OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 14

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-14/

What is OCR?


Thumbnail for 14

pověděl Btarosta. "Ale já ti vskutku nemoh pomoci a musím bí dáfc
od tebe i to libiti, pakli mne chceš nazvat zatvrzelém."
Doktor bezpochyby již uznával, že má starosta pravdn, neboť klo
nil hlavu na prsa a díval Be zamyšlen z okna.
Pakli on těm ubohém lidem nepomohl, byli ztracení, neboť by se
byli zase dostali v moc tomu Španělovi a té zlomyslné hraběnce.
Tato myšlenka jej velice trápila a on si z hluboká vzdechl.
Najednou se však jeho zasmušilý obličej zase vyjasnil, kolem
jeho rtů se jevil vítězný úsměv, a on pokročil rychle k starostovi
a pravil;
"Již vím, jakým 6pusobem bychom mohli ty ubohé lidi zachránit
a to záleží jen na tobě.''
"Tedy se vyslov," pravil starosta. "Já jsem ku všemu ochotén,
Čím bych ti mohl býti užitečným."
"Ty musíš mít ještě u sebeprůvodní listy oněch četniků, kteří
padli v boji 8 těmi polskými uprchlíky!" zvolal lékař. "Pokud vím,
nebyly ty listy od tebe ještě zpět požádány a proto se podívejme, zdali
bychom mohli některého z nich ku svérflu účelu použiti."
"To je nemožná věc," namítal starosta. "Ti četníci byli vesměs
silní mužové a byli také o mnoho starší než je Kaminski a jeho milen
ka, a proto myslím, že se nedá s jejich přívodními listy nic dělati."
"Ale můžeme se na ně aspoň podívati, zdali by se přece některý
k našemu účelu hodil!" zvolal lékař, a vzav pak od starosty průvodní
listy zabitých četniků, počal je bedlivě Drolilížeti.
ťrvní a druhý list se k jeho účelům nehodil, ale třetího se již
mohlo použiti a čtvrtý se hodil docela na osobu Kaminskiho.
Majitel toho průvodního listu, kterého již dávno červy žraly, byl
rovněž tak velký a silný jako Kaininski, a co se týkalo stáří, shodovalo
se též poněkud se stářím Kaminskiho a proto se dalo očekávati, že ho
pohraniční stráž zadržovat nebude, když porovná popis jeho osoby se
skutečností.
Lékař projevil nad tím svou radost a uparaatovav se, žebylaJelva
před ním o nějakém cestovním výkazu se zmínila, vrátil se s chvatem
domů, aby se přesvědčil, zdali ten list má čili nic.
Jelva jej skutečně měla, neboť si jej dovedla zaopatřiti, když se
chtěla na tu cestu vydati, a vypravovala lékařovi, že jí byl ten list již
jednou dobrou službu prokázal, když se setkala na té cestě s četnickou
hlídkou, která jej shledala docela v pořádku.
"Tedy jsme již zachráněni!" zvolal lékař radostně a pospíšil pak
s Jelvou ke Kaminskimu.
Bohumil se brzo za3e zotavil, když byla jeho rána se zacelila, jeho
silné a zdravé tělo zvítězilo nad tou nemocí, která byla zase se zhoršila,
když byl Pedra a Marii Bělčínskou spatřil, následkem čehož mu el zů
stat několik dní ležeti.
Byl sice ještě tak slabý, že by ho bylo mohlo dítě poraziti, ale
přece byl již s to, tu dalekou cestu podniknouti.
"Jsem rád, že můžeme konečně odsud odjeti," pravil k doktoru
Červinskimu. "Již se nemohu aui dočkati, až přijdu zase na zdravý
a čerstvý vzduch. Já se tomu osudu nepodám kterýž mne pronásle
duje a budu proti němu bojovati, dokua bude ve mně kapka krve."
"To se stalo řízením božím, pane hrabě, že jste přišel právě ke
