OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 18

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-18/

What is OCR?


Thumbnail for 18

Dobročinnost.
Z italských povídek Idy Raoclolové.
Přel. Leop. Pólzelbauerová.
* I.
"Nuže?" tázala se signora Leo
dilda barona Fiorellia,jeuž vcházel
do salonu s novinami v ruce. "Jak
je?"
"Situace je stále horší a horší,
markýzo. Verona je pod vodou,
Rovigo nestačí již četným uprch
líkům, Loreo jest zničeno."
"Ach, můj bože!"
"Sta rodin je bez přístřeší, bez
oděvn, bez potravy — o vše při
praveno "
"Ó, barone, jak jest to hrozné!
A co činí bohatí? Co učiníme?"
"Bohatí dávají, markýzo. Baron
Pesciatini daroval deset tÍ6Íc lir,
hraběnka Ramalli prodala—jak se
vypravuje — svůj perlový šperk,
aby "
"O, ta pošetilá hraběnka! Od jak
živa chtěla, aby 6e o ní mluvilo. .
A kolik dala?"
"Tři tisíce lir!"
"A myslí, kdo ví co neučinila!"
"Připustíte, markýzo, že tři
tisíce lir nenajdou se nikde na
ulici. ..
"Ovšem — ale třemi tisíci lir
bude se skvíti ve všecli novicli—
"Ó, možno tam býti také s men
ším darem, markýzo."
"... .budou ji nazývati krásný
mi jmény dobrodéjky, přítelkyní
chudých, andělem milosrdenství!"
"Markýzo, vy jste dnes ne
rV06ní."
"Nezapírám toho. Tato okázalá
dobročinnost, s kterou se tropí
hluk v listech veřejných, která se
rozhlašuje po celém světě, mě uráží,
mě popouzí.... "
"Ne všichni, markýzo, řídí se
evangeliem, jež žádá, aby nevěděla
levice, co dobrého učiní pravice."
"A tak se stává, milý barone,
dobročinnost spekulací, krásnou
lichvou, za tím účelem, aby . ... "
"Co na tom záleží? Chudí mají
z toho stejný prospěch. A v tomto
případě zdá se mi jediné možno
schváliti zásadu, že účel světí pro
středky."
"(J nikoliv, my se nikdy neshod
neme, barone!"
V krátce na to, když markýza
Leonilda osaměla, ohlášen byl
redaktor "Jiskry," časopisu velmi
váženého, osvědčeného a velmi —
indiskretního.
"Promiňte, že jsem nucena vás
obtěžovati, milý Beltrami, aváak
nebylo mi možno. .. . "
"O, jsem přesťasten, že mohu
vám posloužiti, paní inarkýzo!"
"N uže, zd© —" praví krásná
paní tonem důvěrným, vyndavajíc
z elegantní skříňky hrsť bankovek
— "zde— jedna z mých přítelkyň
ráda by učinila něco pro ubohé
oběti povodně... . "
"O, paní markýzo! Není třeba,
abyste mi pověděla jméno oné
dámy!"
"Éeltrarni! Přísahám . .. . "
"O, vím dosti, nepřísahejte!"
"Jest to málo," pokračovala
citlivá markýzka zardívajíc se,
"ale ze srdce upřímného, i dou
fám...."
"O, paní markýzo. ..."
"Račte mi laskavě napsati stvr
zenku na šest tisíc lir!"
Redaktor "Jiskry" vymrštil se
vzhůru jako vzprúžina.
"To je dar v pravdě královsky,
paní markyzo! — Takového vel
myslnélio činu jest schopna pouze
jedna osoba: markyza Leonilda."
"Beltrami, Beltrami, jste nena
pravitelný!"
A krásná pani tvářila se jako
rozhněvána.
"Ostatně," pokračovala, usmí
vajíc se trpce, "hraběnka Ramalli
dala zajisté mnohem více...."
"Tisíc lir!" pravil redaktor
určitě. "Mně je odevzdala."
"Hloupý Fiorelli!" hučela mezi
zuby markyza, zardívají se tento
krát do opravdy, "vyhodila jsem
