OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, July 12, 1893, Image 11

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-07-12/ed-1/seq-11/

What is OCR?


Thumbnail for 11

KAPITOLA T.
erický souboj.
Zatím co se tyto věci děly, byl Pedro na ville hraběte Marbacha
ve vedledjším pokoji schovaný a slyšel bezpochyby všecko, co hrabě se
svou manželkou a později s Vladimírem mluvil, při čemž se musel stá
le strachovat!, že by ho mohl hrabě Marbach v tom úkrytu vypátrati.
Přál si, aby byl raději zůstal doma.
' Žid Aron Levi byl, jak víme, od něho v jeho bytu uvězněn, po
něvadž mu nemohl Pedro zaplatit, a poněvadž Aron tomuto vyhrožo
val, že předloží jeho směnku hraběti Marbachovi, jehož podpis byl don
Pedro na ní padělal.
Pedro .se vrátil domů. teprv k ránu, když počínalo svítati.
Byl velmi utrmácen/, neboť byl na svém útěku z villy hraběte
Marbacha jeótě ke všemu ode dvou zákeřníků napaden a měl co dělati,
aby jim utekl.
Proto si také svého sluhy ani nevšiml, když jej tento pokorně
pozdravil, a neslyšel ani židovo proklínání, jenž byl uvězněný ve ve
dlejším pokoji.
Konečně ee Pedro ze Bvé duševní ustrnulosti zase probral, a jeho
první myšlenkou bylo, že musí být Vladimír za tu zrádu potrestán,
kteréž byl proti němu se dopustil, a že musí jeho [Pedrfivj poměr k
hraběnce Blance prozatím ještě tajemstvím zůstati.
Chtěl totiž právě ve Vídni svou úlohu co bohatý kavalír ještě dá
le hrát i a Vladimíra přel čiti, a k dosažení toho účelu se mu nezdálo
býti nic výhodnějším, než ten souboj mezi Vladimírem a hrabětem
Marbachem.
Pedrovi na tom mnoho záleželo, aby se ten souboj stal a aby se
rozhodl smrtí jednoho neb druhého. Buď musel Vladimír padnouti
anebo musel z Vídně prchnout, kdyby byl hraběte Marbacha usmrtil,
— aby ušel trestu, kterýž rakouský zákon na souboje ustanovuje.
Aby se váak ten souboj právě tak vykonal, jak si toho Pedro
přál, musel ee on sám do té věci vmícliati. Pročež si umínil navštívit
druhého dne hraběte Marbacha, nabídnout se mu k tomu souboji za
svědka a při tom mu podati důkaz, že on minulé noci 11a jeho ville
nebyl, nýbrž někde jinde.
To však mohl dokázat jen svědky, kteří by byli dosvědčili, že byl
Pedro od desíti hodin večer doma.
Tento plán byl dobrý, ale nyní se mu rozcházelo o svědky.
Jednoho sice měl, totiž svého sluhu, ale proti tomu ee mohlo na
mítati, že mluví, co mu jejio pán poručí.
Najednou si vzpomněl na žida Arona a vešel do vedlejšího poko
je dal mu na srozuměnou, že by s ním rád mluvil.
"Račte poroučet, milostpane!" pravil žid pokorně, doufaje, že tím
spílsobem spíše něčeho dosáhne, než příkrostí. "Já jsem zde již tak
dlouho na vás Čekal a doufám, že se spolu vyrovnáme po dobrém."
"V té naději se nezklameš," odpověděl Pedro hrdě. "Spočítej to,
co máš o1e mne dostati; já ti zaplatím."
'To mám již dávno spočítáno, milostpane, neboť jsem měl zde na
to času dost," o l po věděl Aron, vyndavaje ze špinavé tobolky směnku.
"Já mám dostat od milostpána osm tisíc, devět a sedmdesát sedm
zlatých."
"To věru nestojí ani za řeč!" prohodil Pedro s opovržením. "Já
