OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, July 12, 1893, Image 17

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-07-12/ed-1/seq-17/

What is OCR?


Thumbnail for

Dražióka,
Napsal Augustin Pilon.—*- Přeložil Jan
G. Spěváčélc.
Když Florence Damvillova a
Minnie Floydova objímaly ee pla
číce na pralin Gordon-House v
Brigtoiě, kdež byly spolu vycho
vány v ústavé ctěných slečen ťett
manových, přísahaly si, žesibadon
sáti vše, co zažijí den ode due,
odinu od holiny, minutu od mi
nuty. Dvacet vzrušených mladých
dámských obličejů, v rámci černé
ho neb rusého vlasu hleděla z
oken; dvacet buclatých ruček bě
loučkých — nehledě k několi kaň
kám inkoustovým—kynulo srdeč
né 8 bohem, dvacet hlásků křičelo:
good bye, dear! leč jedinou v
pravdě pohnutou byla Minnie
Floydova. Visíc na krku své pří
telkyně, ňadra vzedmuta majíc
vzlykotem, tváře smáčeny proudem
slz, nemohla ze sebe vypraviti než:
uO má Flory, my darling!''
Kočí omnibusu již se zlobil,
když miss Damvillova všeptla do
ouška sve přítelkyně:
u Jestliže se provdáte přede
mnou, chci býti vaší družičkou,
nezapomeňte!"
"Přísahám vám to, miláčku.
Především musí se on líbiti vám!
... .Nechci muže, jenž by se nelí
bil vyvolené srdce mého!"
Slova ta zanikla iiž ve zvuku
kol.
* *
*
Následkem posvátného toho sli
bu sestupovala čtyři let a na to
miss Damvillova v nádraží black
heatlukém u Londýna, přijíždějíc
z Liverpoolu, kde otec její (Dam
ville liitchi et Cie) bydlil s celon
rodinou.
<4MÍ8S Damville, myslím?" pra
vil mladý muž, nadzvihuje linědý
klobouk dosti neobratné.
"Zajisté!" odvětila Florence dů
razné.
Slečny nemohly při jít i na proti.,
Posledním vlakem přijela modist
ka zkoušejí klobouky. Proto při
jel ;jsem pro vás já s trapem."
Zapomněl představiti se, říci,
kdo jiist. Sluha? Nemožno. Komis
p. F1 >yda (Floyd, Barnard and Co.
limited, East London, velkotovárna
na ohýbání dřev)? Proč ne? Aneb
byl by to naposled ženich sám,
tento hoch s velkýma nohama, vý
razu dobráckého a trochu pochmur
ného, jenž tu kráčel mlčky
po jejím boku? A ten umazaný
kabát, ta uvadlá květina s ulome
ným stonkem! Ne, je li to ženich!
... .Ubohá Minnie!
A zatím co tyto myšlénky jí vy
vstávaly v hlavo, miss Damvillova
usmívala sc svým nebeským způ
sobem na nešťastníka. Vstoupili do
kočárku; mlasknuv jazykem gen
tleman pobídl malého pony k
jízd 6.
"Krásné zvířátko!" chválila miss
Florence, pokračujíc ve svých
úvahách. "Kdo jeat přece tt-n hoch,
pro lásku boM? Bratr? Minnie ne
má než sestry, pět myslím. Aha,
ui to máin, i« st to TVcMy."
Teddy (Alfred) byl synovec páně
Floydův. Jsa sirotkem byl vycho
ván se svými sestřenkami. Teddy
dle toho, jak to vezmete, zaujímal
v domě místo bnď velké buď žádné.
Velmi skromný, velmi příjemhý,
nikdy bručivý, neúnavný, byl prá
vě tak schopen nakonpiti pentlí
jako koně neb vésti proces. Byla
to bytosť bez nároků, na kterou též
nikdo nebral ohledu. Když zakle
pal na dvéře a když ozvaly se
ustrašené hlasy:
"Kdo je tuí" nepotřeboval než
říci "To jsem já!" a ihned se řeklo:
"A to jest jen Teddy," a sestřenky
daly mu vstoupiti, i když byly jen
ve spodničce neb Šněrovačce. Rů
žová ňadra a bílé paže slečen Floy
