Newspaper Page Text
Dobročinnost. Z italských povídek Idy Raoclolové. Přel. Leop. Pólzelbauerová. * I. "Nuže?" tázala se signora Leo dilda barona Fiorellia,jeuž vcházel do salonu s novinami v ruce. "Jak je?" "Situace je stále horší a horší, markýzo. Verona je pod vodou, Rovigo nestačí již četným uprch líkům, Loreo jest zničeno." "Ach, můj bože!" "Sta rodin je bez přístřeší, bez oděvn, bez potravy — o vše při praveno " "Ó, barone, jak jest to hrozné! A co činí bohatí? Co učiníme?" "Bohatí dávají, markýzo. Baron Pesciatini daroval deset tÍ6Íc lir, hraběnka Ramalli prodala—jak se vypravuje — svůj perlový šperk, aby " "O, ta pošetilá hraběnka! Od jak živa chtěla, aby 6e o ní mluvilo. . A kolik dala?" "Tři tisíce lir!" "A myslí, kdo ví co neučinila!" "Připustíte, markýzo, že tři tisíce lir nenajdou se nikde na ulici. .. "Ovšem — ale třemi tisíci lir bude se skvíti ve všecli novicli— "Ó, možno tam býti také s men ším darem, markýzo." "... .budou ji nazývati krásný mi jmény dobrodéjky, přítelkyní chudých, andělem milosrdenství!" "Markýzo, vy jste dnes ne rV06ní." "Nezapírám toho. Tato okázalá dobročinnost, s kterou se tropí hluk v listech veřejných, která se rozhlašuje po celém světě, mě uráží, mě popouzí.... " "Ne všichni, markýzo, řídí se evangeliem, jež žádá, aby nevěděla levice, co dobrého učiní pravice." "A tak se stává, milý barone, dobročinnost spekulací, krásnou lichvou, za tím účelem, aby . ... " "Co na tom záleží? Chudí mají z toho stejný prospěch. A v tomto případě zdá se mi jediné možno schváliti zásadu, že účel světí pro středky." "(J nikoliv, my se nikdy neshod neme, barone!" V krátce na to, když markýza Leonilda osaměla, ohlášen byl redaktor "Jiskry," časopisu velmi váženého, osvědčeného a velmi — indiskretního. "Promiňte, že jsem nucena vás obtěžovati, milý Beltrami, aváak nebylo mi možno. .. . " "O, jsem přesťasten, že mohu vám posloužiti, paní inarkýzo!" "N uže, zd© —" praví krásná paní tonem důvěrným, vyndavajíc z elegantní skříňky hrsť bankovek — "zde— jedna z mých přítelkyň ráda by učinila něco pro ubohé oběti povodně... . " "O, paní markýzo! Není třeba, abyste mi pověděla jméno oné dámy!" "Éeltrarni! Přísahám . .. . " "O, vím dosti, nepřísahejte!" "Jest to málo," pokračovala citlivá markýzka zardívajíc se, "ale ze srdce upřímného, i dou fám...." "O, paní markýzo. ..." "Račte mi laskavě napsati stvr zenku na šest tisíc lir!" Redaktor "Jiskry" vymrštil se vzhůru jako vzprúžina. "To je dar v pravdě královsky, paní markyzo! — Takového vel myslnélio činu jest schopna pouze jedna osoba: markyza Leonilda." "Beltrami, Beltrami, jste nena pravitelný!" A krásná pani tvářila se jako rozhněvána. "Ostatně," pokračovala, usmí vajíc se trpce, "hraběnka Ramalli dala zajisté mnohem více...." "Tisíc lir!" pravil redaktor určitě. "Mně je odevzdala." "Hloupý Fiorelli!" hučela mezi zuby markyza, zardívají se tento krát do opravdy, "vyhodila jsem čtyři tisíce lir oknem!" "Má přítelkyně," pokračovala opět doaavajíc hlasu