OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, July 12, 1893, Image 20

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-07-12/ed-1/seq-20/

What is OCR?


Thumbnail for 20

IlynějSí finanční tíseň.
. Vysloužilý senátor Spoj. Států
EdmundszVermontn, jeden z nej
zknden^jfiích a nej větších státníků
této země, kteráž dlouhá leta strá
vil ve spolkovém senátn, rozmlou
val v t&hto dnech o velké iiuanční
a obchodní tísni, kteráž všecky
skoro obory obchodu a průmyelu v
posledních měsících postihla, todle
náhledu Edmundsova jese hlavní
vinu tohoto váznutí obchodu změ
na vládnoucí strany a nejistota,
jaké asi finanční a národohospo
dářské reformy bude strana tato
zaváděti.
Tentokráte poprvé od vypuknutí
občanské války jest celá správa
demokratů, poprvé Dude možno za
počíti se vší opravdivostí na strho
vání a bourání všeho toho, co v
starém zřízení bylo prohnilé, popi*
vé sáhnuto bude až k základům, o
něž všecka národohospodářská po
litika teto země po mnoli o již let
se opírala. Přeu každou velikou
státní změnou, ať již tato vede k
dobrému nebo zlému, nastane oby
čejně nejistota, obchodní zdrželi
vost, váznutí a klesání průmyslu.
Jak praví Edmunds,kapitalisté po
znali, že výsledek loňských podzim
ních voleb znamená něco více než
porážku Harrisonovu a vítězství
Olevelandovo, nahlédli, že nastává
veliká změna v celé národní politi
ce, však kterým směrem se tato
dále ubírati bude, to neví nikdo.
Sám president Cleveland mlčí
tvrdošíjně a nedal dosud do veřej
nosti, jak daleko as eáhati bude
sjíížení cla a na jaké reformě finan
ční soustavy bude v příštím zase
dání kongresu pracováno. Ovšem
ani při nejlepši vůli nedovede to
president pověděti, neboť vše zále
ží na kongresu, hlavně na sněmov
ně poslanců. A že demokratičtí po
slanci ani senátoři nebudou poslou
chat na slovo, že budou vyvolány o
navrhovaných reformách tuhé de
baty, dá se najisto očekávati. Na
presidentovi záleželo by mnoho, ba
všecko, kdyby byla úplná svornost
a shoda v demokratické straně.
však Cleveland sáin přesvědčil se,
že tomu tak není. Dříve než nastou
pil presidentsky úřad, požádal ústy
několika poa|anců, kteří mu byli
nakloněni, padesátý druhý kongres
krátce před rozchodem, aby odvolal
zl >pověstny Shermanův zákon,
prohlásiv veřejně, že na dosavád
ních finančních základech nebude
moci vláda hospodařit i. Však návrh
tohoto smyslu byl velikou většinou
demokratických hlas& odmítnut.
Také v otázce celní dělí ee demo
kraté na mírné, kteří si přejí clo
jen poněkud obmozit — každý j>o
dle toho, jak toho potřeba jeho
státu vyžaduje — a radikalní stou
pence svobodného obchodu, mezi
kteréž do nedávná hlásil se Cleve
land sám. Z toho zmatku ováem
nedovede nikdo ku předu pověděti,
jak«'* asi národohospodářské změny
nastanou během nejbližáí budou
cnosti.
Za takových okolností není zná
mo, jaké budou obchodní poměry
a proto ka2dť opatrný velkoobchod
ník stará ee již ku předu, aby do
nějaké nemilé situace nezabředk
V továrnách vyrábí se méně zboží,
aby na konec bez odbytu nezůstalo
ležet ve skladištích, obchodníci ne
dělají si v něm žádných %á«ob,
bankéři nemají důvěry ani v nej
pevnějŠí obchodní domy a půjčují
peníze jen s nej větší opatrností.
To ovšem není jediná příčina
nynější obchodní tísně. Zde v Chi
cagii přispěla z velké části k po
sledním bankovním úpadkům a
jiným finančním pohromám světo
vá výstava, jejíž výsledek jest stále
ještě v mlhách. Lid nevěří tvrzení,
že by veliké zástupy dělníků, které
se ustavičně ieátě do Chicaga
hrnou, mohly zde po výstavě ob
státi a že by Chic igo mohlo je vše
cky assimilovati. Y očekávání veli
ké tísně a nouze, kteráí podle mí
nění některých musí nevyhnutelně
po výstavě následovati, bledí se
každý proti všem možným pádům
ohrad i ti, prodává své pozemky nebo
