OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, July 12, 1893, Image 16

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-07-12/ed-1/seq-16/

What is OCR?


Thumbnail for 16

kde panuje velmi Čily život. Takového něco jsi zajisté nikdy neviděl
a proto dávej na všecko bedlivý pozor co tam budeš viděti a elyšeti."
Za chvilku sešli spolu do prostranného a jasné osvětleného skle
pa, v němž panoval velmi živý ruch.
Bvlo tam pohromadě asi šedesát chlapů, kteří skoro vesměs vypa
dali jako zákeřnfci a ti se mezi sebou tak vesele bavili, že se zdálo,
jako by tam slavili nějakou zvláštní slavnost.
Vetší čásť těch lidí měla na sobě obyčejný oblek, ale v této pestré
směsici bylo také pozorovati několik mužů, kteří byli rovněž tafc
ustrojení jako onen, jenž tam byl Karla a Frantíka uvedl.
Tito mužové přecházeli vážně mezi ostatními sem tam, i bylo po
zorovati, že se k nim všickni s jakousi úctou chovají.
Byli to bezpochyby jejich velitelově a z jejich podřízenců si
netroufal nikdo s nimi si připiti anebo 6 nimi žertovati, a každý
se jim hleděl spíše vyhnouti, když mu to bylo možným.
Objevení se Karla a jeho mladého druha spůsobilo v té spo
lečnosti patrné rozčilení.
Veškeré zraky obracely se po nich, každý na ně upíral pátrávý
a pronikavý pohled i nastal mezi nimi všeobecný šepot.
"Oni mluví o tobě," pravil Karel, obrátil 6e k Frantíkovi, jenž se
strachem celý třásl. "Ty's nebyl ještě nikdy v této společnosti a pro
to by každý rád věděl, kdo tě sem odporučil a čím můžeš ku blahu to
hoto bratrstva, jehož heslem jest "odmykač a dýka" učiniti. — Ale
kde pak je zrzek?"
"To bychom také my rádi věděli," odpověděl již letitý muž, maje I
na levém oku černou pásku. "Zrzavý Jirka měl zde být již před ho
dinou a posud nepřichází."
"Bezpochyby bude mít co dělati," odpověděl Karel "a musí to být
něco důležitého, neboť se nepamatuju, že by se byl dal někdy nepatr
nou příčinou zadržeti, aby mezi nás nepřišel."
"Ale jsou přece jit-té nepatrné přičiny, které mohou člověka za
držeti," podotkl jednooký. "Což kdyby měl ku příkladu Jirka na ru
kou a na nohou železné preclíky?"
"Ten se nedá tak snadno chytit," prohodil Karel. "Jirka je
prohnaný a vychytralý chlapík, který se dovede všemu nebezpečí z tlale
vyhnouti."
"Ale smrtelní jsme všickni," namítal jednooký a doložit pak, na
chvilku se zamlčev: "Se džbánkem se chodí tak dlouho pro vodu, už se
ucho urazí, a to se stalo již nejchytřejŠím chlapíkům, že byli konečně
chyceni."
Tato rozmluva byla najednou přerušena voláním:
"Jirka je zde!"
Všecko 6e hrnulo ku dveřím, neboť chtěl každý Jirku uvítati asly
šet z jeho úst, co bylo příčinou, že nepřišel v ustanovenou hodinu mezi
své lidi.
"Ale pusťte mne přece dále a udělejte mi místo, ať si mohu od
dechnouti!" zvolal Jirlca, velký to a silný chlap, jemuž mohlo býii as
40 let. "Dnes jsem byl ve velké mele, a především si musím cddech
nouti! — Jděte s cesty."
Odstrčil každého na stranu, kdo mu byl v cestě a pokročiv s chva
tem k jednomu stolu posadil se k němu.
Především vrazil do sebe skoro máz piva a pravil pak:
"Teprv nyní mohu zase volněji dýchati a cítím to, jak je člověku
blaze, když je na svobodě."
"Což ti hrozilo nějaké nebezpečí?" tázal se jeden šíbal, kteréhož
