OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 16

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-16/

What is OCR?


Thumbnail for 16

Pedro sice souhlasil 6 Jirkovým návrhem, ale radil mu, aby hle
děl ty koué co možná ve vší tichosti ukrad nou ti, a také ma hned řekl,
n kterých sedláků by mohl dobré koně najiti.
Jirka a jeho druhové uposlechli toho pokynutí, vykradli se ze
stavení a než minula hodina, měl již každý z nich 6vého kouě.
Také Pedro si byl jednoho koně zaopatřil a postavil se pak té
bandě v čelo.
Za chvíli jeli tito zákeřníci plným tryskem po též silnici k rakou
ským hranicím, po kteréž byli před holinami doktor Červinski a
jeho chráuěnci odjeli.
V prvních dvou dncch, co byli doktor Červiuski, Bohumil a Jelva
na cestě, nepotkala je žádná něho a.
Obyvatelstvo vesnic a městeček, kudy jeli, pohlíželo na ně sice
8 patrnou vědavostí, ale posud se jich žádný z těch četníků, které často
potkávali, na jejich písemné vy kasy ani nezeptal.
Mnohý z nich sice nahlédl pátravým okem do kočáru, ale 6patřiv
tam poctivé a upřímné obličeje uokt »ra a jeho dvou druhů, neuznal
ani zapotřebí se ho otázati, odkud jedou a kam.
To by se však bylo zajisté nestalo, kdyby se byl dal doktor jinou
cestou, po kteréž se mohlo za den anebo nejdéle za dva dni na rakou
ské hranice dojeti, a Kteréž byli dříve také ti polští uprchlíci použiti
zamýšleli.
Na této cestě ležela dvě města, , v nichž se policejní dohlídka ko
nala s větší přísností řež jinde, a sice právě proto, že ležela tato města
na rakouských hranicích, ale Červinski se těmto městům vylinul, a za
jel si raději velký kus cesty okolo nich.
Jeho povoz se blížil zvolna a beze vší překážky k rakouským hra
nicím a již minul třetí den, auiž by se jim bylo na té cestě co nemilého
přihodilo.
Ale konecne je potkala přece nehoda, že se jmi zlamala náprava,
když zajížděli do dvora u jednoho hostince, a kovář, kterýž byl
hned zavolán, aby to zase spravil, vyjádřil se, že na to potřebuje
nejméně 24 hodin času, poněvadž prý mnsí jít do blízkého města pro
novou nápravu.
Doktor byl- nad tím celý zoufalý, zvláště když uvážil, že
jes Pedro již od předešlého dne na svobodě a že je bezpochyby již
stíbá.
Proto musel býti doktor (/©rvinski každou chvíli na to připraven,
že je ten mstivý člověk dohoní.
Jak víme. byl Pedro po téže silnici za nimi se* pustil, po kteréž
byli oni z počátku jeli, a když dorazil na místo, kde od této silnice jiná
cesta stranou se odchylovala, posl*l po ní d«set svých chlapů
pod Jirkovým velením, a proto mohl býti jist, že mu ti uprchlíci ne
uniknou.
Sotva že byl za nimi několik hodin jel, dověděl se již, že nejede
po stopě těch uprchlíků.
Doktorův staromodní kočár obracel na se totiž všude zvláštní po
zornost a obyvatelé vesnic, které ležely při silnici, mohli Pedrovi zcela
určitě říci, v který den a v kterou hodinu byli ti uprchlíci tou neb onou
vesnicí jeli.
Pedro shledal z těchto zpráv, že Ocrvinski jen zvolna tu cestu ko
ná, i vyjádřil se ku svým druhům, že 011 ty uprchlíky docela jistě v
Javorsku dohoní.
Tak se totiž jmenovalo to mostecko, kue se doktoru Oervinskimu
ta náprava zlámala.
Neblahý osud, kterýž hraběte Kaminskiho pronásledoval, ne
stihl jej však ještě v Javorsku, neboť si byl kovář, kterýž měl ten
kočár spraviti,, co mo?n4 pospíšil a byl druhého dne k poledni se svou
prací již hotov, že mohl Oervinski bez překážky n.i další cestu se vy
dali.
Tento starý poctivec si oddechl, když vyjeli z toho městečka a po
ručil kočímu, aby jel co možná nejrychleji, maje úmysl ani v noci ni
kde se nezastaviti.
Ale k večeru se strhla silná bouře a naši cestující byli nuceni
hledat ochranu na hospodě, která stála při silnici o samotě a kde ee
obyčejně jen "formani'' zastavovali.
V onen večer, když tam doktor fiervinaki s našimi známými při
jel, byla ta hospoda skoro prázdný formanské povozy byli již zase na
další cestu se vydali, a mimo Čtyři vojáky nebylo v hostinské jizbě
žádného cizince.
Lékař poručil kočímu ač dosti nerad, aby zajel 11 té hospody do
dvora, a obávaje se o Kaminského a Jelvu, vešel s patrnou nechutí do
hostinské jizby, kde se právě li čtyři vojáci nalézali.
Hospodský, kter>'ž nafi neučinil pří i i š dobrý dojem, neboť byl
zaška-edilý a nemohl *e ani do očí podívat i, pokročil doktorovi vstříc
a tá^al se ho, co poroučí.
44 Rád bych z le dostal nocleh a sice pro sebe a pro mé dva druhy,"
odpověděl doktor a dal hospodskému na srozuměnoví, že by v hostinské
jizt>ě ve společnosti s těini vojáky nerad zůstal.
Hospodský pokrčil ramerioma a odpověděl, že mu není možno,
