OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, July 12, 1893, Výjevy z polské revoluce, Image 9

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-07-12/ed-1/seq-9/

What is OCR?


Thumbnail for

aneb: Nevinná obéť tajemných banditů.
Pokrajování.
"A já jsem ti také za to povděčen," přisvědčil Pedro načínaje za
se novou láhev. "Tys výborný chlapík, Kaminski, a já ti přej ti, abys
byl ještě dlouho živ a těšil se stálému zdraví a štěstí."
Přiťukl si s Vladimírem, vyprázdnil svou sklenici a pravil pak:
"Mně je vskutku líto, že my dva spolu zůstati nemůžeme, kdežro
si jedtn druému tak výborně rozumíme. Já jsem nepokojné a nettálé
povahy a musím zase pryč. Ty peníze, co jsem vyhrál, vezmu si sebou
na cestu."
'•To snad říkáš jen ze žertu?" pravil Vladimír. "£)le naší úmluvy
musím ty peiíze dostat zpátky, které jsi vyhrál. Sem s nimi, já clici
hrát zase dále."
"Nenamáhej se, hrabě Kaminski," pravil Pedro potupně. "Já to
nikdy nevracím, co vyhraju. Jsem rád, že to mám, a použiji toho dle
své libostí."
Ty peníze dej sem, sice to zastřelím!" zvolal Vladimír stísněným
hlasem.
"Vyhrožuj si jak chceš!" usmál se Ptdro potnpně. "Já ti nedám
z těch peněz ani krejcaru, neboť každý viděl, že jsem hrál poctivě."
"Však ty budeš na mne pamatovati, padouchu!" zvolal Vladimír
jsa vztekem celý zelený. "Ještě dnes ti něco vyvedu, že bude tvoje
štěstí na vždy zničeno."
"Co bys mi mohl vyvěsti!" usmál se Pedro a obrátiv se lhostejně
od Vladimíra s hlavou hrdě vztýčenou a pevným krokem z herny, ma
je úmysl hraběnku Blanku na její vili navštíviti.
Vladimír se za ním díval, třesa se vztekem, a pravil, když byl
Pedro dveře za sebou zavřel:
"Co ti mohu vyvěsti?" Však ty to uvidíš, bídníče! Moje msta tě
musí zdrtit. Nyní jdu k hraběti Marbachovi,"
Pak vrazil do sebe ještě sklenici vína a vrátil se do herny.
Vyhledal tam hraběte Marbacha, odsoupil s ním stra-iou a dal se
s ním do rozmluvy, následkem kteréž byl Marbach velice rozčilen.
"To není možná,— vy se mýlíte!" zvolal Marbach několikrát me
zi tou rozmluvou, ale Vladimír ho přece musel pjněkud o tom
přesvědčiti, co mu vypravoval, neboť byl Marbach čím dále tím více
pobouřen a odešel konečně z Vladimírem z herny a sice s takovým
chvatem, že se nad tím všickni pozastavili.
Asi za čtvrt holiny po odchodu Vladímíra a Marbacha klepala na
dveře u Gandolfova bytu policejní stráž, kterouž byl Pedro na tu her
nu upozornil. —
Gandolfo jim však neotevřel, a když byla stráž dveře násilím vy
páčila a do herny vrazila, nenašla tam ani živou duši, neboť měl
Gindolfo u svého bytu ještě' jeden východ, a tím byli jeho hosté
zmizeli.—
Policejní stráž musela odejiti s nepořízenou.
KAPITOLA IV.
Nevěrnice
V při jímacím pokoji na letohrádku avého manžela hraběte Mar
baclia v Doblingu nedaleko Vídně, ředila jeho manželka Blanka na
shvostiém divane, opírajíc si celo o dlaň a jsouc zabrána v myšlenky.
Očekávala návštěvu dobrodružného svůdníka Pedra, nemohouc se
Eosud rozhoduouti, má-li tuto návštěvu přijmouti čili nic, ačkoli mu
yla, jak vím*, při té večerní zábavě přislíbila, že jej bude očekávati.
Tuto spanilá dáma měla na sobě domácí avšak velmi vkusný ob
1 k, v němž se velmi půvabně vyjímala, a kdo by ji byl v tu chvíli vi
děl, byl by ji považoval za mnohem mladší, než vskutku byla, a byl
by o tom ani dost málo nepochyboval, že jest ve svém manželství
šťastna, neboť měl její manžel, hrabě Marbach nesmírné bohatství a
požíval pro svou dobročinnost a vlídnou povahu velké vážnosti.
Ale proto si přece lilanka přála, aby ho byla nikdy neseznala, a
by byla zůstala n svých chudých rodičů a mohla s nimi žiti v tichém
soukromí.
Blanka se nalézala v tu chvíli v trapných rozpacích, nemohouc
se rozhodnout i, j k by se měla vůči Pedrovi zachovat. Hraběte Mar
bacha se odříci nechtěla, ale také Pedra nechtěla rozhodně odbýti, ač
koli si byla vědoma, že s ním svou známost dlouho udržtti nemůže,
a že se tím dopouští proti svému manželovi ohavné zrády.
Jí by bylo v tu chvíli nejmilejáíin bývalo, kdyby byla mohla
umříti, aby se zbavila těch muk, které jí dělala její hříšná lánka.
Vzdechla si z hluboká, její pobouřená ňadra se silně dmula a