byl Jirka před ostatními tím vyznamenal, že mu podal ruku. "Stalo se
ti snad něco nepříjemného?"
"Ano, to bylo něco, co ee mi ještě nikdy neBtalo," odpověděl Jirka.
"Jen si pomyslete, přátelé, já byl chycen!"
"Chycen že jsi byl?" zvolali všickni, pohlížejíce s užasnutím, je
den na druhého.
To bylo také něco neslýchaného, že byl zrzavý Jirka chycen, kte
rýž byl již po tolik let všeho styku s policejními zřízenci uvarovati se
dovedl, ačkoli byla naň velká cena vysazena.
Všichni se nyní shrnuli kolem svého náčelníka, jenž seděl u jed
noho stolu zadumán a žádali lu snažně, aby jim vypravoval co ses ním
stalo.
'•Já tedy vyplním vaše přání," pravil Jirka "a budu vám vypra
vovat)', jak mne ti pochopovo dostali, abyste si z toho vzali poučení, že
není člověk nikdy jist a že newií být nikdy příliš odvážlivym. Staré
přísloví praví, kdo se vydává lehkomyslně v nebezpečí, že v něm oby
čejně zahyne, a by se bylo také málem na mné potvrdilo."
"To by bylo pro nás pro všecky velká rána!" zvolal jednooký.
"Kdyby tebe chytli, jsme ztraceni!"
"Každý člověk se dá nahradit, a nešťastny ten, kdo se považuje za
nenahraditelného!" zvolal Jirka kazatelským tonem. "Byli byste mne
ovšem nějakou dobu pohřešovali, ale pak byste byli na mne zapomněli,
až bjste si byli zvolili jiného vůdce.
"Na tebe bychom nezapomněli nikdy!" zvolali někteří, tlačíce se
skrze zástup svých druhů k Jirkovi, chtíce mu osvědčiti svou největší
oddanost.
"Tedy poslyšte, co se mi stalo," pravil Jirka, a dal rukou pokynutí
aby bylo ticho. "Jak j© vám ppvědomo, patřím iiž dávno do poét .
oněch osob, na Dichi policii a sondu velmi mnoho zaleží. Trestní tou
činí co mfiže, aby mne mohl ve své bndově pohostit, a aby tím BpíS®
jeho přání se vyplnilo, vydal na mne zatykač. V tom zatykači jsem
tak dobře popsán, jako bych se viděl sám v zrcadle. Je tam ndáno, že
jsem velké a silné postavy, že je mi 35 let, že mám zrzavé vlasy a vou
sy,— zkrátka že jsem člověk, kterémnž má každý řádný policista
zvláštní pozornost věnovati. Jakmile jsem ten zatykač přečetl, vzal
jsem si na hlavu černou vlásenku a také jsem se trochu přestrojil, aby
mne nemohl nikdo tak snadno poznati, — a pak jsem šel k soudní
budově, abych přece viděl, kde mne cbce slavný soud ubytovati-"
"To byla velká odvážlivost!" zvolal jednooký.
"Ale proto by to bylo přece dobře dopadlo, kdybych byl nebýval
vyzrazen," pravil Jirka a nyní vypravoval obšírně, jak vešel do soudní
budovy, jak se tam představil domácímu inspektorovi co cizinec, jenž
studuje zařízení trcstnickýcli ústavů, a jak jej tento s velkou ochotou
do všech místností zaváděl.
"Z hlavního oddělení jsme byli již pryč, v kterémž ee nalézají
nejtěžší zločincové," vypravoval Jirka dá'e, "a, právě jsme chtěli jiti
do onoho oddělení, kde jsou ženské; ale tu se přiblížil k inšpektorovi
jeden domácí hlídač a pošeptal mu do ucha několik slov.
lnšpektor sebou trhl, upřel na mne pátravý pohled a zavrtěl
hlavou, jako by o tom pochyboval, co mu byl ten hlídač řekl. — Já
jsem sice z toho neslyšel ani slova, ale hned jsem si pomyslil, že se
mlnvilo o mně a v té domněnce byl jsem také hned utvrzen, neboť
mne můj průvodce zdvořile avšak rozhodně pohádal, abych s ním vešel
do jedné jizby, poněvadž prý se musí naše prohlídka na malou chvilku