mně," pravil lékař. "Až bude vaše nevina dokázána, až budete moci
říci, že již nemáte žádného nepřítele, který by vám ještě mohl škoditi,
zajásám radostí a budu ten den oslavovati, neboť mám s vámi upřímnou
soustrast', jako byste byl můj vlastní 6yn."
"Díky vám za vaše vřelé účastenství!" zvolala Jelva, pojavši léka
ře za ruku. "Bůh vám to všecko odplatí, co jste pro nás učinil a já
doufám, že nám bude také někdy možným svou vděčnost skutkem vám
dokáziti."
"O tom nemluvme, děti," pravil Červinski, maje oči slzami zali
té. "To odložme až na šťastnější dobu, až vyvázneme ze všeho nebez
pečí. Nyní musíme především na to pamatovati, abychom byli na tu
cestu náležitě připraveni, neboť se na ni vydáme dnes večer."
Lékař nyní oznámil Bohumilovi všecko, co tento musel věděti,
aby se uvaroval všelikého nebezpečí, odevzdal mu průvodní list po za
bitém Četníkovi, ale k tomu svoliti nechtěl, když se Kaminski vyjádřil,
že by ještě rád mluvil s Bedrem.
"NaČ je toho zapotřebí, abyste s ním ještě mluvil!" zvolal lékař.
"Já nevidím žádnou přičinil a radil bych vám, abyste toho mstivého
člověka darmo nedráždil. Vy se snad již nikdy ve svém životě neset
káte, a proto byste měl již docela na něj zapomenouti."
"Ne," zvulal Bohumil, "já se musíin toho člověka zeptat, co ho
k tomu přimělo, že se stal mým nepřítelem, kdežto byl až do nedávná
mým oddaným přítelem, a vydal za mne i svůj život v nebezpečí.
1'roto mi v tom nebraňte, pane doktore, já s tím člověkem mluvit
musím."
iJervinski viděl, že by bylo marné Kaminskiho s toho zrazovati, a
proto konečně k tomu svolil.
My se však k Bedrovi do jeho vězení dříve podíváme, než tam
Kaminski vatoupí.
On se sice choval pokojně, ale v jeho útrobách bouřily rozličné
1 ' 1 . ■ ■ I -I,.. ■ ^
city, a sice záští a mata nejen proti Kanňnskimu nybrf také proti
Marii Bělčínské, která mn posua nepřicházela na pomoc.
On na to spoléhal s celou jistotou, Že se tam vrátí s několika od -
hodlan/mi muži) Se jej z toho vézení vysvobodí a že se zmocní hraběte
Kaminskiho, ale v té naději se sklamal.
Již byl čtrnáct dní v tom pokoji nvězněn, již to trvalo čtrnáct
dní, co byla jeho BÍla spoutána, a zatím měli jeho protivníci dost času,
že se mohli připraviti na odpor.
Proto již o tom pochyboval, že by mohl tu mstu, o níž byl s Běl
čínskou se uradil, někdy vykonati, i zlořečil svému osudu. —
Najednou se však zamlčel, neboť byla v tu chvíli jeho pozornoďt
upoutána na člověka, jenž se objevil v zahradě mezi křovím, kamž b)*
la z toho okna vyhlídka.
Na první pohled by byl Pedro toho člověka považoval buď za
lékařova pomocníka aneho za sluhu, kdyby se byl plachým okem ko
lem eebe neohlížel a s velkou opatrností dále nepostupoval.
Tento Člověk přebíhal od jednoho keře k druhému a jakmile uči
nil několik kroků, ohledal se na všecky strany a teprv když se pře
svědčil, že ho nikdo nepozoruje, odvážil se zase dále.
Pedro otevřel nyní okno a hleděl na sebe obrátit pozornost toho
Člověka, jehož obličej nemohl při večerním soumraku dobře rozeznati.
Za chvilku ho ten člověk skutečně v okně spozoroval a^pěclial
pak k němu.
"Díky Bohu, to jste vy, šlechetný pane, kteréhož hledám," pravil
pak, doŠea až pod samé okno.
