OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Image 20

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-20/

What is OCR?


Thumbnail for 20

Není spravedlnosti.
Velká porota plttsburgského trestní
ho soudu vznesla obžalobu pro vražiu,
vzpouru a spiknutí proti řediteli tová
ren Carneglových Frickovl, asslsttotu
jeho Lelschmannovl, tajemníku Love
joyovl a dvěma jiným úradník&m
homesteadských dílen, jakož 1 proti
Robertovi a Vilémovi Pinkerton&cn,
kteří své pochopy na dělníky vyslali a
stříletl poručili.
Pittsburský statní návladní nehnul
však ani prstem, aby žaloby ty ku pro
jednání přišly, kdežto s obžalobami
proti homesteadským dělníkům měl ve
lice na spěch.
Ku konci minulého týdne měl státní
návladní tu odvahu, ba možno říci, tu
drzosť, že navrhl, aby nechaly se pad
nouti žaloby vznešené na Fricka a jeho
soudruhy, poněvadž prý nestává žádné
ho spravedlivého důvodu, na jeh )ž zá
kladě by mohli býti souzeni. A soud
ce skutečně žaloby ty vyškrtl.
To jest do nebe volající bezpráví,
které muaí každému dělníku, každému,
v němž doposud neutuchl cit pco právo
a spravedlnost1, vzbouřiti kruv a vzbu
ditl myšlenku, že není již spravedlnosti.
Proti dělníkům, kteří k obranc své a
svých rodin chopili se zbraní proti uti
skovatelům a vrahům, zůstaly žaloby
pro vraždu, spiknutí, vzpjuru a vra
žedný útok a pro velezradu v plné
platnosti, kdežto vrahové a jich pocho
pové unikli všemu soudnímu stíhání.
Z počátku proslýchalo se, že pittsbur
ský soudce White nechal padnoutl ob
žaloby nejen proti Frickovi a jeho sou
druhům, nýbrž též veškeré žaloby pro
ti dělníkům. Avšak nyní státní ud
vladní v Pittsburgu vydal následující
prohlášení: Zpráva, že žaloby proti
homesteadským stávkářům byly odvo
lány, j*st mylná, naopak chce státní
návladnl bez ohledu na to, že i Frlck i
jeho soudruzi byli žaloby sproštěni,
každou ža.obu proti stávkářům projea
nati.
Jak známo byly provedeny již někte
ré procesy proti homesteadským dělní
kům, avšak porotci měli mnohem vy
vinutější cit pro spravedlnost1 než stát
ní návladní a osvobodili jednoho každé
ho z obžalovaných. Sjudcové z lidu
byli přesvědčeni, že útok Pinkertonc&
byl neooprávněným a dělníci že jedna'1
v sebeobraně, když postavili se Se zbra
ní v rukou proti lidem, kteří přišli je
vraždit. Doposud není příkladu, aby
ten, na něhož učiněn byl vražedný
útok, odsouzen byl za to, že se bránil.
Když nyní státní návlfcdní vidě), jak
rozumně a správně posuzují porotci zá
ležitosť homesteads <ou, obával se o
svého chránČnce Fricka a jeho soudru
hy, že by se jim mahlo špatně věsti,
kdyby případ jejich ku projednávání
před porotu přišel, a proto odkládal
s jich procesem, až 'ncchal jej nyní
fiplně padnouti.
Doposud odsouzeni a do vězení uvr
ženi byli následkem loňských krvavých
událostí v Honvstead: několik dělníků,
kteří byli uznáni vinnými, že otravova
li pokrmy a nápoje skébřim; dále dva
němečtí anarchisti, kt ří bez dlouhých
okolků a bez náležitých dfikizfT
uznáni byli vinnými, že ruskému židu
Berkmannovl byli nápomocni, když
chtěl konec učinit! životu nejvčtiího
nepřítele a šfikdce dělulctva home
9teadského, a Berkmann sám, který k
činu svému a ku pohnutkám, které jej
k němu vedly, úplně se přiznal.
