OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 19

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-19/

What is OCR?


Thumbnail for 19

. 'V
Dozorci trati:
Napsal E. VlnSvesk/.
Y LetoviCícb mělo se hráti
ochotnické divadlo. Poněvadž váak
domácích bil — zvláště mužských
— bylo málo, uvolil se k sehrání
titulní role p. Kratinoha, úředník
cukrovaru Břekovického, od Leto
vic aa pět čtvrti hodin vzdáleného.
Aby pak v noci ze zkoušek ne
musil neznámou cestou tlouci se
sám, chodíval s nítn do Letovic
mladší učitel Bouška a dozorce
trati Kraus, taktéž z Břekovic.
, V den, kdy představní odbývati
se mělo, šli Bouška a Kratinoha k
dozorci trati, aby šel s nimi.
ť,Jen jděte; mám něco nutného
na práci. Až to udělám, připlavu
za vámi," řekl jim on.
A přišel.—
Představení při nabitém sále
šťastně se odbylo, a po něm začala
veselá zámva. Všichni byli veselí,
ale nejvíce dozorce trati. První,
kdo připomenul, aby se pomýšlelo
na návrat, byl — budiž to k jeho
cti pověděno — pan učitel. Odpo
vědí byla mu zamilovaná píseň do
zorcova: "Nepůjdeme domů. až
ráno".... Tak dlouho čekati ne
mohl a proto sebral svůj "burnus"
i božíhodový "náhlavník" a hajdy
domů. Ale kudy? Po silnici, jako
jindy chodívali? Tu by mohl sna
dno z pravé cesty zbloudit. Po
břehu řeky? Tu by se zas mohl vy
koupat, jsa již beztoho namočený.
tkEh co, půjdu po trati; zajdu
si kapánek, ale půjdu beze strachu,'
myslí si a již zcela bezstarostně ku
předu kráčí.
Asi u čtvrtého domku strážního
vyběhl mu naproti s hlasitém ště
kotem psík, a krátce na to vrznou
dvéře domku v nich objeví se
hřinotná postava strážníka železni
čního, Broukala. "Halberda!" zvolá
dle starého zvyku Broukal. "Bán
aufsér," dí sebevědomě osloveny.
Strážníkův hlas pojednou změkne:
"Ah tak, ráčej odpustit; Lion,
jdeš lehnout! Pán Buh rač dát do
brou noc..."
"Dobrou noc," děkuje učitel
taje smích a zrychluje kruky, aby
zrakům bdělého ochránce železné
ho draka unikl.—
# # *
Zatím v hostinci pělo se a pilo
dále. Od odchodu Bouáky minula
a§ hodina, a bauaufsér "ještě ne
chce domů jít, že má ještě apetýt
na to dobré pivo...."
"Nezbývá mi nic jiného, než že
musím jít také sám," praví po
chvíli Kratinoha k jednomu ze
sousedů a již také se chystá na
cestu.
"A proč bych chodil po silnici,"
hovoří sám k sobě, když byl z
hospody vyšel; "mohu jít po trati.
Ted už bude každý hlídač spat, a
kdyby mě zastavil—no, já se ňák z
toho vyvlíknu."
Jde tedy; ale jako učiteli, stalo
se i jemu. Lion ho s hlasitým Ště
kotem z daleka uvítal a vzbudil
tím Broukala.
"Oo ti lidé dnes po té "Strece"
chodí? Pan banaufser také dnes
ňák pozdě šel domů, a teď nž zas
někdo. Ale já mtf naŠněruju
dvojku pokuty, aby aspoň v noci
dali pokoj."
Ale mezi touto samomluvou po
S)šel Kratinolia mysle, že přítel
ouška šel silnicí, vzpomene si, že
by mohl se vydati za dozorce a
dlouho se nerozmýšleje, odpoví:
"JBanaufsér!"—
uTo lžete," na to hlídač; "vždyť
pan banaufser už hodnou chvíli
před vámi tudy šel. Jen se nekliď
te se štreky, takhle budete chtít
mě balamutit... . U"
Ale Kratinoha nečekaje na
skončení levitů, kterém 11 tu Brou
kal snad mínil čisti, telefonoval
svým dlouhým jedenáctkám poklus
.... a za nedlouho byl z místa ne
bezpečí.—
Pak oddechnuv si, počal přemý
šleti o slovech hlídačových.
"To je nemožné, aby byl šel
banaufser přede mnou!" myslil si.
