OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 15

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-15/

What is OCR?


Thumbnail for 15

^ ^ .. —■ '
ncnáviděti, a sice proto, poněvadž maříte mé plány, aniž byste o tom
sám měl vědomost."
4tJak tomu mám řozuměti?" zvolal Bohumil žasna. "Prosím vás,
don JPedro, mluvte, abjrajjpiohl svou chybu napravit."
"Hraběnka Bosinfla vás miluje, a tím jste se stal mým škůd
cem," pravil Pedro zasmušilým tonem. "Ta žena je vám s tělem i s
duší oddána a ačkoli vy její láskn nikdy opětovati nebudčle, jste mi
přece velkou překážkou.'.
"Vy tedy milujete hraběnku Kosinskou!" zvolal Bohumil překva
pen. "Vy milujete tu Šlechetnou dámu, a ona vaši lásku oamítá?"
"Ano, ona ji odmítá s opovržením!" zvolal Pedro náruživě a po
čal vypravovati, jak byl on jen z lásky k hraběnce Rosinské za Éo
humila život svůj v nebezpečí vydal a jak se mu později tato hraběnka
za to odměnila.
^ieště to musím slyšeti!" zvolal Bohumil. "Spravedlivý Bože,
ty na mne sesíláš těžký trest za hříchy mého otce!"
Zamlčel se na chvíli a pravil pak, obrátiv se k PeJrovi:
"Vy máte vskutku příčinu mne neuáviděti, don Pedro, poněvadž
se musíte domnívati, že jsem iá tím vinnen, že se hraběnka Kosinská
zdráhá svou ruku vám dáti. Ale ta věc se má docela jinak—já jsem
až podnes nevěděl, že jste vy k vůli ní život svůj za mne v nebezpečí
vydal a také jsem nevěděl, jak se hraběnka k vám zachova'a. Proto
mám pevný úmysl, bude li mi to možným, že budu sám o to nalehati,
aby vám svůj slib splnila, neboť musela tenkrát věděti, když vám ten
slib dávala, že ho také musí splnit."
"Ženská Da to nemyslí, kdyby byla sebe lepší," odpověděl Pedro.
"Ona něco z lehkomyslnosti přislíbí a z lehkomyslnosti to zase odepře
a má z toho tím větší radost,včím větší zármutek tím člověku spůsobí.
Já jsem si kolikrát pomyslil, že Kaminski nezasluhuje, abych ho ne
náviděl,-ale marně se proti tomu vzpouzím. Moje záští mne přivedlo
do styku s Marií Belčinskou, jejíž láskou vy vším právem pohrdáte,
moje záští ze mne učinilo udavače, neboť J6em to byl já, jenž jsem
ty četníky těm polským uprchlíkům na stopu přivedl a jenž jsem byl
příčinou, že byli pochytáni."
"Vy jste se téžce proti nám provinil, don Pedro!" zvolal Bohumil
jsa hluboce dojmut; "ale já vám to odpouštím a nemám proti vám
žádného záští, aby byl kouečně mezi námi mír a pokoj."
"Mír a pokoj bude mezi námi teprv tenkrát!" zvolal Pedro,
"když budete oddán s Marií Belčínskou a já s hraběnkou Kosinskou.
V onen den, až bude kněz mému i vašemu sňatku žehuati, budeme
spolu smířeni, dříve ne, — dříve nebudete mít ode mne pokoje, za to
vám ručím.—Prchněte si kam chcete, my vás \Šude vypátráme a do
vedeme vás zničiti, pakli setrváte ve svém vzdoru proti tomu, na čem
jsme se ustanovili. Abych vám podal důkaz, že je to mně a hraběnce
Bělčioské docela lhostejným, pakli odsud prchnete, radím vám, abyste
zde u toho doktora aspoň ještě dva dny zůstal a na cestu tu dříve se
nevydal. Na silnici, která vede odsud na rakouské hranice, číhají na
vás lidé, kteří jsou od hraběnky Belčinské k tomu najati, aby vás
chytili. Ti tam budou čekat ještě dva dny a pak se vrátí zase zpět.
Pak teprv buůete míti příležitost dostati přes hranice, ale to vám řek
nu již napřed, že nebudete ani tam přede mnou iist."