Proti homesteadským dČlníkftm zdvi
ženo jest v celku ještČ 135 iu.i ,b pro
různé zločiny. Proti některému dělní
ku jsou namířeny vSechny tyio obžalo
by, proti jinému jen část jich. Z po
čátku bylo některým obžalovaným ode
přeno, aby proti záruce na svobodu byli
propuštěni, později v&ak byli všichni
proti záruce propuštěni Tyto záruk}'
musily nedávno býti obnoveny.
Státnímu návladnímu vzdor největší
mu namáhání nepodařilo se, aby jen
jediný člen "Amalgamated Assoclation"
železářských dělníků byl odsouzen a
potrestán za z'očiny, které nespáchal.
A nepodaří se mu to ani v uá-.ledují
cích procesech, kterými mají býti děl
níci ještě dále týráni.
Jaké naučení plyne z dvojího lokte,
jakým státní cávladní plitsburgský mě
ří dělníkům homesteadským a jich uti
skovatelům a vrahům? Jest potom ještě
nějaká spravedlnost, když pravý vlnník
propustí se na svobodu a nevinný člo
věk hledí se potresiatl? Když v táboíe
dělníků nebylo možno nalézt! vioníky,
bylo povinností strážců zákona, aby v
druhém táb >ře ohlédli se po nich, neboť
přece někde musili býti nalezeni původ
c«>vé oné hrozné katastrofy. Av*ak
ačkoliv veřejné mínění, kterému jindy
v teto zemi taková ddležitosť se připi
suje, již dávno označilo pravé vrahy a
snošeno bylo sdostatek důkazů, které
by byly postačily, kdyby jednalo se o
anarchisty, aby každého z nich přivedly
na šibenici, přece záUupcové zákona a
strážcové pořádku neuzoall za vhodné,
postavili Fricka a čisté jeho souspře
žence před soud. Pončvadž jednalo se
zde o bohaté vrahy, nechaly se obžalo
by, podané přátely zavražděných, jed
noduše padnoutl.
Zajisté že nepřehání ti, kdož tvrlí,
že vynikající zločinci nemusí se obávati
zákona, že vražedná spiknutí v zájmu
zákona jsou uznávána za zákonitá, že
zájmy kapitálu a státu se kryjí, že dle
toho, jak právo v Pittsburgj se provo
zuje, považují se jen boháči za americ
ký národ a vykořisťované masy lidu
jsou úplné bez práva.
Co zbývá dčlnictvu při takovýchto
pomérech? Z ijisté nic jiného, než aby
proti kapitálu a jeho uástrojům bránili
se sami, když nelze se jim jinde dovo
lat! práva a spravedlnosti.
Účast jnství žen ve výchovní
lidstva.
Dle přednášky pí. Žofie Podlipské.
Co jsme my ženy? Tvoříme polovinu
lidbtva, polovina osudu spočívá na be
drách našich. Dvě poloviny lidstva,
muž a žena, mají kažlá svfij ráz a do
pTiují se navzájem, tvoří kontrasty.
Přírodou je určeno, aby muž a žena
svornč pracovali, každý dle svého sp&
sobu na postupním vývoji člověčenstva.
Zenč příroda vložila dčeko v náruč, a
tím starost o pokolení budoucí, muž
stará se o přítomnost a okamžik. Jeho
starostí je výživa, přístřeňí atd. odtud
datuje se positivnější ná/.or jeho.—Ze
na tčŽko odlučuje se od rodiny, k níž
je mnohem více vázána, nežli muž.
Zena je více přístupna tomu co mluví
k srdci, než tomu, co mluví k rozumu,
je příHupnčj5í bájím, básním a umční.
Ačkoliv praví se, Že z řady žen nev>Sel
dosud žádný Goethcj ani Michael Ange
lo, ani Beethoven, přece zase na druhé
stranč n?lze upřít!, 7e prá č ženy jsou
šiřitclky vSeho umční, vStčpujíce ony
náz jry do jemných duSí dětských.
Tv6rčí síla sice schází ženě, vSak to
souviií ■ menší energií, neboť právě tak
.....
je výsku my prof. Oes&ra Lombrosa do
kázáno, le zločiny u šeo Jsou mnohem
řídčf.
Osud je těžký, jen láska, bratrství
nadlehčuje jeRo tíhu, a právě tyto dvě
vlastnosti jsou specificky ženskými.