"Vždyť tam při mém odchodu se
děl jako přilepený a "z mazáku
pařil," jako by to měl akord.
Ale v tom 6Í vzpomněl na B011
šku a už mu bylo jasno. Stoupal
tedy rychleji, aby pokud možno
byl brzy doma.
* *
*
Oba naši "dozorci" již dávno
narovnali své ztrmáčené údy, když
z hostince Letovického vyvalil se
hlouček zmožených kumpánů a
mezi nimi i ten pravý dozorce.
Byl jak se říká "pod obraz boží."
Kamarádi jeho doprovodili jej
až ke kolejím, a přejíce mu, aby
"dobro došel" opustili jej.
JMebudu líčiti ty svízele cesty,
kdy dovádivé kolejnice, koleje i
miluíky nebohému svému, nyní
bezmocnému, veliteli v cestu ubí
haly. Klopytal se zvolna ku předu,
až najednou: haf, haf, haf!
"Alia!" myslí si Kraus, "to jsem
u Broukalova domku."
Bylo tomu skutečně tak. Brou
kal ještě neusnul, neboť nedlouho
před tím byl u nákladního vlaku,
čili "u třiapadesátkv," a již opět
slyší podezřely Lionkův štěkot.
"I toť se dnes s těmi lidmi
roztrh' pytel," mluví sám k sobě
Broukal. "Ten také zas může říci,
že je "banaufsér!" Tomu to ale
nedaruji."
Vletěl do kožichu, popadl lískov
ku, které v případu potřeby hodlal
užiti, a rozhněván vyrazí ze dveří.
S hromovým hlasem zařve pojed
nou na Krause:
"Kdo pak vám dovolil tudy
chodit?"
Ubohá duŠe^banaufsér," nemaje
tušení o tom, co se již dříve bylo
stalo odpoví:
"Já mám právo; já jsem "ban
aufsér."
To byl olej do ohně.—
"Aj, aj, tak vy, bando spustlá,
jste se uradili, že ze mě, starého
Broukala, ztropíte si šašky ? I to to!
Ten druhy tni uplách, ale teď si to
Yynahradím!"
A již držel nebohého dozorce za
límec a nečekaje dalšího vysvětlo
vání, začal jej natírati.
Lion, jako podřízenější, chopil
se nohavic a počal je povážlivě do ,
délky i šířky vytahovati. ^
To trvalo několik sekund, než se
podařilo dozorci, jenž náhle vystří
zlivěl — z pádných rukou hlídače
se vyprostiti.
"Ale co to děláte za hlouposti,
Broukaje, vždyť přec nedávno jela
"třiapadesátka". ...!"
Tato odborná znalost vlaků jej
zachránila.
Starý Broukal zůstal, jako by
ho na špejli nabod. Hůl mu vy
padla z ruky a rázným kopnutím
odhodil Lionka stranou.
Nastalo nyní odproŠování, vy
světlování — a aby Broukal aspoň
nějakou náhradu Krausovi dal za
utržené rány — nabídl se, že ho až
do nádraží doprovodí.
Dozorce poděkoval Broukalovi
za ochotu — ne ale za výprask—a
natřásaje si chvilkami vyprášený
kabát, klátil se k domovu.
Od této noci strážník Broukal
ani zajíce nepustí přes "štreku," a
kde může, polechtá mu kožich
svoji starou brokovnicí.—
Volební program nynější
vlády francouzské.
Y Toulousu měl ke konci května
předseda nynějšího ministerstva
francouzského Dupuy řeč, v níž
způsobem zvláště pozoruhodným
vyslovil se o poměru vlády repu
blikánské k oLem bývalým mon
archistům, kteří nemajíce naděje
v obnovení monarchie vstoupili
sice na pokyn papeže na pudu
lepublikánské ústavy, ale s úmy
slem zřejmě projeveným, aby ny
nější republiku liberální změnili v
republiku konservativní, ano kleri
kální. Dupny pravil: Dnes chce
. býti každý republikánem, i myelím,
že musilo by se dlouho hledati, než
by objeven byl nějaký monarchista
jako vzácná kuriosita. Někteří
tvrdí, že jednomyslnost tato má
vznik svůj v papežově pokynu.
Avšak nestačilo by říci voličům
francouzským: uRoma locnta est,"
aby voličové již na to odpověděli:
"Amen." Tak se věci nemají. Re
publiku založili jsme my a dali