"Však já se vám dovedu ubrániti," pravil Bohumil. "Kdybyste
mne sebe déle pronásledoval, přece nade mnou nezvítězíte, neboť jsou
lidé, kteří nevinně trpí, pod ochranou boží."
"Jen na tu ochranu příliš nespolehejte," usmál se Fedro potupně.
"Já jsem zajisté také pravověřící křesťan, ale jsem přesvědčen, že Bůh
každému své ochrany neposkytne, kdo se k němu utíká. Proto jest
mým heslem: Pomoz si sám a bude ti zpomoženo! A nyní jsme snad
spolu již domluvili—co říkáte?"
"Já vám chci jen tolik jeátě říci, že budete za několik dní propu
štěn na svobodu," odpověděl Bohumil—"a doufám, že se na tom muŠi
mstít nebudete, který vás odsud propustí. Je to člevěk, který je mi
docela cizím, a který auf neví, proč j*te vězněm."
"Já nejsem žádný vrah," namítal don Pedro. "Mám-li co proti
komu, postavím se vždy proti němu s otevřeným srdcem, hledím a
nevyhýbám se setkání se svými nepřáteli. Mv se spolu jeátě shledá
me, hrabě Bohumile Kaminski, kdybyste prchl třeba kraj světa, neboť
jest nyní mou hlavní úlohou, abych vás zničil."
Jak se samo sebou rozumí, byl Kaminski touto rosřmlnvou hlubo
ce dojat—a již neměl ani slov, aby byl mohl Pedrovi na jeho hrozbu
jej tě něco říci, i odešel od něho s pevnou nadějí, že se s tímto svým
nepřítelem již nikdy nesetká. %
Venku naň čekal doktor Cervinski, kterýž byl celou tu tozmluvu
do slova slyšel, a kterýž se nyní vyjádřil, že se nesmí dbáti Pedro vy
výstrahy a že se musí ten útěk bez odkladu podniknonti.
"Já myslím, že souspřeženci toho Spaněla a hraběnka Belčinská
tcprv za dva dny sem dorazí," pravil tento slarý poctivec. "Když vám
tu výstrahu dával, mluvil takovým tonem, Že ve mně vzbudil pode
zření. Proto musíme bez odkladu na cestu se vydati, sice je všecko
zmařeno."
Kaminski byl s tímto návrhem tím spíše srozuměn, poněvadž s
ním také Jelva souhlasila a proto se vydali hned na tu dalekou cestu.
Starý kočár doktora Červinskiho, v němž byli zapřaieni čtyři silní
koně, vyjel o půl noci ze dvora a dvoru a dal se po silnici k rakou
ským hranicím, kamž chtěli asi v pěti nebo v Šesti dnech doraziti.
Pedro o tom věděl, že odjeli, neboť viděl z okna, když se konali
k tomu odjezdu přípravy a viděl také, když Kaminski, Jelva a doktor
do kočáru vsedali.
Zaklel strašně a vrhl se pak na své lože.
Nemohl celou noc usnouti a zlořečil svému osada, že sema jeho
nepřátelé pvávě v ta chvíli zase z rukou vyrvali, když myslil, že je má
ve své moci.
Za 24 hodin po odjezdu doktora Červinskiho s Bohumilem as Jel
vou, tedy právě zase o půl noci, když veškeré obyvatelstvo Lukovské
již dávno spalo a když nebyl již ani ponocný vzhůru, vystoupilo
z blízkého lesa asi 20 chlapů, na nichž bylo hned na první pohled vi
děti, že jsou schopni každého zločinu.
Ti lidé byli vesměs dobře ozbrojeni a jejich velitelem byl mnž,
v němž poznáváme onoho Jirku, kteréhož jsme před nějakém časem
v krčmě "u rytířské přilbice" ve společnosti s Vladimírem seznali.
Tento člověk, jenž byl rovněž jako jeho druhové jako nějaký pan
ský služebník ustrojený, napomenul nyní své Hdi, aby ce možná v
tichosti a v pořádku k té vesnici postupovali a aby vůbec každý jeho
rozkaz přísné vykonal.
"Pamatujte, co to bude za následky, pakli se nás plán nezdaří"
pravil k nim utlumeným hlasem. "My tím přijdeme o 20.000 rablft v
a mimo to se ocítíme v nebezpečí, že budeme zatčeni anebo docela po