čtyři tisíce lir oknem!"
"Má přítelkyně," pokračovala
opět doaavajíc hlasu svému co
možná nej větší sladkosti, "dostala
částku, jíž jsem vám odevzdala, od
svého chotě, aby si koupila za ní
briliantovou sponu k příštímu
plesu v domě Fantonich. Avšak
oné dámě zdála se by ti svatokrádeží
koupě démantů nyní, kdy tolika
ubohým matkám nedostává se
chleba—
Redaktor setřel si s oka slzu,
která tam nebyla.
"Addio, signoro," pravil pohnu
tě. "Vím, co mám činiti."
"Pro Bůh! Jen žádné indiskret
nosti!" prosila markýzka tváříc se
velmi málo přísně.
"^Neslibuji ničeho, paní mar
kýzko."
"Můj Bože! Upomeňte se aspoň,
že oněch šest tisíc lir nestojí mne
»
"Paní markyzo, prozradila jste
se!"
" než oběť nepatrného
šperku na oltář milosrdenství."
"Markýzo, vy jste anděl!"
A hodný žurnalista odešel šátek
maje na očích s tváří slavnostně
naladěnou.
Večer téhož dne v druhém vy
dání "Jiskry" stála následující
zpráva:
"Dobročinnost."
Dnešního jitra zaslala nám mar
kýzka Leonilda Modesti značnou
částku šesti tisíc lir. Dověděli
jsme se, že částka tato určena byla
na žakoupení démantové spony.
Avšak spáni lomy siná dáma vyslo
vila se, že nelze jí mysliti na kle
noty, když tolika ubohým matkám
nedostává se chleba (její vlastní
slova). Vznešený tento čin nemá
potřebí chvály."
Jak viděti, lekce byla velmi
dobře naučena. O, ti žurnalisté!
Markýzka stavěla se rozhněva
ale bylo patrno, že hněv t**n jí ne
ublíží; hraběnka Itamalli byla nu
cena na čtrnáct dní ulehnouti,
stížena jsouc prudkou horečkou ze
zlosti, a zatopení—měli o šest tisíc
lir více. Ůč«í světí prostředky.
II.
ii— správnost kostumu
vyžaduje" — podotkla skroušeně*
Háta.
"Ach, co správnosti!" křičela
znova barone Dolciati trhajíc zuři
vě elegantní krajkový nákrčník.
"Myslíte, že se obecenstvo stará o
historii? Do ře víte, že bílá barva
uii nesluší, že mě dělá tlustou —
— A pak tyto sbírané nákrčníky
jsou uii protivný. Vyhlíží to, ]ako
by měl člověk oteklé Žlázy nebo
mandle."
"Ale paní baronko, nemohla
js m přece na hrdlo Marie Stuart
ky dát i nákrčník rovn}* á la Ro
chefort anebo mřížování Nini
chie "
"Dosti již. Účet?"
"Paní baronko, nechtějte mě
zničiti, neodnímejte mi vzácnou
svou přízeň —" prosí ubohá šva
dlena plačíc.
"Učet, pravím, účet!"
"Mějte slitování. Budu hleděti
uspokojiti vás!"
t4Pro tentokrát tedy promíjím.
A druhý oblek je v pořádku?"
"Skoro úplně."
"A brašnička je připravena?"
"Večer bude liotova. Je z černé
ho aksamitu se stříbrnými šňůrami
Uprostřed je znak města Verouy a
pod ním slova: Pro zatopené."
"Dobře. Můžete jiti. Nezapo
meňte opraviti nákrčník. Mám
Bohu díky hrdlo dobře utvořené a
nevím, proč bych je měla skry
vati."
"Přičiním se, aby paní baronka
byla spokojena!"
Rozkošná baronessa Dolciati
osaměvši oddychla si hp »kojeně a
pak ueedla, aby napsnla následující
Jist své dobré přítelkyni, kněžně
Arditi:
"Má nejmilejší! Věc daří se
co nejlépe. Prodaly jame již tři
sta lístkd a příjem dostoupil vý
še 3000 lir. Ani Ti nemohu vy
líčiti, co práce mám k vůli těm
zatopeným. Již úřad sekretářský