aspoň se pečlivě vyhýbá koupi je
jich, uskroviinje se co nejvíce ve
svých potřebách a hledí obrátit i
6vů j ma-etek, jehož cena není stálá,
v hotové penise.
Ovšem tato obchodní nedůvěra
postupíin času 6tále víc a více mizí
a když se mnché falešné proroctví
neosvědčí,nabývá lid znovu důvěry.
Aí se výstava 6chýlí ku koci, tu
sezná občanstvo, že předpovídaná
bída a noiue není o nic vétší než
bývá každoročně a že ti, k lož po
čet chicagského obyvatelstva roz
množili, dovedli ee se sami o sebe
postarati. — ž —
Konec stříbrné měny.
Indické vládě po všelikých marných
pokusech a dlouhých úradách, jak by
mohla peněžní svůj systém upravltl,
nezbývalo nic jiného, než aby zapověděla
ražení stříbrných peněi na účet soukro
mých osob a odstranila tak "svobodnou
ražbu". Vláda sama nebude též zároveň
raziti žáiných stříbrných peněz, avšak
nechá v oběhu všechno stříbro, které již
v oběhu jest. Co jednou již jest zde,
má z&statl, avšak více nesmí býtl vy
dáno Ku tétéŽ politice byl donucen již
před mnohými roky latinský mincovní
•polek, poněvadž tehdy ani jemu nebylo
možno zaruěiti stálou cenu stříbrných
peněz, když cena stříbra stále klesala.
Pro americké ztřeštěné stříbrníky
jest to největší rána, jaká je mohla
stihDOUti. Nyní jest makavým spftso
bem vyvráceno jich tvrzení, že Indii
daří se při svobodné ražbě velice dobře
a Že cítí se spokojenou. Co v kruzích
dobře zpravených všeobecně bylo již
dávno známo, to potvr/.uje se nyní
úřadně, že t,tiž Indie svobodnou ražbou
byla dohnána až na pokraj státního
úpadku. Země ta více vyváží než do
váží a zvláště za Anglií má každoročně
velké požadavky. Angličtí kupci místo
však, aby /.a indické zboží platili dob
rými penězi, posýlall laciné stříbro do
indických mincoven, kde z oěho byly
raženy rupie. Naproti tomu musilo
býti placeno za veškeré zboží, které
Indie z cizozemska dostávala, dobrými
zlatými penězi. Ztráta, která následkem
toho Indii vyplývala, byla stále větší a
větší, čím více stříbro v ceně klesalo.
Koneěně byly oby vatel&m Indie placeny
za prodané výrobky a plodiny jen dvě
třetiny skutečné eeny. Naproti tomu
xdvlhl se poohopltelným ap&sobem tuhý
odpor, tak 2e vláda musila ufilnltl konec
svobodnému raženi stříbra.
Iadle samotná koupila v minulém
roce 46,000,000 unof stříbra. Spojené
Státy spotřebovaly za směSného zákona
Sbermanova 54,000,000 uncí a všechny
ostatní země dohromady měly potřebí
jen 52,000,000 uncí. Jest tedy samo
zřejmo, Že ceny stříbra musí jítl ještě
mnohem více dolft, když Indie nebude
potřebovati žádného stříbra. Ve skuteč
nosti nemá unce stříbra více ceny než 73o
tak že v americkém stříbrném dollaru
obsažený ušlechtilý kov nemá větší ceny
než 5t>£ centj. Ani Spoj. Státy nejsou
tak bohatý, aby samotný mohly zakou
plti dvě třetiny všeho na zeměkouli vy
robeného stříbra a zaplatltl jej zlatem.
Již nyní ztratily na stříbře, které maji
v zásobě, $12,000."000, poně/adž od té
doby, kdy stříbro to koupeno bylo,ceny
jeho stále klesají. V příštím týdnu mů
že tato ztráta obnášeti $20,000 000 a
j k se samo sebou rozumí, zvětšuje se
ztráta stále, čím více nahromaďují se
zásoby bez užitku ležícího stříbra
Když hledí se zavéstl stálý poměr oeny
stříbra ke zlatu, dle něhož měla by je
dna unce zlata rovnat! se cenou 16 un
cím stříbra, ve skutečnosti teprve 27
uncí stříbra má tutéž oenu jako 1 unce
zlata.
Právě tak dobře mohla by sl vláda
namanoutl a ustanovitl pevný pomčr
ceny mezi mědí a olovem, tvrdým a
měkkým uhlím aneb kukuřicí a pšeni
cí. Cena každého zboží řídí se dle na
bídky a poptávky; moudrost nebo hlou
post zákonodárců nemůže ua tom ničeho
zmčnltl.
Vzdor tomu, že na vSech stranách
stříbrnáci js>u poraženi a usvědčeni
jako škůdci národního jměaí, nechtějí
přece ustoupili z pole. Hlavní jich
vůdcové Bland z Mlsiourl a Warner z