stříleni. Lukovští sedláci nerozumějí žertu, a šlechetné hraběnce
Bélčínské by to bylo velmi nemilým, kdyby nám Kaminski unikl
anebo kdyby nám ho ti sedláci vyrvali".
"Ale jdi napřod, Jiříku!" zvolal jeden z jeho bandy, — "my půj
deme za tebou třebas do pekla. Kaminski nám tak snadno nevyvázne
jako ten proklatý Vladimír".
"Nejmenuj již nikdy přeJe mnou jeho jméno, pakli je ti život
život milým!" zvolal Jirka popuzen. uTen padouch nás hanebně
oklamal a já ho obésím svou vlastní rukou, jakmile ho dostanu. Jen
počkejte, až si pomohu k peněz&m, pak se bude ten ptáček brzo v
mých sítích třepetati. Ale nyní o tom nemluvme a dejme se na po!
chod!"
Tito lidé byli, jak si může každý domyslili, od hraběnkýBělčínské
k tomu najati, aby Pedra z toho vězení vysvobodili a Kamiuski se zmo
cnili,neboť byl Pedro po Josefovi ještě před o ljezdem doktora Červin
skiho a jeho chráněucu hraběnce Bělčínské zprávu zaslal, že se tito k
odjezdu chystají.
Stavení doktora. Červinskiho se halilo v noční trnu i bylo tam
ticho jako v hrobě.
Žádné okno tam již nebylo osvětleno, neboť byli sluhové, jež tam
byl jejich pán zůstavil, aby hlídali jeho majetek, již dávno na lože se
odebrali a o tom neměli ani tušení, že tam mají dostati tukovou nebez
pečnou návštěvu.
Doktor Červinski jim byl sice řekl, aby se měli na pozoru a aby
toho Španěla dříve na svobodu nepropuštěli, až teprv za 48 hodin po
jeho odjezdu, a proto si naň v tu chvíli nikdo ani nevzpomněl.
Pročež bylo jejich překvapení tím větší, když se najednou strhl v
domě povyk a když počali prvnímu Čeledínovi, kteréhož tam byli zasti
lili smrtí vyhrožovati, pakli jim nepov*, zdali je tam jistý vznešený pán
bezprávně uvězněn.
"Já nevím o ničem", bědoval 6luha a ubezpečoval 8 ostatní čele Jí
loupežníky, že v tom musí by ti nějaký omyl.
Ale Jirka, jenž měl od hraběnky Bělčínské důkladnou instrukci a
jemuž hlavně na tom záleželo, aby si zasloužil tu odměnu, která mu
byla přislíbena, nedal se tím odbyti a vyhrožoval, že všecky osoby po
vraždí, které se včeledníku nalézaly, pakli mu nebude nejdéle za pět
minut nejen ten Španěl nýbrž také Kominski vydán, o němž se domní
val, že se posud v tom domě nalézá.
Domácí čeledínové byli tedy nuceni jednati proti rozkazu svého
pána a udali Jirkovi, v kterém pokoji se Pedro nalézá.
Pedro vytkočil přehvapen, když najednou ozbrojený lid k němu
do pokoje vrazil, nebuť se v prvním okamžení domníval, že se to naii
vyzradilo, jakou úlohu byl při ohledání těch mrtvých hrál a že nyní
proň přicházejí, aby jej odvedli do vě^ní.
Ale brzo nabyl zase klidné mysli, když mu Jirka o mámil, proč
tam přichází, a když ho vyzval, aby mu byl k tomu náj omočen, by se
mohl hraběte Kaimnskiho zmocni ti.
Jirka váak byl nemálo překvapen, když slyšel, že byl Katninski
před 24 hodinami odejel, a že se budou muset ti zákeřníci za nimi po
spíšiti, aby ho dohonili.
"Ku všem ďáblům, tedy jsme přece přišli pozdě!" vzkřikl Jirka,
uchvácen vztekem. "Na tu zprávu, kterou nám Josef přinesl, dali j*me
se hned na pochod, a běželi jsme, že jsme celí upachtění a nyní vidí
me, Že jsme přišli pozdě! Ale ne, já ho musím přece dostati — buď
živého anebo mrtvého?—Vzhůru, hoši, musíme si zaopatřit koně,
kdyby měl atát jeden třebas 10 lidskýeh životů a kdybkchom měli ce
lou tu ves vypáíiti! Pojďte za mnou!''

xml | txt