ti dám deset tisíc židáku, pakli to nikomu neřekneš, že jsem byl dva
dni v nesnázích o peníze."
"Na to mohu milostpánovi přísahati, že o tom nevypustím z úst
ani jediného slova!" zvolal žid, když viděl, že má Pedro plnou hrst
tisícovc k
"Ale běda tobě, pakli svůj slib zrušíš!" doložil Pedro přísným
tonem. "Běda tobě, pakli ee někdo doví, že jsme byli já a Marbach
nuceni od tebe něco si vypftjčiti. Svět musí o nás mysliti, že nemů
žeme nikdy přijít do nesnází o peníze, a já tě na místě zastřelím, jak
mile se dovím, že jsi to někomu vyzradil."
Aron ubezpečoval hraběte ještě jednou, že se ve všem zachová dle
jeho rozkazu, a přijav od něho deset tisícovek, vydal mu pak okamžitě
směnku.
"A nyní poslyš, židáku, co ti řeknu," mluvil Pedro dále, trhaje
směnku na drobné kousky. "Ty si in&žeá mimo to ještě hezké peníze
vydělali."
"Co tedy mám dě'at, milostpane?" tázal se Aron s chvatem. "Za
peníze a za dob^é slovo 11 IčUin všj! RaSte se jen vysloví ti mílost
pane." ' 9
j4Kdyby se tě ku příkladu někdo ptal, kde jsetp dnes v noci byl,"
pravil Pedro za chvilku, "co bys na to řekl?"
"Řekl bych všecko, co by ráčil milost pán poroučeti," odpověděl
Aron b chvatem. "To mohu hned na mííH<v: odpřísahati, že přišel mi
lostpán domft teprv přede dnem, — anebo že jsem pracoval s milostpá
nem celou noc, — že jsme spolu přehlíželi tíčty, které byly milostpá
novi z jeho statkft zaklány."
"To musíš také tak udati, kdykoli budu chtít, a můj sluha Pavel
#
to dotvrdí," pravil Pedro a doložil za chvilku: "Mně záleží na tom,
aby 8© o rané myslilo, Že umím čarovat i. Já chci jistým pánům, kteří
tvrdí, že jsem strávil část včerejšího večera a jisté spanile dámy,-doká
zati, že jsou špatně zpraveni."
"To je šlechetné od vás milostpáne," přisvědčil žid. "Čest dámy
se může velmi snadno poskvrniti, ale pak je těžko ji očistit. Milostpán
jest pravý vzor kavalíra a takovému pánovi je radost sloužiti!"
"Tu radost budeš mít ty a k tomu ještě dostaneš tisíc zlatých,"
doložil Pedro. "Ale aby byla ta služba, kterouž od tebe žádám, pro
mne užitečnou, nesmíš ještě odsud odcházeti: musíš zůstat ještě hodi
nu zde a pak se mnou půjdeš k hraběti Marbachovi."
Aron byl ku všemu ochoten a ujištoval Pťdra, že udělá za tisíc
zlatých všecko, co bude on poroučeti, a od té doby se choval v pokoji,
kterýž inn byl vykázaný, docela tiše.
Pedro se zatím přichystal na tu návštěvu, kterouž chtěl hraběti
Marbachovi učiniti.
Již bylo sedm hodin z rána a za hodinu se již mohl vydati na ce
stu do Doeblingu.
Tam chtěl předstoupit před hraběte a chtěl mu říci, že se již o
tom dověděl, co byl hrabě Kaminski křivě naň udal a že přichází, aby
to udání vyvrátil.
Ale právě v tu chvíli, když o tom přemýšlel, co by měl všecko
hraběti říci, vstoupil k němu do pokuje jeho sluha Pavel a ozoamoval
mu, že přišel pan hrabě Marbach a že bí přeje s milost pánem neod
kladně mluviti.
Pedro byl tím velice překvapen a tázal se:
"Hrabě Marbach? To se snad mýlíš, Pavle?"
Pak pospíšil do předního pokoje, chtě se sám přesvědčí ti, kdo
