachrániti, a proto vás snažně prosím, abyste se nerozčiloval."
"Já tedy budu mlčeti a budu klidný," odpověděl Bohumil.
"Když vás nemohu k tomu donutit, abyste mi na mou otázku od
Í)0věděl, musím se spokojit a čekati, až zase nabudu tolik síly, že
judu moci sám na to na všecko se vyptati."
Tím se skončila rozmluva mezi lékařem a Bohumilem.
Tento pozdvihl své mdlé oči ku stropu, jako by o něČera pře
: • - •• -vy ?ť ^
" 11 ..'i i .. i ..i. i .. ». i,.,.
mýálel, a lékař, kterýž Be obával/ ie br se mohl jeho stár zhoršiti*
kdyby se npamatond na všecky události před svým poraněním,
uznal za dobré, dát Boha míloví nějaký uspávači paostfedek, což také *
hned učinil.
Za chvíli byl Bohumil již zase pohřížen v tvrdý spánek.
"Tím jsem ho aspoň ušetřil, že nespatřil toho Španěla." pravil
lékař sám pro sebe, .spokojeně se usmívaje, "a že se neupamatnje
na svou minulost, ,— a toho prostředku musím ještě déle užívati.
Kéž by se mi podařilo vyrvat jej z moci jeho nepřátel a dostat jej
šťastně přes hranice."
Do té doby by však byly musely ještě aspoň tři neděle uply
nouti, než by mohl lékař na to pomyeliti, aby jej nějakým spůso
bem dostal na rakouské území, ale zatím tam mobla přijeti hraběnka
Marie Bělčín^ká, která byla s Pedrem proti Kaminskiinu spolčena.
Lékařovi to bylo docela jasným, že čeká ten Španěl jen na tu
ženskou, až tam přijede, aby ee pak rozhodlo o osudu Kamintkiho, a
on se o tohoto nešťastníka velice strachoval, když_ ei pomyslil, že by
mobl Pedrův posel s tou hraběnkou již za týden se vrátit.
Právě kayž přemýšlel, jakým spůsobem by mohl Katninskiho
zachrániti, zaslechl venku koňský dusot, vzchopil se rychle, neboť
stanul před jeho domem u jednoho okna jezdec a klepal na ně,
žádaje, aby se mu otevřelo.
"Kdo je to?" tázal se lékař úzkostlivě, otevřev okno a dívaje
se do tmavé noci.
"Já jsem. cestující a zbloudil jsem s ce3ty, ozval se pod oknem
zvučný hlae. "Vy byste se mi velice zavděčil, kdybyste mi řekl,
kde jsem a kde bych mohl dostat noclcch."
"Vy jste ve vsi Lukově," odpověděl lékař, "a pakli chcete, m&
žete přenocovati u mne. V mém tomě jest místa dos', — pro vás
i pro vašeho koně."
"Já tedy vaše nabídnutí vděčně přijímám," odpověděl nezná
mý, jehož obličej nemohl lékař v té tmě ro*eznati, načež skočil
8 koně a pokročil ku dveřím, které za malou chvilku pohostinsky
lékař s ochotou otevřel.
Při světle lucerny, kterouž držel lékař v ruce, vstoupil jezdec,
na němž bylo nyní pozorovati štíhlou a mladistvou postavu, do síně,
veda tam za sebou svého koníka.
"Díky vám," pravil, podávaje stařičkému lékaři ruku. "Tedy
jsem vlastně již na místě, kam moje cesta směřovala. Yy pravíte,
že se jmenuje tato vesuice |Lukovo a to je snad tatáž dědina, kde
se stala před nedávným časem srážka mezi polskými uprchlíky a
ruskými četníky.
"Ano, naše ves, která byla jindy tak klidná, stala se bohužel
ouehdy dějištěm krvavého boje," odpověděl lékař a pobídl neznámé
ho jezdce, kterýž byl zatím svého koně jednomu sluhovi odevzdal,
aby s ním šel do pokoje.
Když tam vešli, podii lékař dle slovanského spůsobu svému
hostovi na uvítanou chleba a soli a pooídl jej, aby si udělal
pohodlí.
Neznámý jezdec, kterýž byl, jak se zdálo, dalekou cestu vyko
nal, nedal se k tomu dvakrát pobízeti.
Odložil svůj jezde3ky plášť a svou čapku, kterouž měl hluboko .
na čelo staženou, a my V něm poznáváme—Jelvu, milenku Bohu
mila Kaminskiho. *
Tato srdnatá dívka byla tedy svůj úmysl vykonala.
Nehrozíc se žádného nebezpečí, přijela na koni z Varšavy až
do Lukova, a náhodou přišla právě do stavení onoho člověka, kte
réhož bjl osud, jak se zdálo k tomu ustanovil, aby zachránil hra
běte Bohumila.
Jelva potřebovala na tuto cestu více než týden a následkem
toho nabyl její obličej vážnějšího a mužnějšího výrazu.
O tom neměla ani tušení, že se nalézá v témž stavení, kde byl
její milenec, neboť mělajza to, že jest Kaininski mrtev a chtěla jít
na hřbitov vyhledat jeho hrob.
Byla by tam již dříve se zastavila, kdyby byla věděla, že se
jmenuje ta ves Lukovo, v níž se nalézala.
To se dověděla teprv od toho lékaře a byla tomu voliče po
vděČna, že přiála do styku s tímto lidumilem, neboť si pomyslila,
že se od něho nejspíše doví podrobnosti toho boje a že jí bude
moci tento muž také okázati Bobumilfiv hrob, ano íe jí snad bude
moci podati zprávu o jclio posledních okamžicích než zemřel.
Jelva se ho již chtěla na to zeptati a chtěla se mu svěřit so
svou záležitostí, ale najednou si umínila o tom mlČeti, poněvadž se
jí zdálo, jako by byla v jeho pohledu něco podezřelého zpozorovala.
Ale v této domněnce se klamala, neboť k ní neměl ten lékař
docela žádné nedůvěry ano naopak byl jejím upřímným a srdečným
pohledem tak příjemně dojat, že se jí otázal, zdali by jí mohl bý
ti v něčem k službám.
Jelva se smutně usmála a pravila:
"Já jsem vlastně jen proto sem přijel, abych se pomodlil u
hrobu jistého nešťastnéhg muže, který mi í>yl zvláště milým a dra

xml | txt