přernšiti.
"Já jsem se ohledl kolem sebe," vypravoval Jirka po krátké pře
stávce dále "a najednou jsem spatřil na blízku lidi, jichž tam dříve ne
bylo a kteříž se tam tak náhle objevili, jako by se byli ze země vynoři
li. Já to ani nespozoroval, že se k nám blížili, oni museli jítí po špič
kách a nyní na mne všickni upírali pronikavé zraky, že jsem již myslil
je po mne veta, neboť byli všickni ozbrojení.
"Oo to in4 by ti? tázal jsem se, ohléJaje se pátravě po těch lidech,
i zalekl jsem se spatřiv mezi nimi známy obličej." —
"To byl jistě ten zrádce!" zvolal jednooký.
"Srdcový kluk to byť' odpověděl Jirka. "On připravil již mnohé
ho z našich druhů do vězení, také mne poznal a chtěl mne tam dostati.
Abych se hned nevyzradil a poněvadž jsem věděl, že bych si tím velice
uškodil, kdybych se zdráhal inšpektora uposlechnou ti, šel jsem s ním
do té jizby a při tom jsem pozoroval, že dal několika strážníkům po
kynutí, aby se postavili přěde dveře n té jizby, do níž jsme měli vejiti.
"Když jsme tam vstoupili, prohledl si mne ten úřadník od hla
vy až k patě a pravil pak:
"Vy jste vyzrazen, Jiříčku, vaše přílišná odrážlivost je vaší zá
hubou, a to by bylo od vás šílenství, kdybyste chtěl zapírati, že vy
ten nebezpešný zločinec nejste, po němž již tak dávno pátráme."
"Já vám nerozumí, pane! zvolal jsem popuzen, ale při tom již
jsem přemýšlel, jak bych mohl z toho nebezpečí vyváznout. Vy
slovte se určitěji."
"Vy jste ten pověstný lupič Gruber!" zvolal nyn< inspektor
hřímavým hlasem a pokročiv rychle ke mně a strhl mi -s lilavy
vlásenku.
"Šafránové moje vlasy byly patrným důkazem, že má pravdu,
a zůstal jako bleskem omráčen. Pak jsem se vzpamatoval, skočil
]sem po něm, vytrhl jsem mu vlásenkw a vzkřikl jřem, počav jej
škrtiti:
"Však ty toho budeš pyk»ti, padouchu, že jsi mne poznal.
To je tvá smrt!
" Inspektor počal modrati, nemoh* ze eebe ani hlasu vyraziti a za
chvilku sklesl na zem a zůstal bez sebe."
"U té jizby byly jen jedny dveře", mluvil Jirka dále, když byl
zase druhy džván vyprázdnil, — a já tedy musel obrátit svůj zřetel
na některé okno. Ťato okna nebyla zamřížená, i byla z nich vyhl d
ka do prázdného dvora, kde n»bylo žádné stráže. Také nebyla vysoko
od země — na nejvýš asi sáh. Mé srdce zaplesalo radostí, když jsem
to spozoroval, a já také nemeškal, otevřel jsem s chvatem je dno okno
vyskočil jsem do dvora. Nikdo mne v tu chvíli neviděl a já jsem
pak krájel docela klidně, jako by se bylo docela nic neptalo, ku dve
řím, jež ee nalézaly v jednom koutě. Otevřel jsem je a vesel jsem
na jednu chodbu ve věznici. Tam nebylo pozorovsti ani živé duše,
a teprv když jsem přisel dále, když jsem ře zase Ocítil v té chodbě,
kudv jsem byl as před půl hodinou s inšpektorem Sel, bylo zase okolo
mne živo. Strážníci běhali v nej větším zmatku sem tam, hlídači chvá
tali do dvora, z něhož jsem byl právě přisel, — a já z toho ze všeho
viděl, že se již o tem ví v celém domě, že se stal na inspektora útok.
Proto jRem hleděl co nejdříve z toho domu zmizeti.
Již jsem byl blízko n hlavního vchodu a myslil jsem, že jsem již
vyvázl ze všeho nel>ezpcčí, ale v tom se mi postavili v cestu dva chlapi
jako obrové a řekli mi, že nesmí být v tu chvíli nikdo z domu puštěn #

xml | txt