jsme jí za základ důležité, nezniči
telné zákony, odpovídající moder
nímu pokroku. Co soudí noví
republikáni o těchto zákonech? Co,
soudí o republice samé? Zovou
sami f ebe "ralliovaní" (přidružení),
měli by se však zváti "resignující."
Co jim zbývalo jiného, když už
republika po 23 let stává a když jest
stále silnější? Musili se podrobiti.
Avšak nezapomněli ničeho, ani ne
prostředků royalistickýeh komi
tétů, v nichž nepochybně osnují
zvláštní akci. Snášejí republiku,
tážu se jich, ale zdaž by ji také
hájili proti útokům? Proti ní
ovšem ničeho podnikati nemohou,
vžd^ť jsou generály bez vojska. V
towi jest celé tajemství jejich
obratu a proto nemůže býti žádné
řeči o podmínkách mezi nimi a
mezi námi." Zajisté jest to nejito-. •
rektnější, jak jen opravdový repu
blikán ml o viti molu.
* Co se socialistické strany týče,
> vyjádřil se Dupuy, pokud se tato
chce domábati přirozenou cestou
zákonnou změny společenských a
hospodářských zřízeni, že nelze
proti ní či niti námitek, jakož vůbec
proti žádné straně politické; kdybv
však chtěla se ujati prostředku
revolučních, postavila Dy se tím
sama mimo zákon a nesměla by se
di viti, kdyby také proti ní sáhlo se
po jejím příkladu k mimořádným
prostředkům.
Dupuy prohlásil dále, že jeho
program jest v podstatě následují
cí: 1. Vydání zákonů, kteréž upra
vují poměr mezi kapitálem a prací.
2. Fiskální opravy, jež by berně
uvedly ve shodu s poplatní silou
jednotlivých tříd. 3. Vydání spol
kového zákona, který by upravil
poměr mezi občanskou společností
a mezi náboženskými řády. To jest
program, který bude zastávati jako
kandidát při volbách příštích a
kterýž všem republikánským kan
didátům doporučuje. Nsl konec
prohlásil Dupuy, že věří i pro bu
doucnost v trvání ministerstva
svého.
Z tolio vysvítá, že Dupuy pevně
doufá, že bude příští volby Hditi;
tato sebedůvěra ale způsobila po
horšení zvláště v Constansově dru
žině. Také radikálové a socialisté
nejsou spokojeni s Dupuyovým
programem hospodářským, jest jim
příliš úzkým a malým. Zůstává
tedy na dál pochybno, zdaž Dupuy
ovo ministerstvo sněmovních voleb
se dočká. Appell na bývalé mon
arcliisty, aby se bezpodmínečné
pokrokářské republice poddali, byl
byl by ovšem aobrým heslem vo
lebním. K řízení voleb však patří
více nežli krásné heslo, patří k
tomu, zvláště ve Francii, veliká
obratnoBť a zkušenosť. Obé však až
posud Dupuy neměl ani příležitost!
prokázati.
§ Z klášterní školy. Z Topiče v
Uhrách oznamuje se následující
neslýchaný případ: Osmiletá Marie
Szalova navštěvovala dívčí škola
kláštera milosrdných sester. Děvčá
tko pohádalo se s jedno a spolužač
kou a dopustilo se hrozného zloči
nu, že zvolalo: "Vem tě čert!■,
Představená Arnella Rizova pro
hlásila, že jazyk, který cos takové
ho pronesl, musí být spálen. Do
vedla děvčátko do kuchyně rozpá
lila železo a spálila mu ústa, chtěla
nebožátku vstrčit železo do úst,
avšak dítě se zoufale bránilo a tak
stalo, že tvář a ruce byly pokryty
spáleninami. V tomto stavu vrátilo
se dítě k nej většímu zděšení rodičů
domů. Otec obrátil se nejprve k
faráři, jenž z počátku tomu nechtěl
ani věřit. Tázal se představené, jež
se bez okolků přiznala, že dítě
tímto neslýchaným způsobem po
trestala. Následkem toho podána
na představenou žaloba n okresního
souJu. Rozhorlení nad barbarstvím
představené jest všeobecné*

xml | txt