svému co možná nej větší sladkosti, "dostala částku, jíž jsem vám odevzdala, od svého chotě, aby si koupila za ní briliantovou sponu k příštímu plesu v domě Fantonich. Avšak oné dámě zdála se by ti svatokrádeží koupě démantů nyní, kdy tolika ubohým matkám nedostává se chleba— Redaktor setřel si s oka slzu, která tam nebyla. "Addio, signoro," pravil pohnu tě. "Vím, co mám činiti." "Pro Bůh! Jen žádné indiskret nosti!" prosila markýzka tváříc se velmi málo přísně. "^Neslibuji ničeho, paní mar kýzko." "Můj Bože! Upomeňte se aspoň, že oněch šest tisíc lir nestojí mne » "Paní markyzo, prozradila jste se!" " než oběť nepatrného šperku na oltář milosrdenství." "Markýzo, vy jste anděl!" A hodný žurnalista odešel šátek maje na očích s tváří slavnostně naladěnou. Večer téhož dne v druhém vy dání "Jiskry" stála následující zpráva: "Dobročinnost." Dnešního jitra zaslala nám mar kýzka Leonilda Modesti značnou částku šesti tisíc lir. Dověděli jsme se, že částka tato určena byla na žakoupení démantové spony. Avšak spáni lomy siná dáma vyslo vila se, že nelze jí mysliti na kle noty, když tolika ubohým matkám nedostává se chleba (její vlastní slova). Vznešený tento čin nemá potřebí chvály." Jak viděti, lekce byla velmi dobře naučena. O, ti žurnalisté! Markýzka stavěla se rozhněva ale bylo patrno, že hněv t**n jí ne ublíží; hraběnka Itamalli byla nu cena na čtrnáct dní ulehnouti, stížena jsouc prudkou horečkou ze zlosti, a zatopení—měli o šest tisíc lir více. Ůč«í světí prostředky. II. ii— správnost kostumu vyžaduje" — podotkla skroušeně* Háta. "Ach, co správnosti!" křičela znova barone Dolciati trhajíc zuři vě elegantní krajkový nákrčník. "Myslíte, že se obecenstvo stará o historii? Do ře víte, že bílá barva uii nesluší, že mě dělá tlustou — — A pak tyto sbírané nákrčníky jsou uii protivný. Vyhlíží to, ]ako by měl člověk oteklé Žlázy nebo mandle." "Ale paní baronko, nemohla js m přece na hrdlo Marie Stuart ky dát i nákrčník rovn}* á la Ro chefort anebo mřížování Nini chie " "Dosti již. Účet?" "Paní baronko, nechtějte mě zničiti, neodnímejte mi vzácnou svou přízeň —" prosí ubohá šva dlena plačíc. "Učet, pravím, účet!" "Mějte slitování. Budu hleděti uspokojiti vás!" t4Pro tentokrát tedy promíjím. A druhý oblek je v pořádku?" "Skoro úplně." "A brašnička je připravena?" "Večer bude liotova. Je z černé ho aksamitu se stříbrnými šňůrami Uprostřed je znak města Verouy a pod ním slova: Pro zatopené." "Dobře. Můžete jiti. Nezapo meňte opraviti nákrčník. Mám Bohu díky hrdlo dobře utvořené a nevím, proč bych je měla skry vati." "Přičiním se, aby paní baronka byla spokojena!" Rozkošná baronessa Dolciati osaměvši oddychla si hp »kojeně a pak ueedla, aby napsnla následující Jist své dobré přítelkyni, kněžně Arditi: "Má nejmilejší! Věc daří se co nejlépe. Prodaly jame již tři sta lístkd a příjem dostoupil vý še 3000 lir. Ani Ti nemohu vy líčiti, co práce mám k vůli těm zatopeným. Již úřad sekretářský je velmi namahavý. Zkoušky k "Marii Stuartce" daří