"To jsi ty, Josefe? Posílá tě sem tvoje paní?" tázal se Pedro, jea
radostně překvapen, neboť byl v tom Člověku jednoho ze sluhů, poznal .
kteříž byli hraběnku BelČínskou z Varšavy do Lukova provázeli.
"Ano, to jsem já," ozval se dole hlas. "Moje velitelkyně mne k
vám posílá, abych vám oznámil, že vás přichází vysvobodit. Vzkazuje
vám, abyste hleděl útěk Kaminskiho aspoň ještě o dva dny pozdržeti,
a pak že bude vyhráno."
"Opravdu!" zvolal Pedro v radostném rozčilení, ale brzo se zase
zasmušil a pravil: "Ale Jak to mohu dokázati? Já jsem zde vězněn
a hraběnka se mýlí, pakli myslí, že mám nějaký vliv na obyvatelstvo
toho domn. Jdi tedy a řekni jí, že je to nemožná věc, co ode mne
žádá."
"S takovým vyřízením se ku své vélitelce vrátit nemohu," namítal
sluha. "Ona tvrdí, že je vám všecko možným a očekává, že její rozkaz
přísně vykonáte."
"Kde pak je paní hraběnka Bělčinská a co má v úmyslu?" tázal se
Pedro a sluha mu na to odpověděl, že byla Marie Bělčinská hned ten
krát, když odjížděla z Lukova o to se zasazovala, aby vysvobodila Pe
dra z jeho vězení, ale že se jí nepodařilo najít na cestě lidi, kteří by se
jí k tomu propůjčiti, a proto že musela konat cestu až do Varšavy.
Tam prý si najala několik mužů, kteří jáou ku všemu odhoJláni, a
přiměla prý je k tomu, aby s ní jeli do Lukova.
Ta tlupa prý již za dva dny přijede, a proto měl Pedro již také
ve svém vlastní.n zájmu o to se postarati, aby vykonal hraběnčin
rn^lra^
Pedro strašně zaklel a pravil ještě jednou, že je mu to nemožným
poněvadž prý nikoho z toho domu ani nespatří.
Chtěl tomu sluhovi ještě říci, aby to oznámil hraběnce a vyzval
jí. aby co nejdříve do Lukova přijela, ale právě v tu chvíli zaslechl
kročeje a pak slyšel, jak se dveře otvíraly.
Pročež musel odstoupit od okna, aby nepřivedl Josefa do žádného
nebezpečí.
Navřel s chvatem okno a obrátil se ke dveřím, ale nespatřil v nich
jak se domníval, svého hlídače, jednoho sluhu doktorova, nýbrž hra
běte Kaminskiho.
"Co vás ke mně vede?" zvolal s užasnutím. "Já myslím, že my
dva nemáme spolu co mluviti."
"Já zase myslím naopak," odvětil hrabě. "Vždyť bych sem byl
ani nešel, kdybych byl neuznal potřebu s vámi mluviti"
Nyní nastalo krátké mlčení, načež se jal Kaminski zase slova a
pravil povzneŠeným hlasem:
"Mně pořád leží na mysli, done Pedro, co jsem vám udělal, že
jste se stal mým nepřítelem. Já nemohu tu myšlenku ani snésti, Že
mne člověk, kterému jsem k velkým dík&m zavázán, na smrt nenávidí
a proto vás prosím, abyste mi tu hádanku vysvětlil."
"Což kdybych si byl umínil o té věci mlčeti?" namítal Pedro,
jemuž to bylo velmi nemilým, že k němu Karninski přišel, neboť si
pomyslil, že bude moci nyní rozkaz hraběnky Belčinské snadněji vy
konati. "Což kdybych se byl pevně na tom ustanovil, že to nikomu
neřeknu, proč jsem vaším nepřítelem—ani tenkrát, kdybych věděl, že
že mne budete mít za to v opovržení."
"Pak bych vá3 tím znažněji prosil, abyste mi tu příčinu udal,"
odpověděl Bohumil. "Tím zase mou mysl upokojíte, když vyhovíte mé
mu přání."
"Ubohý jinochu, vy jste se stal obětí nepřátelského osudu," pra
vil Pedro s líčenou soustrastí. "Já toho srdečně lituji, že vás musím

xml | txt