jeho přáni vyhoveti, au prý má jen jednu světničku a proto prý musí
ti páni hosté ještě dále jeti, pakli nechtf zůstat ve společnosti s těmi
vojáky.
Poněvadž nebylo v té strašné bouři mož^nna další cestu se vy
dati, museli naši přátelé chtěj nechtěj v té zťLstati, i usadili se
tam k velkému dubovému stolu, majíce úmysl zůstat vzhůru až do
rána. '
"Ve společnosti 8 těmi lidmi bych nemohl ani oka zamhouřiti,"
Eravil doktor, ukázav pohledem na ty vojáky. "Mně připadají jako
rdlořezové a podle všeho se zdá, že poslouchají rozkazu toho krčmáře.
Proto buďte na všecko připraveni, možná že budeme muset s nimi
podniknout boj na život i na smrt."
uTo já nemyslím," odpověděl Bohumil, mluvě rovněž jako lékař
francouzsky. "Ti vojáci vypadají sice trochu 2pustlí, ale nezdá se, že
bý byli schopni nějakého zákeřnického činu." .
"Ale pozor si na ně dát musíme," pravil Cervinski vážně. "Moje
tušení mne nikdy néklame a proto vám pravím, že budeme teprv ten
krát zachráněni, až překonáme to nebezpečí, kto;é ná u ješté v tuto
noc hrozí."
Kaminski chtěl na to něco odpověděti, neboť nevěřil v pouhé tu
šení, ale právě v tu chvíli, když začal mluviti, bylo venku slyšeti koň
ský dusot a hned na to bylo na vrata silně boucháno. *
Veškeré osoby, které byly v hostinské jizbě přítomny, byly tím
velice překvapeny a vzchopily se na nohy.
Ti vojáci byli vesmě3 sběhové a proto ee strachovali, že je to
6nad kavakrie, která byla za nimi vyslána, aby je stíhala a doktor
a jeho druhové se zase domnívali, že je to Pedro.
Jediný hospodsky zachoval klidnou rozvahu.
Dal hostům pokynutí, aby se tiše chovali, načež pokročil k oknu,
otevřel je a otázal se:
"Kdo je to venku, že přichází ještě tak pozdě, a nač je třeba ta
kového boucháníV9
"Nedělej dlouhé řeči a otevři," ozval se venku lilas, podle něhož
doktor Červinski hned poznal, že je to Pedro. "Nás je zde denet, my
jsme promoklí jako myši a chceme se trohu osušiti. Otevři, krčmáři,
iny ti dobře zaplatíme!"
"To mi sliboval již mnohý šibal, který v noci bouchal na moje
rrata," odpověděl hospodský. "Pro deset hostů není u mne místa
a proto vám radím, abyste jeli dále."
"My chceme zůstat zle!" zvolal Pedro popuzen. "Pak-li nám
neotevřeš chlape, zapálíme ti ten barák nad hlavou a zastřelíme každé
ho, kdo se z ného odváží ven."
"Pro rány Kristovy, to Jsou loupežníci!" zvolal hospodský úzko
stlivě, a mrštil starostlivým pohledem na vojáky,o nichž se bezpochyby
domníval, že jsou to loupežníci. "Co budeme dělat, abychom se té
rotě ubránili?"
"Musíme držet všiokni dohromady a útok těch loupežníků odrazi
ti," pravil Kaminski. "My dáme polovici svých peněz těm, kdo nám
pomohou uchránit jmění hospodského a naše."
"My vám pomůžeme," pravil jeden z vojáků, k nimž byl Kamin
ski tato poslední slova promluvil. "Ztratit nemáme co, a proto se ne
bojíme žádného nebezpečí."
"Tedy se neotevře?" tázal se hospodský, třesa se po celém těle,
a když viděl, že jsou všickn: přítomní mužové k boji odhodláni, radil
těm jezdcům, kteří čekali před vraty, aby ho nechali na pokoji a jeli
dále.
A Pedro by byl snad tohoto pokynutí uposlechl, neboť byl odho
dlán nedopouštět se žádného násilí, a byl by se svou tlupou odtáhl,
kdjby tam byl nezaslechl hlas Kaminskiho.
Slyšel totiž, jak dával Bohumil těm vojákům rozličné instrukce,
pakli by se z venku na tu hosp >du útok učinil a slyšel také hlas Ďer
vinskiho, a proto zvolal ku svým lidem:
* My se odsud nehneme, neboť jsou v té hospodě právě ti lidé,
které hledáme. Je zde Bohumil Kaminski se svými druhy, a proto se
tam musíme stůj co stůj vedrati. — uSlysíš, krčmáři, my nejsme žádní
loupežníci, jak se domníváš, nýbrž pociiví lidé, a stíháme několik pa
douchů, kteří jsou v tuto chvíli u tebe. — Vydej nám hraběte Kamin
skiho a já ti dám tisíc rublů."
"Já nejsem žádný Jidáš, abych někoho zradil za mrzký peníz,"
odpověděl hospodský. "Pohostinství jest každému pravému Polákovi
svatým a kdo je poruší, je?t bídný padouch. Vezměte si toho hraběte
násilím, ale ode mne neočekávejte ničeho."
Po té přirazil okno a vyběhl ven, chtě vzbudit své lidi a vyzvat je,
aby také oni proti těm vetřelcům se opřeli*
Zatím co hospodský své lidi svolal a co se vojáci starými zbraně
mi ozbrojili, které patřily hospodskému, a ven ku vratům spěchali,
dal Pedro nejodvážlivějším mužům ze své bandy rozkaz, aby na tu
hospodu od zadu útokem udeřili, a on sám počal s ostatními lidmi do
vrat se dobývati.
Přikradl se opatrně k nim, prohledl si u nich zámek a shledav, že
jest docela jednoduchý že se dá snadno odtrhnonti, naaadil k němu re-*
vglver a vypálil dg něho tři -rány.

xml | txt