je velmi namahavý. Zkoušky k
"Marii Stuartce" daří se zname
nitá. Vévodkyně Len?i-Vintali,
naše ředitelka, pravila mi žertem,
že osud Rizziův a Darnleyův je
závidění hodný. Nezdá se Ti to
přílišné? Je pravda, že černý
aksamit k mým rusým vlasům
velmi pěkně sluší. Addio! Dou
fám, že nebudeš scházeti při
hlavní zkoušce Tvá Marie."
A také tentokrát slavná rada
města Verony odevzdala ve pro
spěch ubohých povodní stížených
značnou částku i tisíc lir. Krásný
šat barončin vynesl o tisíc lir více.
Účel světí prostředky.
III.
"Opravdu nemožno, nemožno
vystačiti bez těch dvacíti lir!" opě
tovala Norina Fani, popsavši lístek
samými drobnými číslicemi. "Ne
mohu nechati trpět i hlad své děti
a svého muže. Lbohý Alexandr,"
dodala smějíc se, "má tak zdravý
apetit. — Nuže) Nuže, nepošlu ni
čeho ubohým zatopenými To by
bylo ošklivé, nelidské. Myslím, že
bych neměla již pokoje! Ale
Ó, jak jsem zapomětliva! Což ne
mám peníze, Které^mi darovala
matinka, abych si konpila cheoilo
vý šál? Šál se nekonpí a bnde vše
v pořádku. Nikdo nebude nic vě
déti Ó, to jsem ráda!" A spokoje
ně mnula si ruce.
"Třicet pět lir a 40 centesimů!
Každý musí uznati," mluvil k sobě
Alexandr Fani, vycházeje z úřadu,
"že tato práce je velmi Špatně pla
cena. Ale na lovecké boty to stačí.
Kdyby mi byli dali aspoň 50 lir,
byl bych 15 poslal zatopeným.
Ubožáci!" — a zamyslil se, tak se
zamyslil, Že když přicházel ke skla
du obuvi, sklopil oči a kráčel dále.
Uplynulo několik měsíců. Naši
dva manželé měli apolu malou šar
vátku, která byla 'příčinou, že se
stali ještě zamilovanějšími niž
dříve.
"Rád bych věděl," pravil Alex
andr tónem poněkud podrážděným,
"rád bych véděl, proč bí nechceš
už koupiti ten chenillový šál."
"Poněvadž ho nepotřebuji," od
povědola Norina. "Letos není tak
chladno."
"A .... dovol, kam jsi dala pe
níze?"
"Kam jsem dala peníze? Což
bavlna na tvoje punčochy, a jehly
a nitě a špendlíky a tisíceré malič
kosti, v domácnosti potřebné, ne
stojí nic?"
Alexandr se zarazil.
"Myslil jsem," pravil ostýchavě,
"že mé služné dostačí.. .To abych
ode dneška zanechal kouření a ká
vy Nechci, aby's si tak vše
cko odpírala. .."
Hodná žínka již již chtěla objati
svého muže, avšak zarazila se a
pravila:
"Kdy pak ty si koupíš ony lovec
ké boty, po nichž jei tolik toužil?"
Alexandr se zarděl.
"Lovecké choutky," pravil zdrá
havě, "mne již přešly."
"A peníze za mimořádnou prá
ci?"
'•Utratil jsem je."
•4 A z>«č, smím-li 6e ptáti?"
uZa doutníky, za papír a podob
né tře ty."
UÓ ty marnotratníce!"
A tím se vše skončilo.
* •
*
Zatopení měli o 50 lir více....
A tentokrát prostředky byly hodny
svého účelu.
Pravila jsem, že tak se skončilo
vše — než myslíte, že to také mí
nění dobrého Boha?
*
* Schovaná puška. — Podivuhodné
neštěstí událo se 17. m. m. v Lužán*
kách u Brna. Toho dne roztloukali
nádeníci Fr. Nečas, Jan Hudec a Aloi*
Mi kula v tamní vápenici kamení. Na
jednou spustila puška v kamení ukrytá
a nejspíše nfijaklmu pytlákovi náleže-*
jící, a rána vjela Nečasovi do hlavy.
Ubožák následkem toho. dvě hodiny
na to semřel.

xml | txt