Zena stojí s malými výminkami pr&měr
ně pod mužem, a přece dovede jej ovlá
dati. Neboť jakkoli kloní se muž nad
vládě jiného, moonějšího, přece na ko
nve vládne žena, ne silou, mocí, nýbrž
dobrotou a vlivem*něžným.
Byly sice doby, kdy žena účastnila
se boje, bjly amazmky ale to jsou pří
pady ojedinělé, výstřelky, hlavním po
lem kje žena vítězí jest dobrota a láska.
—Praví se, že nebylo nikdy velkých
učitelů, jako byli Kristus neb Mohamed
v řadách žen, však je snadno d kázat,
že zásaly ty, zásady dobra a spravedl
nosti byly ženami prováděny, muži pak
Že jim propůjčili nadšeného slova a
činu. Tak žena pfisoblla v rodině,
muž zase ve veřejnosti. Z amazonek
dřívějších věků staly se brzy hospody
ně, ženy domácné, tlchtf, skromné,
vzory cnosti a sebezapření.
Vždy byly ale ženy v stavu podříze
ném pod nadvládou mužů. Kdo je po
droben, snaží se své postavení zlepšili.
v
Žera v rodině neb v úzkém kruhu lstí,
úsilím získává si zhusta nadvlády, však
ve společnosti lidské dosud nezaujímá
postavení zcela správného. N'b «ť již
od dávnověku vidíme, a i výzkumy no
vověkými dokázáno je, že co do nadá
ní rovná se žena muži úplně. Nechci
se ani zminovati o známých dcerách
Krokových a pod., neboť máme v nové
době příkladě hojně, že ženy v nejed
nom ohledu úplně vyrovnají s° mužům.
Ale jeino lze pozorovat! vždy. Obor
pftsobn sti ženiny jest humánnost, není
ruch válečný, nýbrž tichá ; ilná práce.
Právě tím vítě-íí v nynější době 1 zhu
sta nad muži. Není úkolem žen oká
zalá práce veřejná, nýbrž práce tichá,
směřující ku vychovávání a udržování
jednotlivé rodiny a tím přispívají ku
zdokonalování celého lidstva. V tom
ponenáhlém postupu ženy mužům cestu
ukazují.
I všímneme-li si postupu vznešených
ldef jaké na příklad hlásal Kristus, po
známe, že nejprvé byly to ženy, které
jim zúplna rozuměly a je Sířily. Ony
tedy byly prvními apoštoly evangi-lla
bratrství a lásky. A mravouka dobroty
je právě základem, podmínkou vší prá
ce. Jest patrno, že mravouku dobrou
chápe spíšo ten, kdo dosud ncměi pří
kžitost, předkládatl si otázky o dobru
a zkoumali, zdali j!m vyhověl, kdo ne
ní obětí pochybností, tedy člověk pro
v
sty, dobré mysle Ze tomu tak, vidíme
z toho, Že i Kristus ku šíření své nauky
vybral si muže prosté, z lidu.
A byla li geniem dána nauka dobra,
záleží na tom, šířili ji do nejširších
vrstev a sice pomocí nejlepšího svtzku,
pomccí rodiny. A ž^ny pochopily plně
tyto nauky, šířily je, staly se vzorem
sebezapření a humánnosti.
Naprosté vítězství humánnosti jest to
prá ě, k čemuž žena ve svém postavení
v člověčenstvu má vždy p acovatl, neb
jen tím utvoří se protiváha nutná prot
nynějším snahám egoistickým.
Však v době naší, kdy velká část
úkolfi, dříve ženě přip^dávajících, vypl
něna je d&myslem lidským stroji, bylo
by neprávem, kdyby žena byla odsou
zena k úloze n« hodné, líloze n-činnosti.
Taleut, který jako rrrtvý kapitál dříme
dosud, hlásí se o zúročení. První po
kusy po t. zv. emancipaci žen setkaly
se s odporem, s posměchem; avšak
emancipace, provedená na základě roz
umného zachování stanoviska žciiikoill
i" " '"■"i", "i. i ■ ■ ■».. i «■ ■ — i—*■' .i i ■ ■ itmmm i
-
tvoři pouze nutnou část emanelpaee ob
lého člověčenstva, nebo Jeho pokroku*
j ho výohovjr.
