OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, June 14, 1893, Výjevy z polské revoluce, Image 9

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-06-14/ed-1/seq-9/

What is OCR?


Thumbnail for

aneb: Nevinná obéť tajemných bandita.
Pokračování.
/ ■
KAPITOLA XIII.
Podlehl.
Nyní se zaBe musíme podívatí, co se dělo s hrabětem Bohumilem
Kaminskim.
Podle udání Vladimíra dostal se Kaminski šťastně přes hranice až
do Lvova, ale dle toho, co o něm Kazimír Dragomirski vypravoval,
nezdařil se mu tento útěk, nýbrž byl pro něho záhubným.
Kazimír totiž vypravoval, že videi svého přítele, když padl v boji
8 četníky, byv těžce raněn.
Místo, kde se ta srážka stala, bylo asi čtyry míle od rakouských
hranic, a sice u vsí Lukova. Tato ves leží při samých horách, které
jsou lesem porostlé.
Domky této vesnice, z větší části taškami pokryté skrývají se
mezi ovocným stromovím, jen štíhlá věž u úhledného kostela vypíná
se nad jejich vrchole.
Obyčejně panuje v této vesnici úplný klid, ale téntokrát se dalo
její obyvatelstvo od Pedra k tomu pohnouti, že se přidalo k četník&m,
kteří pronásledovali prchající polské šlechtice, a právě jejich pomocí
se četník&m podařilo větší čáať těch uprchlíků pobiti a ostatní roz
prášit i.
Tento boj zuřil s neobyčejnou prudkostí, na obou stranách bylo
bojováuo s toutéž rozhorčeností a milost se nedávala ani nepřijímala.
Polští šlechticové, kteří hájili svou čest, svou svoboda a svůj ži
vot, zastřelili několik četníků a také z Lukovských sedláků padli jim
dva muži za oběť.
Oni si však z této ztráty mnoho nedělali, neboť se jim byl Pedro
velikomyslně nabídl, že se postará o rodinu těch, kteří zůstanou na bo
jišti a vskutku také složil u představenstva k tomu účeli značnou
buuiu peněz.
Ale nejen v tom nýbrž také v jiném ohledu osvědčil se Pedro co
nábožný křesťan a co člověk, jenž jest vždy ochoten konati dobré
skutky..
Požádal totiž velitele četníků, aby směl padlé vojáky a šlechtice
na své útraty pochovati, což mu také bylo dovoleno a sice pod tou vý
minkou, aby bylo dříve u každého padlého zjištěno jeho jméno, stav a
stáří, aby byla osobnost každého z nich důkladně popsána a při tom
aby take bylo udáno, jakou smrtí který zemřel.
Pedro měl zvláštní příčiuy osvědčit se při té příležitosti co lidu
mil.—
Yzav s sebou domácího lékaře, dal všecky padlé od sedláků sebrati
a do jedné stodoly odnésti.
Tam byli položeni na slámu a od lékaře a obecního starosty
ohledáni.
Nejprvé se zjistila totožnost usmrcených četníků a totéž se pak
stalo s polskými šlechtici.
U Četníků to bylo docela snadné, ale u šlechticů to bylo spojeno
s velkými obtížemi.
Pedro sice znal ty šlechtice dle osoby, ale nikoli dle jména a po
něvadž žádný z nich písemných průkazů u sebe neměl, dle nichž by se
bylo mohlo zjistit, jak který jmenuje a odkud jest, byl tam přiveden
jeden ze zajatců, který byl též těžce raněn, a mutel o každém padlém
šlechtici udati, čeho bylo zapotřebí.
Jeho pomocí se pak důkladně zjistilo, kteří šlechticové byli na
bojišti zůstali.
Byla tu zastoupena jména nejšlechetnějších a spolu také nejne
bezpeČnějších polských šlechticů, a mezi těmi jmenoval také ten zaja
tec jméno jistého polského šlechtice, kterýž byl pro sprostý zločin poli
cií stíhán, — totiž Bohumila Kaminskiho.
On byl mezi těmi padlými poslední, kterýž byl ohledán.
Pedro byl totiž schválně jeho mrtvolu do nejtmavějšího kouta
v té stodole odnésti dal, a již bylo šero, když počal domácí lékař ránu
tohoto domnělého vraha ohledávati.
"Jest střelen do prsou," pravil lékař, pjdívav se jen zběžně *a
Kaininskéno. ''Kulka inu vnikla až do plic, a to mělo za náskdek
jeho okamžitou smrt."
"Tedy jste to slyšel, pane starosto?" tázal se nyní Pcdro tohoto.
"Hrabě Bohumil Kaminski zemřel následkem té rány, kterouž dostal
do prsou.
"Budiž Bfih milostiv jeho duši, — on byl velký hříšník," šeptal
starosta a podepsal pak prorokol o vykonaném ohledání mrtvých.
Také lékař 8e do toho protokolu podepsal a tím se zdála bytí ta
věc vyřízena.
Lékař a starosta chtěli pak odejiti, ale Pedro, jenž byl ten proto