dovýcli nestaraly se oň, tím hůře
pro něho, hleděl-li on na ně.
Jedenkráte pro krátký čas jen
bylo lze se domnívati, že Teddy
nechal své pissivity. Něco musilo
se udáú mezi ním a sestřenkou
Minnií. Florence čila tajemství,
očekávala důvěrná sdělení—marně.
Jméno Teddy vymizelo z dopisů
její přítelkyně — hluboké mlčení
o něm. A ode*tří měsíců nebyla^
nich řeč než o ženichu Dudleyovi,
pravém to Fenixu, jenž v sobě
soustřeďoval veškery ctnosti a byl
synem otce, jenž měl pakostnici,
která může každou chvíli zachváti
ti srdce. Tedy ovšem musil ustou
piti, zaniknouti.
jit
#
Zatím dojel trap před krásný
park a dlouhým stromořadím před
perron hezounké villy. A zde padla
miss Damvillova v náruč pěti sle
činek v bledě modrých šatečkách,
z nichž nejstarší Minni bylo deva
tenáct, nej mladší Addě deset. Byla
pravá bouře něžností, příval polib
ků. Všech pět slečen Floydovýcli
mluvilo hezky na hlas a to společ
ně, neb každá chtěla příchozí něco
nového sděliti. Byly opojeny, sku
tečně opojeny tímto manželským
dobrodružstvím a příchodem mo
distky— "Francouzsky, má drahá,
skutečně a k tomu mající vkus'
Vše, co ušije, jest tak hrozně
křásné!"
Y domě byl zmatek nad zmatek,
všechny dvéře otevřeny, všechny
stoly plny. Služky běhaly sem tam
a dlouhé pentle jejich čepečků
vlály ve vzduchu.
"Chcete číšku čaje, drahá? Máte
■hlad?"
" Vždycky!"
"Vezměte zatím tyto bonbony.
Přinesl je ráno Dudlej. Musejí
by ti výtečné. Vše, co jest od Du
dleye, jest znamenité!"
"Že jsme všechny do něho za
milovány, maminko?" pravila
malá Ada.
"Bezpochyby, miláčku!"
Jako jest to pěkné křestní jme
no, Dudley!
"Jest to výtečný hoch,1' chválí
Minnie. "Opovrhuje Svinburnem
a zbožňuje Tennyaona. A pak zná
se v žaponských okrasách, ani ne
víte jak."
"M«jí krásné sídlo ve Skotsku,"
dodává mr. Floyd, jenž teprve ny
ní přichází. "Pravá šlechtická resi
dence, celý dům z kamene."
Konečné jsou naše přítelkyně
samotný v pokoji bnaoncí mrs.
Lambtonové.
"Hleďme, Minnie, váš papa i
vaše maman, vaše čtyři sestry i
vaše služebné jsou Dudleyem nad
šeny. A vy?"
"Hfij b jie, drahouška . ..."
"Chcete lhá* i, Minnie? Nechte
mne lileděti vám do obličeje. Vaše
oči mi řeknou v£e lépe než vaše
ústa. Upřímně řečeno, myslila
jsem, že vás najdu v sedmém nebi
a vy v něm nejste. Vás klid...."
"A je t něco zlého v tom klidu?"
"Ale, můj ubohý ptáčku, tohle
není láfka! Pamatujete se, co jste
říkala v ústavě? Ze si vezmete
piráta, li upežníka. Musí vás unésti
v noci, uvázanou na koni. ..."
"V ústavě jsme byly bláhové. .
poněvadž jsme slyšely celý den jen
samé moudré věci. Nyní, co slyším
jen hlouposti, stala jsem se velice
moudrou!"
"Váš ženich jest tedy šarmant
ní?"
"Všichni to říkají."
"A miluje vásř{"
"Myslím, že ano."
"A Teddy," počala Florence po
delší pomlčce, "co letí říká tomu
zasnoubení?"
Mráček tesknoty přeletěl přes
6ladký obličej Minniin.
"Ubohý Teddy! Co chcete aby
říkal? Nikdo se ho neptal po jeho
míntní!"
V íce o něm Minnie neřekla.
* *
V půl osmé přišel Dudloy
Lambton k obědu. Doiconalý ele
gantní švihák; vlasy na spáncích
přilepené dělila symetricky středem
cestička; uzel kravaty byl by činil
čeíť hraběti ďOrsay, inonokl hou
pal se graciósně na bílé ve*tě a v