lo jest.
Byl to skutečně hrabě Marbach, který již tak časně z rána
k Pedrovi přicházel.
Byl nápadně blelý a sklíčený jeho krok byl nejistý a jeho hlas
se chvěl, když Pedra na vzájem pozdravila pravil:
"Odpusťte, dun Sanchez, že vás již tak Časně z rána svou návště
vou obtěžuj a. Je to velmi důležitá věc, která mne sem vede."
"To mne těší, že jste mne poctil svou návštěvou," odpověděl
Pedro jemuž to bylo velmi vítaným, že hrabě Marbach sám k němu
přišel. "Já si již mohu pomysliti, proč ke mně přícházíte a jsem
ochoten vás vyslechnout."
Ti dva pánové pak spolu odstoupili do Pedrova salonu a posadili
se tam na pohovku vedle sebe, jako by 6polu byli nejlepší přátelé.
"Mně je to velmi nemilým, že vám byl dán podnět, abyste mne
navštívil co můj protivník," jal se Pedro slova. "To je velmi špatné
od těch lidí, že mne obviňují jako bych byl vaše manželské štěstí po
rušil, a mně proto nezbývá nic jiného, než abych to dokázal zbraní, že
jsem to psaní na vaši paní mauželku nepsal, ani že jsem ho dal od ně
koho napsati. Já nejsem žádný lehkovážný dobrodruh, jak se o raně
roztrušovalo, já vím, co jest stav manželský a jaké povinnosti s sebou
přináší. Domníváte se vskutku, že jsem se proti vám dopustil té vi
ny, pane hrabě?"
"Je mi moje žena věrna?" zvolal hrabě, vzchopiv se na nohy a
upřev na Pedra jiskřící pohled. "Nebyla to včera večer křivá přísaha,
kterouž mi Blanka učinila?"
44Já vám nerozumím," odpověděl Pedro docela klidně a požádal
pak Marbacha, aby mu oznámil příčinu své návštěvy.
Hrabě vypravoval nyní Pedrovi do podrobná všecko, co mu byl
minulého večera hrabě Kaminski pravil.
Pedro se tvářil, jako by tím byl velice překvapen a jako by jej to
pobuřovalo k hněvu.
Dupnul o zem a zvolal, zatínaje pěstě:
"Ten Kaminski je zlomyslný a prohnaný padouch! Takový člověk,
který se opováží poctivé dáině na cti utrhat i, je schopen každé špatno
sti, a aby be na raně pomstil, napsal to psaní sám, podepsal mne vněm
a poslal je vaší manželce."
"Je mi moje žena věrna?" tázal se Marbach ještě jednou, jako by
byl Pedrova poslední slova přeslechl. "Mluvte, don Pedro, co poctivý
muž, a buďte již napřed ubezpečen, že se Blanky rád odřeknu, kdjž
nabudu přesvědčení, že vás miluje.v
"Toho štěstí se mi ještě nedostalo," odpověděl Pedro vážným a
povznešenýin hlase. "Já jfem si také v&bec nikdy netroufal, o její
přízeň ee ucházeti, poněvadž vím, že hraběnka Blanka nikoho nemiluje
než svého řádného manžela. IIrabě Kaminski jest zlomyslný a Jzba
bělý utrhač a já jsem tak šťastný, že to mohu dokázati. On tvrdí, že
jsem byl včera v Doeblingu na vaší ville, že jsem tam měl s hraběn
kou Blankou tajné dostaveníčko, a že jsem pak utekl, když jste přišel
domti. Já vám musím doká'.at svědky, že nemůže být člověk v stej
nou dobu na dvou místech. Pojďte sem, pane Levy."
Na toto zavolání vyšel žid Aron z vedlejšího pokoje a dosvědčil
na Pedrovo požádání, že byl s tím pánem od desíti hodin od večera až
do svítání pracoval, přehlížeje s ním účty, které byly donu Pedrovi
z jeho statku zaslány.

xml | txt