kol již k sobě vzal, zadržel je ještě zpět a pravil se zvlášním výrazem
se usmívaje:
"Poslouchejte, pane doktore, já vám musím vytknouti, že jste
mrtvolu Bohumila Katninskiho důkladně neohledal, a proto vás Žádám,
abyste to nyní napravil."
"Co si o mne myslíte, pane!" zvolal lékař překvapen a doložil pak:
"Já jsem sice svou povinnost důkladně vykonal, ale přece vám musím
ještě dokázati, že jest vaše podezření beze vší podstaty. Ani nejdů
kladnější ohledání mrtvoly Kaminskiho nemůže míti jiného výsledku,
než jaký jsem již udal. lirabě Kaminski je mrtev."
"Račte ho ještě jednou ohledati, aby se to nade vší pochybnost
zjistilo," pravil Pedro. "Já nechci, aby byl ten hrabě za živa po
chován."
Pcdro mluvil tato poslední slova s důrazem, upíraje při tom na
lékaře významný pohled.
Tento zavrtěl hlavou, jako by si to nedovedl vyevětliti, ale vykonal
bez odkladu Pedrův rozkaz, neboť věděl, že Pedro u velitele četníků
velké vážnos i požívá.
Nahnul se ke Kaminskimu, rozepnul mu kožich, kterýž měl na
sobě, a počal jeho ránu důkladně ohledávati.
"Ta rána je skutečně taková, jak jíem dříve udal," chtěl pak lé
kař říci, ale zamlčel se, upíraje na ránu Kaminskiho pátravý poliled,
v němž se jevilo velké překvapení, neboť pozorovalo jeho bystré oko,
jako by v tom těle srdce ještě slabě tlouklo, o čemž se také hned pře
svědčil.
Za malou chvilku se obrátil k Pedrovi a pravil chvějícím se
hlasem:
"Pane, vaší opatrností se zabránilo velkému neštěstí. Kaminski
je živ."
"Já tušil!" zvolal Pedro, upíraje na lékaře škaredý pohled. "Ač
nejsem lékařem, přece jsem pozoroval na jeho obličeji, že mrtev není.
Ty šircké modré kruhy kolem očí byly mi znamením, že mu krev
v žilách posud obíhá. Kdyby byl mrtev byly by ty kruhy buď žluté
anebo přilmědlé, a barva v obličeji by musela býti bledší.
Lékař počal svou chybu všelijak omlouvati a mezi tím činil pří
pravy, aby Bohumila zase vkřísil.
"Prozatím toho nechte a nepokoušejte se o jeho vzkříšení," pravil
Pedro, "a řekněte mi, čeho jste tím chtěl dosáhnouti, že jste uznával
hraběte Kaminskiho za mrtva?"
"Suad si nemyslíte, pane, že jsem měl při tom nějaký špatný
úmysl!" zvolal lékař popuzen. "To je pro mne urážka."
"Já myslím, že není," odpověděl í edro klidně. "Kdo není zna
lec věcí, muže ovšem ledacos přehlédnouti, ale zkušený lékař to musí
ozorovat a pioto tvrdím ještě jednou, že jste měl s Kaminskim něja
ý zvláštní úmysl. Bezpochyby jste chtěl toho vraha a velezrádce
zachránit, aby unikl rukoum spravedlnosti, a chtěl jste se stát spolu
vinníkem jeho zločinů. Jen se přiznejte, že vám byla za to nabídnuta
velká suma peněz, abyste uznal toho hraběte za mrtvého a abyste ho
vydal jeho příbuzným."
"Tane, vy jste si musel umíniti učinit mne nešťastným!" zvolal
lékař zajíkavým hlasem. "Kdybyste něco takového na mne udal, přišel
bvch do kriminálu, z něhož bych se víckrát nedostal."
"Tedy to nahlížíte, pane doktore, a také vy, pane starosto?" usmál
se Pedro s ďábelskou zlomyslností. "Zde mám v rukoz písemný dů
kaz, že jste uznal toho hraběte za mrtvého, — a na základě toho bych
vás mohl oba zniČiti. Ale já to neudělám, pakli mi budete po vůli,"
pravil pak.
"Co od nás žádáte tázal se jeden i druhy. "Vyslovte se, don
Pedro!"
"To není nic špatného, co od vás žádám," odpověděl Pedro. "Chci
totiž jen tolik, aby zůstalo na tom, co jste již potvrdili. Velitel čet
nictva musí míti za to, že je«t hrabě Bohumil Kaminski mrtev a po
chován, ale to inesiní nikdo věděti, že ho vy ve svém domě ošetřujete
a hojíte á že ho pak ináfe odevzdat mně, až bude zase zdráv."
ikTo se může všecko stát i'," odpověděl lékař, nemoha si podivné
Íednání Pedrovo nikterakž vysvětliti. "Já budu o tom mlčeti jako
irob a na to se nebudu nikdy ptát, co bylo příčinou, že jste chtěl, aby
hrabě Kaminski z moci světských soudců unikl."
"A dobře učiníte," přisvědčil Pedro vážně. "Tedy vám musím
říci,že mi na osudu toho hraběte velmi mnoho záleží, a že jsem chtěl oJ
váa penězi toho dosáhnouti, čeho js«tn nyní dosáhl hrozbou. Šťastnou

xml | txt