dirce fraku zářila bílá gardenie.
Pomalé pohyby i ospalá řeč byly
dokonalého gentlemana.
Po obědě se tančilo.
"Drahý pane Lambtone," pravi
Minnie svému snouberci, "před
stavují vám b v o 11 nejlepsí přítel
kyni, miss Damvillovu. Máte-li
mne rád, jak asp >ň ně' dy tvrdíte,
budeme jejím rytířem a dáte si na
práci, zalíbiti se jí."
Dadley usmál se poněkud a
již vířil s Florencí v bujném val
číku. Pak uvedl ji do přiléhajícího
sklenníku, kde pásl se na j*jí sku
tečně královské kráse. Malá její
hlavinka hnědých kadeří opírala
se o lenoch, rty j**jí. polootevřeny
neurčitým úsměvem, ukazovaly
zářivé bílé zoubky. Purpurový ži
vil tek bez rukávů hluboce vystři
žený prozrazoval skvostné poprsí a
okazoval běloskvoucí paže ovinuté
z'atymi náramky, jež budily v
Dudlejovi myšlénku na okovy
otroka lásky....
"Mis Floydova mi uložila, bych
ee vám hleděl zalíbiti," šeptal
Dudley. "Vaše přítelkyně není
žárlivá?"
"Proč pak? Vždyť jest lak
krásná!"
"Líbí 86 vámi"
UA vám I"
"Mně! ó, mise Minnie jeitnej
krásnějSí osobou, kterou jsem kdy
viděl před dnešním večerem."
Růžový nádech zbarvil tvářinku
miss Damvillovy jemným odle
skem jitřenky.
"Jak se dobře držíte udělených
rozkazů I"
"Rozkazů, neopatrných a v kaž
dém případě zbytečných"
Nebylo než slyšeti zvuk vějíře
miss Florence. Oči mladého muže
li Italy ji záříce od špiček malých
nožek, vykukujících zpod šatů, až
k ňadrům, jež se chvěly pod kraj
kovou obrubou.
"Jak jest krásný, ten sklenníkl"
vzdychla si.
"Milujete květiny?"
"Zbožňuji je," pravila hlasem
vášnivým, "chtěla bych žiti v zemi,
kde všechny ty květiny zde vyrů
stají v stromy, chtěla bych blou
diti v panenském pralese!"
"Zcela samotna í"
"Hm. možná, že ne úplně
sama. ..."
Sotva že vyřkla tato slova, cítila
hrozné výčitky 6vědomí. "Jak
jsem bídná," myslila si. "lile,
lákám zde a "firtuju" s ženichem
mé nejdražší přítelkyně."
Vstávši, přistoupila k oknu;
hlava se jí točila.
"Jaká to krásná noc," pravila,
"jak jest dobře vnofiti hlavu do
toho vlahého vzduchu!"
A naklonila ee z okna, objevujíc
zrakům Dudleyovým skvostný
svůj týl. Zrakům? Jen zrakům?
Najednou cítila, jak hedvábné
kníry tisknou se ku hladké její
kůži.
Florence prudce ee vzpřímila:
"Pane!"
"O....pardon drahá miss
Damvillova.... Vaše hrdélko bylo
tak svůdné.... Květy, svit měsíce,
vaše blízkosť. .. .ztratil jsem hla
vu. Neopouštějte mne, dokud mě
neujistíte svým odpuštěním "
"Tedy ... .odpouštím vám. Ale
nechte mne! Promluvíte-li na mne
ještě tento večer, zemru studem."
* *
*
"Co jste to vyprávěl mé přítel
kyni" tázala se Minnie svého že
nicha. "Šla na odpočinek vyml u
vajíc se, že má migrénu."
"Nevyprávěl j*em jí vůl>ec ni
čeho. Jsou to nejspíše květiny
květníku, jež jí způsobily b »lení
hlavy, myslím/'
Ilodinn na to Dndley a Teddy
kouřili poslední doutník, chodíce v
zahradě kolem trávníků.
"Velice šarmantní děvče, ta
slečna Damvillova,'' líně pronesl
Dudley.
"Úchvatná!.... A povalia! Srd
ce! V neděli vyučuje padesát ina
lýcli chudaček! Nemá ani bratří
ni sester... ."
"A co otec? Dobré obchody?"
"První liverpoolská továrna na
bavlnu, více neříkám."
Druhého dne hrála se partie
lawa tennisu, jež trvala sedm ho
din a při níž mr. Lambtou činil

xml | txt