Ohio právě prohlásili, že usnesení indi
cké vlády njní nic jiného než "spiknu
tí" proti stříbru a že Spoj. Státy právě
proto tím spiše mají se přidržet! stří
bra. Avšak všichni mys ící lidé musí
dojiti k přesvědčení, že dvojitá měna
jest nemožností, pokud jeden z kovů
stále v ceně kl<si, ježto v příliš velkém
množství dostává se do trhu. Až se
kongres v žáří sejde, zmocní bezpo
chyby vláda, aby zastavila nakupování
stříbra. Co ještě dále učiní, jesto/šem
tČžko předpovídat!. Čím dříve však
řádění stříbrnáků konec buae učiněn,
tím bude lépe, neboť neurovnané nyněj
ší finanční poměry všeobeoně se po
ciťují.
Kde domov můj?
C. V Plzni, 6. červDa
Dosud jame nezapomněli na
vzácný titul, kterého se národu na
šemu dostalo, že jame národem "ci
zím," a již budeme míti příležitoáť
přesvědčiti se, jak horlivých našlo
se následníků, kteří nad slunce
jasněji dokaznjí, že jsme v Čechách
opravdu národem cizím.
Ze se k šíření té myšlénky mo
hou odvážiti v Čechách německé
listy, tomu se pranic nedivíme, ne
l)oť "veřejný pokjj a blaho občan
stva" tím není pranic dotknuté.
Kdo pak by v ()echách ještě si něco
<lělal, když se mu hodně sprostě
vynadá, kdo pak by se v Cechách
odvážil protestovat proti tomil^!
kdyi ho z vlastního domova vyhodit
Ano, to musíme doznati* le podob- í
ného národa noní pod slnncem, a
vlastně by aui pod slunce nepálil,
neboť nemá pry ani »*hajmit&jnu"
jako každj^ pořádný tulák.
My, bláhoví, pořád chcem e róv
nosť, spravedlnost oběma národ&m
v Čechách. To jsou utopie, které
ani na měsíci se nemohou provéati.
Kdyby to byly "lidské" požadavky,
pak by k nim měli právo také
ostatní pronárodové v této zemi
žijící, pak by si mohl nějaký ten
Rus nebo Francouz v Čechách by
dlící dupnouti a telefonem do Ví
dně houknouti: Já chci spravedl
nost! Suad by přišli všichni Angli
čaué, Italové, Kumuni, Chorvaté,
Srbové a dokonce snad i někteří
čerroši, konající dosud otrocké
služby u milostivých vrchností, a
všichni by chtěli spravedlnost, rov
nost. To by jí muselo byt pomalu
víc než rakouských dluhů.
Nejde to! — Musíme uznati, že
my Čechové vlastně nemáme ani
práva se zde ozývat, protože nemá
me žádny domov, žádnou vlasť. Což
vám samo to slovo 'Němci' nic ne
připomíná? Není to nic, než sko
molené a zčechysované slovo ně
mecké: líNehm' — Sie" — vezmi
si ji — totiž tu naši vlasť. * My je
k tomu stále vy-sýváme, když je
nejmenujeme tím pravým jmanem,
k'eré jim patří. Kdyby se u nás
všechno šmahem neČechysovalo,
pak bychom nemohli nikdy se od
volávat ku svému původu. Což
nebylo to krásné, když se Plzeři
nazývala ještě "Pilzen" (četlo se
pilcen a znamenalo — "houby11)?
Ale sotva se tu usadilo několik
"cizích" lidí, už tomn začalo říkat
Plzeň, zrovna jako krásnou a roz
košnou krajinu nazývají Zábělí,
místo jedině správného Cápely.
Ach odpusťte, za nynějších po
měrů je velmi těžko — satyru ne
psati. V idy i denně čteme ty důka
zy,, že Němci jsou vyvolený národ,
stvořený ku vládě a Češi k otroctví.
A poněvadž jsme jim kategoricky
řekli na sněmu "až potud a ne dál!"
počínají se bouřit a volají všechen
lid německý na křížové tažení proti
nám.
Nechť prý si vláda dělá co dělá,
požadavkem německého lidu vyho
věti musí. Průběhem tohoto měsíce
budou prý svoláni důvěrníci něme
ckého lidu v Čechách (stalo se již,
jak o tom tel. zpr. došla) adie toho,
na Čem se usnesou, německý lid v
Čechách se zachová. "N. W. Tag
blatt" nechce prý tím hrozit, nao
pak, byl prý by šťasten, kdyby ny
nější neblaho spory byly odklizeny,
však nesmí prý býti vzbuzena do
mněnka, že ten, kdo v Rakousku
bouří a zuří, všeho dosáhne. Je-li
prý pravda, že v liakousku dá se
vládnouti jen s umírněnými živly,
nechť tedy pro bůh povolí se Něm
cům aspoň to minimum skrovných
jejich požadavků,aby stranou umír
něnou se ctí a slušností mohli zů
stati.

xml | txt