každý i sebe men$í šramot ji tak dojal, že ee zachvěla.
Pcdro musel již každou chvíli přijíti, aby ji opět o své vroucí a
upřímné lásce ubezpečoval a zvrtkal ji v jejím předsevzetí, tentokiáte
naposledy chtě'a 8 ním mluviti.
Chtěla prchnout i a uzavříti se do svycli komnat, ale právě v tu
chvíli F.e otevřely dvéře u salonu, jimiž se vcházelo do zahrady a v nich
objevil se Pedro.
Tento se na chvilku zarazil, když spatřil tu dámu, která se silně
chvěla, i upřel na ni své jiskřicí oči, ja«o by chtěl vypátrat její nej
tajnější myšlenky.
Pak pokročil blíže a pravil, políbiv jí ruku:
"Již zase na vás p zoru ji ty neblahé pochybnosti, již zase se ve
vašem srdci ozývá t-m zlý «iu«*ii, který nechce, aby byl člověk šťast
ným, a vy jeho hlasu posloucháte a pochybujete o mé věrné lásce.
Vy myslíte, že znáni tuto lásku jen dle jména, a že bažím jen po o
kamžité zába ě a rozkoši; ale v tom mi děláte křivdu, spanilá Blanko,
a mne to velice rmoutí, že pochybujete o upřímnosti mých citů."
Nyuí se na chvilku zamlčel a mluvil pak dále:
"Pakli by mi chtěl někdo v tom překážeti, abych byl s vámi
Šťastným, budu proti němu bojovat až do poslední kapky krve, ano
nepoddám se, kdyby třebas celý svět proti mně vystoupil. Já učiním
všecko, co žádáte, ale za to vás prosím a zapřísahám vás, abyste o mně
nepochybovala a abyste byla ubezpečena, že vás budu s toutéž věrno
stí a upřímností, s jakouž vás nyní miluju, až do své smrti milovati."
"Já vám věřím," pravila Blanka potichu, jsou uchvácena vášní,
která se v Pedrově řeči jevila, "ano já vám věřím, ačkoli nevím, k ja
kému cíli by mohla naše láska vé-ti."
"Pro mne by bylo lépe, kdybych se toho štěstí docela zřekl, než
abych se ho stal účastným jen na krátkou dobu," pravil Pedro s chva
tem. "Já vidím ve vás svůj vzor, po kterém jsem již dávno toužil,
vy jste mým největším blahem, ale proto bych se přece nerozmýšlel a
odmítl bych vaši ruku, kdybyste mi ji nechtěla dáli na všecky budou
cí ča6y, neboť bych pak musel po tom ště.-tí stále tjužiti, kdybych ho
okusil jen na králkou dobu. Ňyní znáte mé myšlenky a touhy, don
110 Blanko a podle toho se rozhoduěte."
"Aeli Bože, dej mi vnuknutí, co mám dělati!" zvolala Blanka.
"Vy ženské jste přece slabí tvorové," jal se Pedro zase slova.
"Než se odhodláte k činu, musíte teprjr dlouho všecko nvažovati a pak
si^byčejně zvolíte to nejhorší, co jste si mohly voliti, a sice právě
proto, poněvadž lak dlouho kolísáte a nemůžete se na ničem nstanovi
ti. Nyní vidím, donno Blanko, že mne nemilujete a že jste mne ni
kdy nemilovala.''
"Tu výčitku musím trpělivě snésti," odpověděla hraběnka, "ale
Bůh jest mi svědkem, že ji nezasluhuji. Vy jste ukrutník, don
Pedro."
"A. jak se se mnou nakládá?" zvolal tento trpce. "Za mou obě
tovnou oddanost se mi odměňujete tím, že pochybujete o upřímnosti
a věrnosti mé lápky a že pořád předstíráte všelijaké ohledy! To mne
přece musí přivésti na myšlenku, že vám nejsem ničím. Láska nesmí
znát žádných ohledů, ta musí býti docela volná, pakli má člověka ob
lažiti. — Já vidím, že se nemůžete z těch ohledů vybaviti," jal ee po
krátké přestávce ?u$e slo a, a "že chcete stůj co stůj zůstat nešťast
nou a proto se vás musím odříci a budu se vás také od nynějška vzda
lovali. Ale naříkat si nebudu, nebudu se rmoutit, svět nesmí o tom
míti ani tušení, že je3t mé srdce na smrt zraněno, ale já vím, že se
dlouho na tom bídném světě trápit nebudu. Buďte 8 Bohem, paní
hraběnko a vzpomeňte si někdy na mne co mrtvého."
Tato poslední slova mluvil Pedro dojatým a rozechvělým hlasem,
podávaje Blance na rozloučenou ruku a jsa patrně odhodlán udělat té
věci konec.
H raběnka to cítila, domnívajíc, ee Pedro již nikdy k ní se nevrátí,
pakli ona nyní jeho žádost ne vy slyší, neboť se ten zlosyn v skutku tak
výborně přetvařoval, že mys1! a že mluví od srdce.
Zalkala žalostivě, vrhla se inu v náručí a položila se mu hlavou na
ňadra.
Ošemetný Pedro opětoval její něžnosti, usmívaje se f pokojené
jako satan.
Chvílí panovalo mlčení, načež se jal Pedro z*se slova a pravil
v v v
nežne.
"Tedy od sel)© ty pochybnosti odmítáte, Blanko, a chcete býti na
vždy moje? !"
"Auo, chci!" zvolala hraběnka, bolestně se usmívajíc a maj*íc oči

xml | txt