OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 13

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-13/

What is OCR?


Thumbnail for 13

"My jame přemoženi a musíme dělat, co ten člověk od nás žádá," j
pravila Marie Bělčínská a mrštila na Jelvu zničujícím pohledem.
"Podrobte se tomn, don Pedro, neboí se již nedá změnit.
"Ne," vzkřikl Pedro. "já se nepoddám. Ten Šedivý padouch
musí za to pykati, — musí zhynout."
Počal sebou silně Škubati, chtě se vytrhnout lékařovým slohům
z rnkou, ale jeho namahání bylo marné.
Ti lidé byli silní, svého pána milovali a byli odhodláni toho Špa
něla stůj co stůj neškodným u či niti.
"Chovej se pokojně, sice ti dám jednu za ucho, že se svalíš," po
hrozil jeden z nich Pedrovi a také druhy mu něco podobného do ucha
pošeptal.
"Ne," zuřil svéhlavý Pedro, "já se nepoddám a odsud bez Ka
minskiho nepůjdu."
"Já tomu již zabráním, aby se nestalo skrze vás nějaké neštěstí,"
pravil lékař. "Vy budete zde tak dlouho mym vězněm, don Pedro,
dokud budu viděti, že hrozí s vaší strany Kaminskimu nebezpečí. Až
se dostane přes hranice, až bude ve Lvově, pak můžete také vy jiti,
kam budete chtít. — A vy, milostpaní," mluvil dále, obrátiv se k Ma
rii Bělčínské, vy jste již nyní propuštěna a můžete jít, kam se várn
líbí. Mně sice nepřisluší vám raditi, jak se máte chovat, ale tolik vám
přece řeknu, abyste se cbráuila hraběte Kaminskiho ještě dále proná
sledovati. Já mám v rukou dostatečné prostředky, abych mohl všecky
vaše útoky odraziti, pakli byste ještě něco proti hraběti Kaminskimu
podnikla."
"JNevěřte tomu padouchovi, hraběnko!" vzkřikl Pedro. "Co nám
může udělat? Docela nic, neboť by si tím jen sám vykopal hrob, kdyby
to někomu řekl, že Kaminski mrtev není." —
"A kdo vám to řekl, že nechci podstoupit za svou vinu zaslouženy
. trest," namítal doktor. "Od té doby, co vím, že chcete hraběte Ka
minskilio své m >tě obětovati, jsem i k tomu odhodlán, pak-li by se mi
nepodařilo jej zachránili, že bych radě ji tu věc udal na úřadě než bych
vám ho vydal. Já jsem přesvědčen, že ee stal Kamineki obětí pekel
ných piklů a proto doufám, že toho vymohu, aby se jeho záležitost
n soudu znova vyšetřila, a že se mi podaří ty hanebné pikle zmařiti.
BěJa jeho nepřátelům."
"Vy se zastáváte člověka, který toho není hoden!" zvolala Marie
BSlčínská. "Ale vy se o tom také brzo přesvědčíte, že je Kaminski
velký zločinec a budete tu chvíli proklínati, v kterouž jste mu přislíbil
svou ochranu."
"No, uhlídáme, jak ty věci dopadnou," pravil lékař a obrátiv se
k Pedrovi vyzval ho ještě jednou, aby se z toho pokoje odstranil a Ka
minski ho déle neobtěžoval.
Pedro se však zuřivě proti tomu zdráhal, ačkuli mu Marie BělČín
ská snažuě domlouvala, aby se tomu podrobil, co již nemfiže změniti.
Pročež byl doktor nucen svůj dřívější plán změniti, dle kteréhož
chtěl Pedra a hraběnku pouze ze svého domu odstraniti, a podržet jej
u sebe co vězně, poněvadž n* něm pozoroval, že jest odhodlán i k nej
horším věcem.
Oznámil mu to krátkými slovy a ustanovil mu za byt pokoj, u ně
hož byla okna silnými mřížemi opatř-.má a z něhož byla vyhlídka do
zahrady, a hraběnku Belčínskou pak požádal, aby uČini-la tomu rozčilu
jícímu výstupu konec a odstranila se z jeho domu.
Marie Běčínská viděl*, že nemůže Pidrovi ničím pomoci, i odešla
z pokoje jako hrdý pán aniž by byla na koho se ohledla.
Za pět minut seděla již zase ve svém cestovním kočáře a vydala
„ se v témž okamžení na spáteční cestu, když byl Pedro do svého vězení
odveden.
"1'rozatim jsme vyhráii my a nepřátelé Kaminskiho jsou poraže
ni," pravil lékař k Jel ve, když byli jeho sluhové Pedra o-J vedli. "Ale
proto přece musíme by ti velmi opatrnými. Hraběnka se o to zajisté
" všemi pakami zasadí, aby dostala svého spojence na svobodu a vyko
nala svou mstu."
"Vy jste se vydal pro Karninakiho do velkého nebezpečí, pane
doktore," pravila Jelva, jsouce hluboce dojata. "Pro inne je to hrozné,
když si pomyslím, že byste mohl pro svou lidumilnost o čest i o život
přijití!"
"O mne se nestrachujte," těšil ji lékař. "Tak daleko to nepřijde.
Hraběnka Bělčínská nemíiže nic jiného dělat, flež pokusit se o to, aby
tomu násilně zabránila, by se nemohl Kaminski odsud dostati, ale my
jsme již s to, takový pokus zmařiti. Ostatně jsem odhodlán odjeti na
nějaký čas do Lvova a tu cestu bych konal společně s vámi a Bohumi
lem Kaminskim.
Jelva byla ce!á blažena, a neměla ani slov, aby mohla tomu pocti
vému muži za jeho laskavost a ochotu svou vděčnost projeviti, — a pro