se zname nitá. Vévodkyně Len?i-Vintali, naše ředitelka, pravila mi žertem, že osud Rizziův a Darnleyův je závidění hodný. Nezdá se Ti to přílišné? Je pravda, že černý aksamit k mým rusým vlasům velmi pěkně sluší. Addio! Dou fám, že nebudeš scházeti při hlavní zkoušce Tvá Marie." A také tentokrát slavná rada města Verony odevzdala ve pro spěch ubohých povodní stížených značnou částku i tisíc lir. Krásný šat barončin vynesl o tisíc lir více. Účel světí prostředky. III. "Opravdu nemožno, nemožno vystačiti bez těch dvacíti lir!" opě tovala Norina Fani, popsavši lístek samými drobnými číslicemi. "Ne mohu nechati trpět i hlad své děti a svého muže. Lbohý Alexandr," dodala smějíc se, "má tak zdravý apetit. — Nuže) Nuže, nepošlu ni čeho ubohým zatopenými To by bylo ošklivé, nelidské. Myslím, že bych neměla již pokoje! Ale Ó, jak jsem zapomětliva! Což ne mám peníze, Které^mi darovala matinka, abych si konpila cheoilo vý šál? Šál se nekonpí a bnde vše v pořádku. Nikdo nebude nic vě déti Ó, to jsem ráda!" A spokoje ně mnula si ruce. "Třicet pět lir a 40 centesimů! Každý musí uznati," mluvil k sobě Alexandr Fani, vycházeje z úřadu, "že tato práce je velmi Špatně pla cena. Ale na lovecké boty to stačí. Kdyby mi byli dali aspoň 50 lir, byl bych 15 poslal zatopeným. Ubožáci!" — a zamyslil se, tak se zamyslil, Že když přicházel ke skla du obuvi, sklopil oči a kráčel dále. Uplynulo několik měsíců. Naši dva manželé měli apolu malou šar vátku, která byla 'příčinou, že se stali ještě zamilovanějšími niž dříve. "Rád bych věděl," pravil Alex andr tónem poněkud podrážděným, "rád bych véděl, proč bí nechceš už koupiti ten chenillový šál." "Poněvadž ho nepotřebuji," od povědola Norina. "Letos není tak chladno." "A .... dovol, kam jsi dala pe níze?" "Kam jsem dala peníze? Což bavlna na tvoje punčochy, a jehly a nitě a špendlíky a tisíceré malič kosti, v domácnosti potřebné, ne stojí nic?" Alexandr se zarazil. "Myslil jsem," pravil ostýchavě, "že mé služné dostačí.. .To abych ode dneška zanechal kouření a ká vy Nechci, aby's si tak vše cko odpírala. .." Hodná žínka již již chtěla objati svého muže, avšak zarazila se a pravila: "Kdy pak ty si koupíš ony lovec ké boty, po nichž jei tolik toužil?" Alexandr se zarděl. "Lovecké choutky," pravil zdrá havě, "mne již přešly." "A peníze za mimořádnou prá ci?" '•Utratil jsem je." •4 A z>«č, smím-li 6e ptáti?" uZa doutníky, za papír a podob né tře ty." UÓ ty marnotratníce!" A tím se vše skončilo. * • * Zatopení měli o 50 lir více.... A tentokrát prostředky byly hodny svého účelu. Pravila jsem, že tak se skončilo vše — než myslíte, že to také mí nění dobrého Boha? * * Schovaná puška. — Podivuhodné neštěstí událo se 17. m. m. v Lužán* kách u Brna. Toho dne roztloukali nádeníci Fr. Nečas, Jan Hudec a Aloi* Mi kula v tamní vápenici kamení. Na jednou spustila puška v kamení ukrytá a nejspíše nfijaklmu pytlákovi náleže-* jící, a rána vjela Nečasovi do hlavy. Ubožák následkem toho. dvě hodiny na to semřel.