Budoucnost národů nikdo nezná, ale
účelem zůstane vidy zdokonalováni.
Nynější stav, kdy theorie stihá theorll, &
lze luitltl jen tím, že řeSÍ každý jednot
ilvec úkol svůj a svého okolí, aby dle
možnosti přispěl ku výsledku konečné
mu. A zde osvědčuje se žena. Prá
vě tak, jako ženy franoouzs^ých salo
nů získaly b1 v dějlnáoh zasloužené po
věsti proto, že různé náhledy— zhusta
příkře oproti sobě slojících mužů— je
mným taktem dovedly ovládati, tak že
na moderní jemným taktem svým, lás
kou k<i povinnosti, šlechetnosti, získá
sl vždy a všude v postaveních místo
Čestoé.
Otevřením dráhy ku dalš'mu vzdělá
ní žen stal se důležitý obrat, a sice k
dobru, neboť obavy, že by se neosvědči
la další výchova žen, byly výsledkem
tohoto pokusu skvěle odmítnuty. Jeť
ale patrno, že dlužno hledati nové ce
sty, nové dráhy k uskutečnění my*léi
ky ženské emanolpaoe, a ne posledním
úkolem žt-ny j •, býtl strážkyní vš^ho
dobra a krásna. Lidumilnost, mír, do
brota, jsou hlavní ú <oly žen, v těch se
osvědčuje. Avšak ž-na musí povždy a
plně zbstíttl celou ženou, nesmí zrušltl
kontrast mezi g bou a mužem, příro
dou "diktovaný a nutný. — Má-li muž
půs-jblti více silou fysickou a duchem,
má žena p&soblti srdcem.
Ve vych vání člověčenstva měla již
ode dávna žena nejdůležitějSÍ úkol, ne
boť jí připadlo vychování člověka, tedy
úkol nejdftležltější. — VSak 1 na spo
lečnost1 působí žena půvabem pravé
ženskosti, mezi samými muži nevyvine
se mrav tak společensky taktní, jako
tam, kde žena nčžnou rukou vládne.
Její moc, dátl s >olečnostjm onu jem
nou náladu, nemálo přispívá ku vyrov
nání protiv mezi muži.
Je ideálem krásný společenský kruh,
kde panuje pravá vzájemná shoda, a k
tomu povždy ml žena působit, aby spo
lečnost se alespoň blížila k ideálu to
muto.
Přehlédneme 11 celou účast ženy ve
výchově lidstva v dějinách i nyní, se
známe, že záležela vždy v pochopení
pravé lás^y k lidstvu, v humánnosti a
jemnosti.
Pr ce žen v kulturních dějinách ne
ní blučná, je si e tichá, omezená na
užší kruh, ale za to tím trvalejší. *
Zvýšeni železničních kolejí,
Minulý pátek udála se nová srážka
vlaku s pouliční károu v Town of Lake.
Po pčt měsíců, ode dne onoho hrozného
neštěstí, při němí přišel o život mimo
jiné také krajan Bláha, nebylo o ně
čem podobném slyšetl, ač dříve srážky
vlaků s vozy pouličních drah nebyly
řídkou událostí v jihozápadních Částech
Chicaga a proto zdá se, že bdělost a
opatrnost zřízenců poněkud ochabla.
Nyní opět několik týdnů železniční
správa 1 zřízenci pouličních drah budou
jednatl se svrchovanou opatrností, vfiak
můžeme na jisto očekávatl, že z a něko
lik týdnů se opět nějaká pouliční kára
rozdrtí a několik životů lidských přijde
na zmar.
Toto poslední neštěstí podle zpráv
věrohodných svědků nebylo zaviněno
nějakou zvláštní neopatrností zřízenců
pouliční dráhy nebo kohokoli jiného.
Nikomu nemůže býti přičítána žádná
zvláštní vlna. Z parostrojů nahroma
dil s? uad kolejemi tolik kouře, ž«
vozka ani konduktér na pouliční kát*

xml | txt