to si umínila, až bude k tomu příležitost, že se mu za to skutkem od
mění. Prozatím mu poděkovala stisknutím ruky a spěchala zase k loži
svého milence, kteréhož chtěla od nynějška jen sama ošetřovati. —
KAPITOLA IIT.
Na utéfcu.
OJ událostí, o nichž jsme v poslední kapitole vypravovali, minulo
již několik dní.
Y domě u Lukovského lékaře ponoval od té doby hluboký klid,
co byl Španěl don Pedro v něm ji vězněn.
Nikdo tam nepřicházel a nikdo nevyrušoval poklid Bohumila, kte
réhož on tak velice potřeboval, aby se mohl uzdraviti.
Lékař si hleděl jako obyčejně svého zaměstnání, navštěvoval ve
▼si i miino ves nemocné a nikdo na něm nepozoroval, že by byl v ně
jakém rozčilení.
A jeho rozčilení bylo vskutku až posud velké. O zdraví Kamin
skiho se sice již nestrachoval, neboť byl jist, že byl Kamin*ki již ze
všeho nebezpečí vyvázl, ale strachoval ae toho, že by mohla hraběnka
BělČínská za e tam přijeti a fjroto se již nemohl dočkati onoho dne, až
bude moci s Kauuinskim a s Jelvou na cestu do rakouského Polska ee
vvdati.
Zatím hleděl učiniti všecky přípravy, jichž bylo na tu cestu notně
zapotřebí.
Dal spraviti svůj starý kočár, koupil od koníře, kterýž právě v tu
dobu skrz Lnkovo 8 několika kuřími jel, čtyři silné koně a také Lu-.
kovská obec byl* již na to připravena, že její lékař se odstěhuje. # 1
Příčinu doktorova odjezdu neznal vsak mimo jediného starostu,
kterýž byl tenkrát přítomen při ohledání těch mrtvol a kterýž měl
o tom vědomost, že se hrabě Bohumil Katninski a Jelva u doktora
nalézají.
Starosta toho sice litoval, že se musí se svým přítelem na vždy
rozloučiti, ale musel uzriati, že je toho nutně zapotřebí.
Doktor Červinski, tak se totiž ten lékař jmenoval, měl již všecko
na tu cestu připraveno, ale j-dna věc mu ještě scházela, na kteréž nej
více záleželo, aby se mulil s Kaminskim a Jelvou přes rakouské hranice
dostat i.
Neměl totiž pro ně průvodních listů a proto požádal staaostu, aby
mu nějak k nim pomohl.
Starosta byl na tuto věc posud ani nepomyslil a když vyslechl
lékařovu žádost, zamyslil se na chvilku, kroutě při tom hlavou a pra
vil pak:
"To je nebezpečná věc, příteli, a já bych si přál, abych s ní neměl
co činiti. — Pomoci ti v té příčině nemohu, ale mohu ti aspoň
radit."
"Tedy se vyslov," pravil lékař, "dobrá rada stojí mnohdy za vel
ké peníze."
"Zůstav ty dva lidi, kterých jsi se tak vřele ujal, jejich osudu,"
odpověděl starosta zvolna a rozvážlivě. "Tyj jsi pro ně učinil, co ti
kázala povinnost k bližnímu a nyní ať se oni sami o to postarají, jak
by se dostali na rakouské území."
"Co tě to napadá?" zvolal lékař rozčilen. "Já musím sám o to se
po3tarati, aby je nepotkalo žádné nové neštěstí: to jsem jim svatě při
slíbil a z toho slibu mne nemůže nikdo DroDnstit."
"Ty jdeš příliš daleko," namítal staroita vážně. "Tvoje dobro
srdečnost tě může konečně ravit o čest ano i o život."
"Nenazývej to dobrosr íostí, co mne k tomu pobádá, abych byl
těm mladým lidem k tomu útěku nápomocen," namítal lékař. "K to
mu mne vedou vyšší zájmy, které se zakládají na tom, co byl všecko
Kaminski přestáli musel. Můj cit se proti tomu bouří, když si pomy
slím, že je ve Varáavěeelá smečka bídných lotrů, kteří mají volný pří
stup do nejlepších domů a kteří se zapřísáhli, že musí Bohumila Ka
minskiho zničiti, ačkoli jim neublížil."
"Ale co je tobě po tom?" namítal starosta, pokrčiv ramenoma.
"Já myslím, že je každý člověk sám sobě nej bližším, a proto by bylo
nejlépe, jak jsem již pravil, kdybys zůstal Kaminskiho a jeho milenku
jejich osudu. My tomu nebudeme bránit, aby mohli odsud odjeti,
ano budeme jim k tomu ještě nápomocni, ale co se dále s nimi stane,
o to se již starati nebudeme."
"Odpusť přítdli, když ti řeknu, že jsem takové vyjádření od tebe
neočekával," pravil doktor (Jervinski. "Já k tobě přicházím s pevnou
nadějí, že mi budeš při tom podniku věrným spojencem, a nyní jsem
musel naopak shledati, že jsi spíše proti tomu než pro to."
"To neříkej, příteli," namítal starosta. "Já učiním, co mi bude
možného, budu ti hledět v každém ohledu pomáhati, ale to vskutku ne
vím, jak by 6e daly pro ty lidi zaopatřit průvodní listy. Padělat je
nedovedu rovněž jako ty a tedy nám nezbývá nic jiného než abychom
tu věc považovali se své strany za vyřízenou."
"Me ty mne nesmíš nechat v nesnázích!" zvolal lékař. "Já víra,
že si již dovedeš nějaký prostředek vymysliti, jak bychom mohli těm
lidem pomoci."
"To bych ti řekl hned, kdybych o nějakém prostředku věděl," od

xml | txt